Test ojetiny: BMW Z4 (E85) 2.5i AT - volnočasová aktivita

Víte totiž, že podzim je pro koupi kabrioletu nejvhodnější chvílí? Je to prosté. Chuť většiny majitelů jezdit se svými hračkami osciluje na minimu a jejich ceny tak rychlostí střemhlavého parašutisty letí ke dnu. A navíc ten chladný vzduch, který nám neustále připomíná, že zima už je za rohem…

I přesto jsme to pro vás riskli a zažili nakonec jeden z nejbáječnějších týdnů tohoto roku. Osobně na něj budu (i díky zánětlivému nachlazení) ještě dlouhý čas „rád“ vzpomínat.

S odstupem roků se zdá, že první generaci „Z4-ky“ mezi nás seslalo snad samo mnichovské nebe. I po 13 letech je do puntíku fantastická a jezdí přesně tak, jak byste si od roadsteru pro dokonalé vyčištění hlavy představovali. Za jejím volantem se jednoduše nikdy nenudíte, a i když právě nejedete rychle, vždy vás ukolíbá svým šestiválcovým brumláním (v nabídce byly i čtyřválce, těm se však vzhledem k charakteru vozu a skvělým jízdním vlastnostem doporučujeme vyhnout). A to hydraulické řízení? Skrz volant k vám proudí tak bohatý a široký tok informací, že by se z nich po hodině jízdy dala psát kniha! Nevymýšlím si…

Exteriér – postarší neevropský kousek
První „Z4-ka“ mi vždy připadala tak trochu šikmooká. No, jen se podívejte. Že vypadá, jako kdyby si tým Anderse Warminga (designéra, který měl vzhled modelu na svědomí) na malý moment odskočil a většinu práce za ně oddělal horlivý japonský kolega? Ten zadek, proporce a celková silueta… Nebýt přední kapota tak dlouhá, vážně bych řekl, že zkoumaný vůz není z evropské produkce. Nevadí.

Dojem z nekončící přídě je ale velkolepý (zejména při jízdě). Cítíte se exkluzivně, nevšedně a co víc, dostává vás to díky pozici mezi zadními koly do úplné jízdní dimenze. Ani mi tak ve finále nevadilo, jak „Z4-ka“ vypadá. Je zkrátka svá a komu se nezamlouvá, doporučuji svézt se. Líbit se vám možná nezačne, ale dosavadní názor změníte s jistotou.

Interiér – absolutní kvalita a strohost
Za volantem nízkého BMW nehledejte krásu, ani smysl pro detail. Vše je strohé a netečné, chce se mi říci skoro až studené. Rovněž promrzlá celokožená sedadla vás zpočátku příliš nezahřejí a neustálý chlad vyzařovaný z precizně upraveného hliníku táhnoucího se napříč celou palubní deskou útulnosti také dvakrát nepřidá. Body k plusu však BMW sbírá v kvalitě a slícování celého prostoru. 12 let (stáří testovaného kusu) už je sakra dlouhá doba na to, aby se projevily nedostatky v kvalitě zpracování, ale zde zkrátka žádné nejsou! „Z4-ka“ nám ani jednou nezačala vyluzovat uchu nelahodící zvuky, což je vzhledem k tužšímu podvozku a zejména českým silnicím vážně obdivuhodné.

Chtějte sportovní sedadla, ale na výraznější příplatkovou výbavu z vysoka kašlete. Stejně jako ostatní, podobně staré vozy, zlobí i mnichovský roadster drobné problémy s elektrikou. Proto čím bude vámi zvolený kus jednodušší a elektronicky méně napěchovaný, tím lépe pro vás. Základní sedadla jsou ovšem prohrou. Jen zřídka podrží tělo a „Z4-ku“ tak zcela zbytečně předurčují ke klidnějším výletům za přírodou, přestože podvozek by měl ambice i na závodní okruh. Ale nebojte, však se k němu dostaneme.

Praktická stránka interiéru je dle očekávání mizerná, ale zavazadelník o objemu 280 litrů mnohé dohání! Plátěná střecha placatého roadsteru se totiž sklápí do titěrného prostoru hned za sedadly, díky čemuž vůbec nezasáhne do prostoru kufru. Celý objem tak máte vždy k dispozici. Velmi dobré. A doba sklápění střechy? Skutečný fofr, jen 12 sekund.

Motor – pořádné hliníkové srdce
Stařičký atmosférický šestiválec s označením M54B25 vznikl již v roce 2000 a v modelu Z4 se od roku 2003 uchytil na pouhé dva roky (následoval totiž facelift a kompletní obměna motorů). Poznáte jej podle zdvihového objemu 2 494 ccm, udávaného výkonu 141 kW a nepříliš vysokého točivého momentu na hodnotě 237 Nm. Stejně jako jeho předchůdce používá techniku proměnného časování výfukových a sacích ventilů s označením Double Vanos, které je mnohými fanoušky odsuzováno. Testovaný motor však fungoval bez problémů a jeho jediným negativem tak zůstávala vyšší spotřeba oleje úměrná vykonané zátěži. (Lahvičku oleje s sebou.)

Leč nejsou dynamické parametry na papíře příliš oslnivé, „Z4-ka“ s tímto motorem váží pouhých 1362 kilogramů a v rychlostech do zhruba 150 km/h je proto hbitá až až. Rovněž není potřeba bát se spřažení s pětistupňovou automatickou převodovkou. Při včasných výměnách oleje a provedené repasi po doporučených 10 letech funguje brilantně a s motorem si úžasně rozumí. Normovanou hodnotou spotřeby a množstvím CO2 na ujetý kilometr se totiž v roce 2004 nikdo nezaobíral a software převodovky je proto sladěn tak, aby motoru ani trochu neškodil.

Když ale padla zmínka o spotřebě, víte co je paradoxní? Že tenhle stařičký celohliníkový agregát žere v reálném provozu méně, než srovnatelně silné vysavače dnešní doby. Při klidné jízdě se totiž bez obtíží podíváte na hodnoty začínající číslicí 6 a ani při výraznějším jízdním projevu malého roadsteru nepřesáhnete 9 litrů! Teprve až dovádění, skopičiny a jízda stylem jednou nohou za mřížemi, která se hodí nejspíše pouze na okruh, vás dostane k 13 litrům benzínu. Myslím, že víc dodávat nemusím.

Jízda – vítr ve vlasech a geniální jízdní vlastnosti
Musím se přiznat, že jsem od jízdy na docela tvrdých (5 let starých) pneumatikách a základních 16 palcových hliníkách příliš nečekal. Je sice pravdou, že v přímce byla „Z4-ka“ díky malým kolům o pořádný krok rychlejší, ale v zatáčkách jsem očekával představení podobné spíše pěveckému oddílu mateřské školky. Jenomže co se nestalo! Se starou „Z4-kou“ jsem již dlouhá léta nejezdil a její oddané a komunikativní chování mi absolutně vzalo slova.

Jak to auto sedí, to je něco neskutečného! Náklony karoserie sice cítíte, ale díky motokárově přesnému podvozku a nízko posazenému těžišti brzy začnete svou oblíbenou horskou klikatici drtit s vervou oddaného vrchaře. A nezdá se, že by výkonu bylo málo! „Z4-ka“ má totiž unikátní dar bavit svou posádku po celou dobu jízdy (podobně jako Mazda MX-5) a ne jen dosahovanými rychlostmi, na kterých si zakládá až pohlednější nástupce testovaného roadsteru.

I kdybychom vám do zatáčky připravili tři různé krabičky od cigaret (od prázdné po plnou), při každém přejetí byste přesně poznali, jakou z těch tří jste právě vzali... Řízení vám totiž řekne absolutně všechno! Účinek posilovače řízení je dokonale odstupňovaný a vy se tak v žádném okamžiku necítíte ochuzeni o bezprostřední dojmy z jízdy. Prostě paráda. A brzdy? Brzdíte vždy jen necelých 15 metráků živé váhy (i s posádkou), takže se vážně není čeho bát. Pocit z pedálu je navíc naprosto v pořádku. Obecně jsou ale brzdy slabinou „Z4-ek“. Objevují se u nich totiž porézní brzdové hadice, takže je doporučujeme pořádně zkontrolovat. V našem případě bylo vše v pořádku.

Samozřejmě, všechno to má i svá úskalí. Takové mírně vyjeté koleje vám klidně vyrazí volant z ruky a o příčných hrbolech ani nemluvím. Rovněž tuhost celé karoserie není na rozbitých cestách prvotřídní, ale co… Aspoň svou „Z4-ku“ musíte pořádně řídit a právě v tom tkví všechna ta zábava.

Závěr – se šestiválcem ano
Schválně jsem si při psaní dnešního testu otevřel pár 13 let starých článků. Zajímalo mě, jestli to, kvůli čemu jsem si starou „Z4-ku“ tolik oblíbil, nějak utrpělo, nějak ztratilo ze své požitkářské hodnoty. A víte co? Námi testovaný vůz stál jako nový zhruba 1,5 milionu korun a já bych za něj tuto sumu s chutí utratil i dnes. Tak dobrý skutečně je!

Ptáte se tedy na verdikt? Pokud máte zbytečné peníze, které si chcete užít do posledního haléře, běžte si pro jeden ze starých mnichovských roadsterů. Lepší šestiválcový roadster za 300 000 Kč prostě neseženete!

Plusy
+ komunikativní řízení
+ jízdní vlastnosti
+ charakterní jízdní projev
+ zvuk šestiválce
+ pružnost v nízkých rychlostech
+ chování automatické převodovky

Mínusy
- horší míra jízdního komfortu
- strohý interiér
- problémy s elektrikou
- náchylnost podvozkových částí

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA