Test: Vstříc pohodě! Citroën Grand C4 SpaceTourer 2.0 BlueHDi 163k

No a tak jsem si ho půjčil. Pro jistotu jsem svoje auto uklidil hodně hluboko do garáže, klíče hodil do kanálu (obrazně řečeno) a žádné další na inkriminovaný týden neobjednával. Citroën C4 SpaceTourer zkrátka chci pochopit, a i když už teď vím, že přesednutí z více než 300koňové zadokolky se samosvorem do rodinného MPV mě bude trochu štvát, jdu do toho. (Obě dvě auta samozřejmě nehodlám jakkoliv srovnávat.)



A jak zní finální verdikt?
Citroën na začátku roku zanechal legendární označení Picasso na pospas osudu. Už se zkrátka nenosí a svoji největší C4 pojmenoval po úspěšné dodávce, která je v nabídce dvou stříšek asi dva roky. Uvnitř se toho s novým pojmenováním zas tak moc nezměnilo a venku také ne, co je však zásadní - dorazila nová technika.



Do testu se mi proto pod rukama objevuje dvoulitrový diesel s výkonem 120 kW, nebo chcete-li 163 koní, který má hned 400 Nm točivého momentu, a co je zcela zásadní - úplně novou 8stupňovou převodovku Aisin. Auto je tak od první chvíle vysloveně příjemným společníkem, který, i když vás přivítá svojí francouzskou rozmanitostí, vlastně nedělá nic špatně.

Je dokonce tak příjemným společníkem, že mě v Citroënu asi zabijou. Nenajel jsem totiž dohodnutých 1000, ale hned 2000 kilometrů. Prostě jsem se přestal hlídat, a hned vám povím proč. Několikrát jsem se dokonce rozhodoval, jestli na 100 kilometrů vzdálenou pracovní schůzku pojedu vlakem a po cestě něco popracuju, ale vždycky to vyhrál SpaceTourer. Ono, když totiž s takhle tichým a velkým autem, které vám po cestě trochu protáhne záda díky masážním sedadlům, jezdíte ještě ke všemu za 6 litrů nafty - a to vůbec ne pomalu, prostě se vám nechce šetřit pár korun jen pro to nepohodlí. (V Citroënu jim to už nějak vysvětlím.)



Jako v helikoptéře
Sedněte si do C4 SpaceTourer s panoramatickým čelním sklem v noci a garantuji vám, že si při jízdě po městě budete připadat jak na vyhlídkovém letu. Míra prosklení přední části je neuvěřitelná. Zarazilo mě ale, že jsem si v autě vůbec nepřipadal jako ve výloze. I přes obrovské tabule skla umí nafouknutá C4 zachovat jistou intimní atmosféru. Velmi oceňuji tenoučké čelní sloupky, za které se vám neschová ani ten nejmenší chodec a vlastně i protažené čelní sklo je docela fajn, protože na křižovatkách bez problému vidíte na semafory. Vaše drahé polovičky vám ale naopak připomenou, že by ve zpětných zrcátkách slunčeních clon ocenily lampičku se světýlkem. Ta tu kvůli dispozicím předních rolet být nemohla.

Druhá řada sedadel je docela v pohodě. Sednou si sem i tři dospělí, ale když vás pojede pět, doporučoval bych uspořádat celý interiér docela jinak. Grand C4 SpaceTourer má totiž sedm sedadel a na těch dvou zadních může být víc srandy, než byste čekali. Ve stropě jsou totiž zabudované výdechy ventilace, kde si nastavíte intenzitu i teplotu foukání (ty jsou mimochodem i v předních B sloupkách), máte tu čtecí lampičku a dokonce zde nechybí ani odkládací přihrádky nebo držák na pití. A místo pro nohy? Pokud se v druhé řadě šoupnou trochu dopředu, vejdu se sem i já, 187centimetrový cápek s vanou na břiše, který má přes 100 kilo. Jakmile tedy najdete ten správný kompromis, nebudete mít problém.



A co ty displeje? C4 SpaceTourer hodně maskuje rychlost, a tím, že je rychloměr posunutý spíš před spolujezdcem, brzy zjistíte, že jedete daleko rychleji, než se smí. Ne snad, protože byste chtěli. Máte ale pocit, že všechno je v pořádku. Auto brzdí docela schopně, a díky neslyšnému točivému momentu a skvělé spolupráci 8stupňové převodovky s celým ústrojím nabírá na rychlosti tak nějak samovolně. Na to opravdu pozor. Jinak to s tím displejem zas tak černě nevidím, spíš mi vadí, že tu není normální ovládání klimatizace - zase displej - tentokrát dotykový. Ale na to jsme u koncernu PSA už zvyklí (Opele, nejspíš jsi na řadě…).

Změkčená pohoda
SpaceTourer nepatří k vysloveně neschopným autům. Na silnici s ním, když tušíte, jak na to, dokonce bez problému vyprášíte kožich nejedné služební Octavii, která, jak víme, by měla být tím nejrychlejším vozem u nás. Je přece služební!

Citroën se sice výrazně naklání, ale zhruba v jedné třetině zdvihu tlumičů, kdy už se druhým dvěma řadám cestujících začínají ježit chlupy a zvedat žaludek, zatne do silnice pomyslné drápy a v posledních dvou třetinách to na vás vybalí. Nepouštěl bych se s ním do žádných skopičin, ale když ono to auto tak příjemně jede a docela i zatáčí, že zkrátka, teda pokud nevezete malé děti, nechcete zbytečně brzdit. A tak jedete pořád 90-100 i v úsecích, kde byste normálně svištěli 60kou.



Auto skvěle filtruje nástrahy českých cestu, bez problému přejede retardér rychleji než předepsanou 20kou a ještě se při tom tváří, že se vlastně nic neděje. Pokud si ho koupíte, nedělejte to, tohle není návod, jak s autem přežít 200 000 kilometrů bez úhony. Musím se ale přiznat, že tahle vlastnost mi opravdu přirostla k srdci. Je totiž moc příjemné nemyslet na každý zásek v silnici, mírně propadlý kanál, nebo zvlněné koleje od tramvají. Člověk se pak soustředí na daleko jiné, v C4 SpaceTourer důležitější věci (třeba na to, aby se dobře napil, najedl, nebo si poslechl oblíbenou hudbu z kvalitně hrajícího audia) a do cíle přijede vyklidněný.

Motor mě nadchl především distribucí točivého momentu. On zas nemá moc síly, ale dokáže zrychlovat s úžasnou samozřejmostí. Že nejede rychlým autem si proto uvědomíte až v momentě, kdy potřebujete někoho předjet na pár metrech. To tohle rodinné MPV zkrátka neumí a pádla pod volantem, kterými si připravíte vhodný kvalt předem už tomu moc nepomohou. Ale jinak, když je silnice prázdnější, frčíte po dálnici, nebo potřebujete vypálit z křižovatky? Jo, dynamika není vůbec špatná. Koneckonců - mrkněte se sami, ve videu je vidět vše potřebné.



Už jsem psal o spotřebě. Auto vážně jezdí za málo. A zase, dobrý motor a ještě lepší převodovka - to je ten klíč. Ve 130 km/h točí motor pod 2000 otáček! Starší diesel byste v tomto pásmu dusili, jednotka BlueHDi 163 má ale dostatek točivého momentu už od 1600 otáček, takže žádný problém… Do kabiny navíc při zrychlování nepronikají žádné rušivé zvuky naftového čtyřválce. Prostě se jen vezete, hýbe s vámi neviditelná síla točivého momentu a jste v pohodě.



Závěrečné resumé
Musím se přiznat, že kdyby mi někdo před týdnem řek: „Martine, jestli jedeš daleko, vem si tohohle Citroëna, je fakt dobrej.“, vysmál bych se mu, že o autech vůbec nic neví. Musím si ale to kafe, které mám před sebou, vylít na hlavu. To já jsem zase jednou něco nevěděl.

Ať vypadá, jak vypadá, Citroën C4 SpaceTourer je i přes všechny ty mouchy na kráse opravdu dobré auto, jehož pořízení dává nesrovnatelně větší smysl, než jít a koupit si nějaké zbytečné SUV, kam těch sedm lidí ve finále ani neposadíte. Neodpustím mu akorát mizerně krátké sedáky předních sedadel, které v mém případě končily skoro už v půlce stehen a rovněž mi dělaly starost nešikovně vyřešené bezpečnostní pásy v druhé řadě, které, abyste si na krajních sedadlech zapnuli, musíte většinou otevřít dveře. Ale jinak mi na něm, když sem si teda zvykl, vlastně skoro nic nevadilo.



Musím se přiznat, že jsem překvapený. Nečekal jsem, že po týdnu a křížem krážem objezděné republice napíšu o SpaceToureru něco podobného. Zároveň jsem se ale taky obával, že problémy budu mít hned dva. A sice kilometry (o těch už byla řeč), ale hlavně - že se moje kritika nesetká se souhlasem u jistých lidí. A vidíte, ani jí nebylo zapotřebí. To jsou překvápka... Citroën C4 SpaceTourer s osmistupňovou převodovkou a úsporným naftovým dvoulitrem je jedno velké a praktické překvapení.

Plusy
+ Úsporný a tichý motor
+ Dobrá převodovka
+ Dostatek prostoru a praktičnosti
+ Kvalitní audiosoustava
+ Příjemná akustika
+ Množství příplatkové výbavy
+ Komfortní i v poslední řadě sedadel

Mínusy
- Délka sedadel
- Kvalita obrazu couvací kamery
- Nevzhledné umístění voliče převodovky
- Ovládání klimatizace pomocí displeje