Test ojetiny: Citroën C2 - robotu zdar? Spíš nazdar!

Automobily značky Citroën jsou od nepaměti spojeny s originálním, někdy až extravagantním designem. Není tomu jinak ani v případě malého čtyřmístného modelu C2, který se vyráběl v letech 2003 – 2009.

Podpořen úspěchy značky v motoristickém sportu (soutěžní vůz postavený na základě modelu C2 je dodnes uznávanou zbraní na tratích rallye), oslovil především mladší motoristy, jimž padl do oka i svým neotřelým vzhledem. Tím stále boduje, i když nyní už jen na trhu s ojetými automobily.

Zde se nezřídka stává cílem řidiček. Ty vidí v „cé-dvojce“ nejen vůz, ale i módní doplněk – a to i přesto, že se již několik let nevyrábí. Díky nadčasové karoserii totiž vypadá stále dobře, i když s ním třeba zaparkujete vedle vozidel současné automobilové produkce. Mezi ojetými vozidly Citroën C2 láká také příznivou pořizovací cenou. Ta je výsledkem několika faktorů. Ten prvním představuje zcela jistě pouze čtyřmístný interiér, což může být bráno jako jasný handicap. Kromě toho ale lze vidět za poklesem ceny i horší pověst automobilu z důvodu nižší spolehlivosti. To se týká především vozů s naftovými motory pod kapotou, zejména pak motorizace 1.6 HDi a vozidel vybavených robotizovanou převodovkou SensoDrive. Ta je totiž vším možným, jen ne senzací. Na to nakonec přišli i inženýři ve Francii, když nyní od robotizovaných převodovek upouštějí a vracejí se k výrazně spolehlivějším a lépe řadícím klasickým automatům. Jenže pro „cé-dvojku“ se klasický automat nenabízel.

Hledejte klasický manuál

Robotizovaná převodovka byla zvolena z důvodu nižší hmotnosti a menších výrobních nákladů. V praxi ale přinesla jen zklamání. Řadí totiž pomalu, mnohdy doslova váhá, jaký rychlostní stupeň zařadit. Změna převodového stupně je pak nezřídka doprovázena zhoupnutím vozu a ztrátou jeho rychlosti – skutečně tak dlouhé je někdy přeřazení. Navíc při rozjezdech v kopci vůz zacouvá klidně i o metr, než robot zařadí kvalt, a to i pokud řadíte manuálně pomocí pádel pod volantem nebo voličem převodovky. A to jsme ještě nezmínili vyšší poruchovost robotizované převodovky, ani fakt, že si na ní vylámal zuby nejeden autoservis. Před demontáží se totiž musí pomocí diagnostiky uvést do parkovacího režimu, jinak dojde k nemalým škodám. To přitom řada automechaniků v neznačkových servisech ani netušila. Robotizovaná převodovka je zkrátka jedna velká mizérie a doporučit tak lze jedině klasické manuální řazení.

Ideálem není ani základní benzinový motor o objemu 1,1 litru a výkonu pouhých 44 kW. Čtrnáctistovka disponující výkonem 54 či 55 kW představuje výrazně lepší volbu, o šestnáctiventilové čtrnáctistovce s výkonem 65 kW to platí dvojnásob. Stejně tak lze doporučit motor 1.6 16V, pracující s výkonem 80 kW. Na trhu ojetin jej ale často nepotkáte. Montoval se i v silnějším provedení o výkonu 90 či 92 kW, a to do sportovněji laděné verze C2 VTS. Turbodiesely se pod kapotu dostaly dva. Slabší 1.4 HDi o výkonu 50 kW, který je při rozjezdech poměrně vláčný, ale pokud má dobrou údržbu, tak pracuje spolehlivě a silnější 1.6 HDI s výkonem 80 kW, který může bez nadsázky označit za jeden velký problém. Jako vhodná pohonná jednotka se tak jeví benzinová čtrnáctistovka, ať už osmi nebo šestnáctiventilová. Nezaskočí spotřebou, lze ji pořídit i s manuální převodovkou a pro malou „cé-dvojku“ má dostatek sil.

Auto spíše pro dva

Jak zde již padlo, interiér modelu C2 nabízí čtyři sedadla. Přesto můžeme o zadních sedadlech mluvit spíše jako o nouzových, protože přístup k nim přes odklopené přední sedačky není zrovna nejpohodlnější a navíc vzadu není místa na rozdávání – sedadla jsou vybavena posunem, avšak v zadní poloze dost snižují kapacitu už tak malého zavazadelníku. Vpředu je situace nesrovnatelně lepší. Interiér zde potěší líbivou palubní deskou, do rukou dobře padnoucím volantem a v případě lépe vybavených verzí i prvky v barvě karoserie (madla dveří, hlavice řadicí páky). Díky tomu všemu je prostor pro posádku v „cé-dvojce“ útulný. Zavazadlový prostor nabízí objem 165 až 225 litrů, v závislosti na poloze zadních posuvných sedadel. Přístup do něj je řešen netradičně, když se samostatně otevírá zadní okno a spodní víko zavazadelníku. To obsahuje schránku, do níž bez potíží schováte povinnou výbavu.

Jízdní vlastnosti vozu citelně ovlivňuje malý rozvor náprav. Téměř čtvercový půdorys stojí za neposedností „cé-dvojky“ pokud dobrzďujete z vyšší rychlosti před zatáčkou. Nerovnosti způsobují citelné odskakování zadní nápravy, což také ovladatelnosti nepřispívá. Na kvalitním povrchu ale odvádí podvozek dobrou práci a jízda s vozem může být i zábavná.

1.6 HDi obejděte velkým obloukem

Nejslabším článkem mezi pohonnými jednotkami je bezpochyby turbodiesel 1.6 HDi. Po výkonové stránce mu není co vytknout (80 kW), z hlediska spolehlivosti ale zcela propadá. „Motor 1.6 HDi mohou trápit potíže s turbem, EGR ventilem nebo úniky oleje,“ říká Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Časté jsou u tohoto agregátu potíže s podtlakovým okruhem, který ovládá práci turba, škrticí klapky a EGR ventilu, známý je také pokles výkonu vinou prodřených hadic od turba. Ty jsou tak blízko u sebe, že se vlivem vibrací při běhu motoru třou a prodírají během několika tisíc kilometrů. Nepříjemnosti dokáže způsobit také nadměrně opotřebovaný dvouhmotový setrvačník nebo vadné vstřikovače. Ty někdy potrápí i naftovou čtrnáctistovku. U šestnáctistovky HDi pozor pokud budete měnit turbo. Vždy je třeba současně vyčistit přívod mazacího oleje, kde bývá zanesené sítko. Pokud to neuděláte, turbo velice rychle zase odejde. Benzinové motorizace občas potrápí vadná zapalovací cívka.

„Známé je rychlé opotřebení zámků dveří, ale i víčka nádrže. To může být velice nepříjemné, proto před koupí vozu všechny zámky vyzkoušejte,“ nabádá zástupce AAA AUTO. Závada v hřebenu řízení má za následek vibrace ve volantu, setkat se můžete také se slábnoucím účinkem posilovače řízení. Takové vozu se určitě vyhněte. Výjimku nepředstavují ani vůle na přední nápravě nebo zvlněné brzdové kotouče. Nepříjemné může být zareznutí spouštěcího šroubu rezervního kola, které je umístěno pod podlahou automobilu, a tak na něj cáká voda z vozovky a v zimě se k závitu šroubu dostává i břečka sněhu se solí. Zde je důležitá prevence v podobě pravidelného rozhýbávání a promazávání závitu, což stačí dělat dvakrát do roka – vždy před a po zimní sezoně.

Skutečné nepříjemnosti dokáže způsobit stávkující elektronika. To se přitom netýká jenom robotizovaného řazení, před nímž jsme už varovali. Elektronika v citroënech obecně někdy dokáže žít vlastním životem a model C2 není výjimkou. „Pozor si dejte zejména na bezdůvodné rozsvěcení kontrolky airbagů nebo nefunkční centrální zamykání,“ vyjmenovává nejčastější elektronické potíže Jindřich Topol z AAA AUTO. Důkladnou prověrku si ale před koupí vozu zaslouží veškerá elektronika, směrovými světly počínaje a elektrickým ovládáním oken konče. Nezapomeňte ani na klimatizaci, pokud je jí vůz vybaven.