Test ojetiny: Fiat Punto II - nadčasový ital

Mnoho motoristů kouká na italské vozy skrz prsty a kvůli obavám z nízké spolehlivosti je často obchází velkým obloukem. Fiat Punto druhé generace je však důkazem, že ani italský automobil nemusí být špatnou volbou - jen to chce dobře vybírat. Punto II totiž těží z jednoduché techniky a jak známo, kde není co by se mohlo pokazit, nepokazí se to.

Druhá řada modelu Punto vyjela už v roce 1999 a po mimořádném úspěchu první generace to neměla úplně jednoduché. Přesto se na trhu velice rychle zabydlela a brzo si získala srdce mnoha řidičů.  V roce 2003 prošel vůz faceliftem, který mu přinesl především  novou „tvář“. Automobil dostal velké světlomety a zcela jinou masku, což mu trochu ubralo na sportovním vzhledu a dodalo na vážnosti a solidnosti. Nově se tak mohl směle postavit vedle konkurenčního Volkswagenu Polo a vůbec tak nevypadal špatně.

Faceliftované provedení je také tipem pro zájemce o ojeté Punto druhé generace. Důvodem není jen nadčasový vzhled karoserie, díky níž ani dnes nevypadá vysloužile, ale především solidní spolehlivost. Faceliftované provedení již bylo zbaveno různých dětských nemocí. Vůz si získal mezi motoristy takovou oblibu, že se nepřestal vyrábět ani po příchodu třetí generace modelu, která dostala jméno Grande Punto. Druhá řada pak zůstala ve výrobě pod označením Punto Classic, a to až do roku 2012! Od roku 2010 se však vyráběla pouze pro vybrané trhy a to v Srbsku, v bývalé automobilce Zastava, jíž koncern Fiat o dva roky dříve koupil.

Na trhu s ojetými vozy se prodávají levněji třídveřové varianty, zatímco praktičtější pětidveřový hatchback je zpravidla dražší. Středem zájmu jsou především automobily vyrobené po faceliftu, u nichž se lze navíc častěji setkat s bohatou výbavou, čítající kromě obvyklého elektrického paketu i klimatizaci a čtveřici airbagů, samozřejmě nechybí ani ABS. Mezi těmito mladšími vozy se občas objeví i vozidlo s nižším kilometrovým nájezdem. Ceny těchtomladších a zachovalých vozů pak mnohdy atakují padesáti tisícovou hranici, přitom provedení vyráběné před faceliftem se dá pořídit přibližně za poloviční cenu.

Punto patří do kategorie malých automobilů, přesto poskytuje vzhledem k vnějším rozměrům slušný vnitřní prostor, a to i v oblasti zadních sedadel. Pohodlné sedačky a přehledná palubní deska jsou typickými plusy vozu, naopak za minus lze označit tvrdý plast použitý v interiéru. Ke kladům se jednoznačně řadí zavazadlový prostor o objemu 295 litrů, který se v době uvedení vozu na trh řadil k největším ve třídě a ani dnes ostudu rozhodně neudělá.

To ostatně platí i pro jízdní vlastnosti. Chování Punta je předvídatelné a ovládání příjemné. Automobil je tak vhodný i pro začínající řidiče. Zklamaní ale nebudou ani zkušení motoristé, o čemž ostatně svědčí i fakt, že mnohdy za volantem Punta můžete vidět jak mladé řidiče, tak starší, kteří usoudili, že zkrátka větší vozidlo nepotřebují. Pro obě tyto skupiny je výhodou jednoduchá údržba, což nezřídka oceňují i ženy, jimž se Punto taktéž líbí.

Většině motoristů stačí už základní osmiventilová dvanáctistovka. Motor 1.2i produkuje výkon 44 kW, na sešlápnutí plynu ale reaguje ochotně a k tomu si vystačí se spotřebou do šesti litrů na sto kilometrů. Ve faceliftovaném provedení navíc plní emisní normu Euro 3 nebo dokonce Euro 4. Ještě více temperamentu má méně častá motorizace 1.2 16V pracující s výkonem 59 kW. I v tomto případě jde o velice povedený motor s doslova nečekaným temperamentem a stále nízkou spotřebou. V nabídce je ale i povedený agregát 1.4 16V/70 kW nebo velice živá šestnáctiventilová osmnáctistovka s výkonem 96 kW, která se montovala do sportovněji střižené verze HGT.

Pod kapotu vozu se dostal i atmosférický naftový motor 1.9 D/44 kW, známý již z předchozí generace. Vzhledem k omezenému výkonu a riziku prasknutí hlavy či těsnění pod hlavou válců jej ale nelze doporučit. Lepší volbou je 1.9 JTD o výkonu 59 či 63 kW, což je v podstatě z hlediska spolehlivosti jediný rozumný turbodiesel nabízený v Puntu II. Jeho nevýhodou je stejně jako u atmosférického dieselu vysoká hmotnost, která se podepisuje na kratší životnosti zavěšení předních kol. Toto negativum nedoprovází malý moderní turbodiesel 1.3 JTD/51 kW, ten se však nezřídka potýká s celkovým nadměrným opotřebením a vysokou spotřebou oleje. Vstřikovače mohou zlobit u obou turbodieselů.

Zážehové dvanáctistovky někdy trápí nepravidelný volnoběh za studena. „Pozor si dejte nejen na vůle na přední nápravě, ale také na zvlněné brzdové kotouče,“ nabádá Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Automobil občas pozlobí elektronika. Známé jsou poruchy centrálního zamykání nebo posilovače řízení. U mnoha vozidel nefunguje zesílená funkce posilovače řízení City, což se stává, pokud řidič tento režim nevypíná a nechává jej stále aktivní (má sloužit pouze pro pohodlnější parková, avšak i pro to je dostatečně účinný již standardní nastavení posilovače řízení).

„U některých vozidel si můžete všimnout průniku vlhkosti do potkávacích světlometů, což časem vede k jejich slepnutí,“ varuje zástupce AAA AUTO. Objevuje se také praskání žárovek ve světlometech a poruchy jejich výškového nastavení. Pozlobit umí také startér. „Častější problém představuje opotřebená synchronizace převodovky, nejčastěji na zpátečce a na dvojce. Proto si řazení při výběru vozu dobře vyzkoušejte. Problémy se nevyhýbají ani automatickým převodovkám, neobjevují se však často. Provedení s variátorem Speedgear je nejlepší se preventivně vyhnout a robotizovaný manuál Dualogic trpí opotřebením spojky i synchronů, navíc u něj selhávají ovládací mikrospínače, následkem čehož pak odmítá řadit,“ vysvětluje Jindřich Topol z AAA AUTO.

Přestože výčet častěji se vyskytujících závad není zrovna krátký, zejména mladší vozy vyrobené po faceliftu se s řadou těchto problémů nepotkávají. Reputaci Puntu druhé generace tak kazí především automobily vyrobené před uvedením faceliftovaného provedení a zejména pak vozidla z počátku výroby, jejíž kvalita se v následujících letech zlepšila.