Test ojetiny: Mercedes třídy C - druhá generace ostudu neudělá

Mercedes-Benz třídy C vyráběný v letech 2000 až 2007 patří k cenově dostupným ojetinám prémiových značek. Jeho konkurentem je například BMW řady 3, modelu E46 nebo Audi A4. Přestože to jsou zdatní soupeři, „céčko“ se rozhodně nenechává zahanbit a v některých ohledech nad nimi i vyniká. Těžko by šlo určit, který z těchto vozů je nejlepší, to je spíš na preferencích každého motoristy, rozhodně ale patří ke špičce své doby – nebo spíše špičku představují.

„Céčko“ má standardně motor vpředu a pohon zadních kol. Můžete se setkat ale i s pohonem všech kol 4Matic. Rozhodně ale nejde o provedení, které by bylo nějak často k vidění. Výraznou převahu mají na trhu klasické zadokolky. Vůz vyjel i ve sportovně střiženém provedení C32 AMG se šestiválcem o objemu 3,2 litru a výkonu 260 kW. V roce 2003 vstoupil na trh další sportovně laděný model C30 CDI AMG jehož pětiválcový třílitrový turbodiesel vychází z motorizace C270 CDI (objem 2,7 litru) a nabízí výkon 170 kW. Skutečný vrchol nabídky ale představuje C55 AMG, které pohání benzinový motor 5.4 V8 pracující s výkonem 270 kW. Asi není třeba říkat, že všechny AMG verze platí za sběratelské kusy a jejich ceny jsou nesrovnatelně vyšší, než je tomu u běžných provedení.

Automobil Mercedes-Benz C druhé generace není nejprostornějším ve třídě. Ostatně to samé platí i pro zmiňované konkurenty. Nabídne jen dostatek místa pro posádku i zavazadla. Vyjel v provedení sedan (interně označovaný jako W203), kombi (S203) a kupé. První karosářská verze poskytne zavazadelník o objemu 455 litrů v základním uspořádání, praktičtější kombík disponuje zavazadlovým prostorem o objemu 470 litrů. Třetí verze se nazývá Sportkupé (CL203) a ve své třídveřové karoserii ukrývá zavazadelník o objemu 310 litrů.

Po stránce jízdních vlastností si vůz stojí velice dobře, když se řadí k nadprůměru. V zimě se však projevuje menší zatížení zadní nápravy a jízda na kluzkém povrchu pak nemusí být zrovna snadná, zejména pokud se potřebujete někam vyšplhat po namrzlé silnici. To takové BMW 3 E46 má lepší rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou. Přesto v tomto ohledu není s „céčkem“ taková potíž, jako s jeho větším sourozencem třídy E. Mercedes C potěší komfortním podvozkem i výborným držením jízdní stopy v zatáčkách, stejně jako přesným řazením.

Velice oblíbený je v naftových motorizacích 200 CDI, 220 CDI nebo s pětiválcem 270 CDI, který je obecně považován za jeden z nejlepších turbodieselů vůbec. Důvodem je nejen jeho vysoký výkon 163 či 170 kW a současně malá spotřeba cca 6,5 l/100 km, ale i vysoká odolnost vůči opotřebení. Ta ale není cizí ani jiným motorům od Mercedesu, nicméně 270 CDI v tomto směru představuje špičku. Základní turbodiesely 200 CDI nabízejí výkon 75, 85 nebo 90 kW. První z nich je spíše pro klidné řidiče, další s výkony 115 a 122 koní už uspokojí širší část motoristické populace. Provedení 220 CDI pak nabízí výkon 100, 105 nebo 110 kW.

Zapomenout nesmíme ani na zážehové pohonné jednotky. Už totiž základní motor velmi mile překvapí! Verzi C180 pohání atmosférický dvoulitr s výkonem 95 kW (129 koní), což je dost pro skutečně svižnou jízdu. Tento agregát je na čtyřválec netypický tím, že si lebedí v nízkých otáčkách, navíc je spřažen se šestistupňovou manuální převodkou či s automatem. Šest rychlostních stupňů mu umožňuje plout vysokou rychlostí s minimální spotřebou, ta však není vysoká ani v jiných jízdních režimech. Přeřazovat se zde dá v nižších otáčkách podobně jako u dieselů, motor jde dobře odspodu. Vejít se s průměrnou spotřebou pod 7 litrů tak není vůbec žádný problém a přitom nemusíte jezdit ani s nějak zvlášť lehkou nohou. Stačí neblbnout za volantem a jet prostě přirozeně svižným tempem.

Verze C180 K s výkonem 105 kW už využívá přeplňování kompresorem, stejně jako další varianty s přívlastkem K. Spolu s C180 patří C200 K (120 a 125 kW) k nejrozšířenějším benzinovým motorizacím v modelu C. Více sil má C230 K nabízejí výkon 141 kW a pak šestiválce pracující s výkony 112 až 200 kW (vyjma verzí AMG). Na našem trhu jsou ale spíše výjimkou, protože zde jsou preferovány menší agregáty slibující lepší spotřebu paliva. V každém případě, zájemce o benzinovou motorizaci se vůbec nemusí bát už základního provedení C180, spíše bude velmi mile překvapen. Tento motor má navíc rozvody odolným řetězem, takže odpadá potřeba pravidelné drahé výměny rozvodů, jako je tomu v případě použití řemenu.

Při výběru ojetého vozu si dejte pozor na možnost nepřesného palivoměru, naftové motorizace může trápit únik nafty u palivového čerpadla. „Známé jsou vůle na přední nápravě, setkat se lze se zvlněným brzdovými kotouči, což je následek jejich značného opotřebení,“ vysvětluje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

Řada ojetých mercedesů třídy C má hlučný motor z důvodu opotřebení ložiska napínací kladky, někdy dělá hluk i ložisko alternátoru nebo posilovače řízení. „U pětistupňových automatických převodovek pozor na únik oleje, u šestistupňových manuálních zase na vypadávání rychlostních stupňů – zkušební jízda je opravdu nutností,“ varuje zástupce AAA AUTO.

Největším nepřítelem Mercedesu třídy C druhé generace je však koroze. Ta postihuje nejen výfukový systém, ale i karoserii. „Zkontrolujte zejména oblast prahů, lemů blatníků a spodky dveří, kde tyto automobily korodují nejčastěji,“ nabádá Jindřich Topol z AAA AUTO. Koroze ale hrozí i na přídi vozidla či kapotě motoru, kde ji způsobuje odlupování laku po nárazech kamínků od kol jiných vozů.

Na závěr dodejme, že druhá generace Mercedesu třídy C absolvovala v roce 2002 nárazový test Euro NCAP s výborným výsledkem, když získala za ochranu posádky plný počet hvězd – tedy pět z pěti možných. I to dělá z tohoto „céčka“ stále velice atraktivní automobil, schopný obstát i v porovnání s řadou modelů současné automobilové produkce.