Test: Fiat Tipo 1.6 MultiJet - snaživec obecný

V televizi, na plakátech a dokonce i v novinách, nebo v autobuse. Všude tam můžete v současné době zahlédnout reklamu na nový Fiat Tipo. Což o to, na fotkách rozhodně zaujme. Nezvykle zpracovaná maska vzdáleně připomíná Ford Mustang a líbivé křivky, které braly inspiraci snad z každého, byť i vzdálenějšího konkurenta, nelze přehlédnout. Suma sumárum, zdá se, že nový Fiat Tipo bude poměrně hezké auto, které se tak trochu podobá škodě Rapid, a již z fotek je patrné, že se k sobě oba modely budou rozměrově blížit. O to větší překvapení ale zažijete, když se s tipem setkáte osobně!

Exteriér – tolik robustnosti nečekáte
Tipo v porovnání s rapidem sice není reálně o moc delší, ale způsob, jakým se prezentuje zejména svou rozkročenou přídí (na šířku měří 1792 mm), jsme v kategorii kompaktních sedanů dosud nespatřili. Při prvním pohledu jej proto člověk neřadí do kategorie zmiňovaného rapidu, ale rovnou vedle octavie. Ihned po převzetí jsme proto zavítali na jedno z větších parkovišť a zářivě bílé Tipo vedle poslední generace mladoboleslavského etalonu střední třídy zaparkovali. Myslíte si, že pýcha vozu vyráběného v Turecku nějakým způsobem utrpěla? Ani náhodou! A jako bonus se za ním otáčel snad každý druhý kolemjdoucí. O robustnosti celého vozu však nehovoří jen samotný design. Použité 17 palcové ráfky jsou totiž obuty do nečekaně širokých pneumatik s profilem 225/45, díky kterým jezdí nové Tipo v podstatě jako dospělé auto. Jen škoda, že nazuté pláště Pirelli Sottozero se hodí spíše do zimních měsíců, a na konci parného května jsme s vozem proto jezdili o trochu méně.

Interiér – hra na mohutnost pokračuje
V poklidu si kráčíte kolem vozu, před očima se vám jeví všechny ty propracované detaily, které ani náhodou nepoukazují na low-costovou produkci, a přemýšlíte nad tím, že celé to nadšení opadne v momentě, kdy vezmete za chromovou kliku předních dveří a nastoupíte. Jenomže co se nestane. Ještě ani neusednete za volant a z nevalných očekávání jste realitou rázem vytrženi. Již samotné otevření těžkých dveří totiž v člověku vyvolá dojem bezpečí a solidnosti. Honem dovnitř! První dojem z interiéru? Palubní deska je opravdu hodně vysoká a překvapivě masivní. (Všimněte si, jak často musíme toto i jiná slova podobných významů použít v souvislosti s tipem). Plasty mají velmi zajímavou strukturu známou z posledních modelů sesterské automobilky Jeep a stejně tak volant potkala pouze obměna výsostného loga Fiat namísto znaku Jeep. Nikterak dobrá známka pro severoamerickou ikonu, ale fiatu Tipo nastolené partnerství rozhodně prospívá.

Sedadla jsou příjemně tvrdá, a přestože nám na nich zpočátku vadilo výraznější vybrání v oblasti lopatek, později jsme si zvykli. Důležitým aspektem je také skutečnost, že z tipa vás nebudou bolet záda ani po velmi dlouhé cestě, kterou jsme na trase Praha – České Budějovice a zpět absolvovali hned první den. Pozice řidiče je velmi příjemná, sedí se nízko a volant lze nastavit jak výškově, tak podélně. Palubní deska člověka pocitově výrazně obklopí, navzdory tomu je ale z vozu dobrý výhled prakticky všemi směry. Jen couvání je díky vystrčené zádi mírně ztíženo. Díky té zádi má ale zavazadelník v podobě obří černé díry neskutečných 520 litrů objemu a i v nejužším místě je ložná plocha široká stále 1 metr. Mnoho odpůrců tříprostorové karoserie bude jistě brblat, že manipulační prostor u vstupu do zavazadelníku je příliš malý. Naše zkušenost však vypovídá spíše o opaku, a pokud zrovna nepřevážíte některý z domácích spotřebičů jako pračku, myčku nebo ledničku (tyto věci samozřejmě všichni vozíme denně…), nebudete mít se vstupem do kufru žádný problém. Vejdou se sem dokonce i dvě rozložená jízdní kola. Na jednu zásadní věc ale v Turecku přece zapomněli. Madlo na zavírání víka totiž zcela chybí a vy si tak vždy ušpiníte ruce.

Přesto je až s podivem, jak málo výtek k interiéru tak levného vozu lze nalézt. Samozřejmě je vidět, že se šetřilo, ale Tipo vám svou snahou vyjít co nejvíc vstříc každému nakonec přijde tak nějak sympatické. Hodně místa je ve všech směrech i na zadních sedadlech, do kapes předních dveří se s trochou snahy vejde i velká pet-láhev, obří odkládací prostor před řadicí pákou potěší a ani v ergonomii, či kvalitě zpracování neshledáváme žádné zásadní chyby. Jen oblast pravého kolena řidiče, které mne ještě teď bolí, mu neodpustíme (pozor – zprvu se plast, o který se noha opře, zdá dokonce příjemný) a opomenout nelze ani na páku přepínání vnitřní cirkulace, která, přestože poukazuje na legendární Fiat Uno, do 21. století skutečně nepatří.

Vnitřní prostor nepůsobí nijak moderně a rádio UConnect s navigací a 5 palcovým dotykovým displejem oslní maximálně starší část z oslovené klientely, ale za ty peníze? Vždyť nové Tipo lze pohodlně vybavit za částku nepřesahující 420 000 Kč, a to i s nejsilnějším vznětovým motorem, se kterým se žene vpřed mnohdy až nesmyslně dobře.

Motor – absolutní spokojenost
Vznětové pohonné jednotce o objemu 1598 ccm totiž můžete vyčítat maximálně hrubší chod za studena a charakteristiku turbodieselů minulého desetiletí (to kvůli výrazné turbodíře). Vším ostatním ale v novém tipu exceluje. Turbodmychadlu sice trvá o trochu déle, než se celý motor nafoukne, ale citelný zátah přichází již v 1800 otáčkách za minutu a nijak neuvadá až do 4000. 88 kW, ale hlavně 320 Nm točivého momentu tak 1345 kilogramů těžkému sedanu dokonale stačí a pocitově výraznou dynamiku nezabilo ani delší zpřevodování. Zahřátý motor navíc skoro neslyšíte a ve voze tak vládne klid a pohoda.

Po necelých 600 společných kilometrech (nízký nájezd skutečně přičítejme snaze úplně nezničit zánovní zimní pneumatiky) nám palubní počítač ukázal hodnotu spotřeby 5,8 litru na 100 kilometrů. Vzhledem k faktu, že jsme se několikrát podívali až na samou hranici dynamických možností vozu a následně s ním několikrát uvízli v dopravních zácpách, je to velice přijatelná hodnota. Pozitivní je také absence systému Start/Stop.

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme se pokoušeli snížit odběr paliva na minimum. Tipo se zkrátka ne a ne dostat pod 4,5 l/100 km, a jakmile jsme se opět rozjeli na přijatelné cestovní tempo, vrátila se spotřeba do oblíbeného pásma mezi 5 – 6 litry. Trnem v oku (= v 3,5 palcovém TFT displeji mezi budíky) se ale stal přehnaně horlivý palubní počítač. Hodnotu aktuálního dojezdu totiž počítá tak rychle, že se na něj absolutně nedá spolehnout. Při klidné jízdě je schopen s plnou, 45 litrovou nádrží napsat dojezd i 800 kilometrů, ale jakmile dvakrát výrazněji přidáte, jste rázem na 580 kilometrech. To samé platí i obráceně při zvolnění jízdy.

Jízda – tichá, občas ale nedospělá
Při pohledu na široké zimní pneumatiky jsme od jízdního projevu tipa nečekali mnoho. Nepřekvapilo nás… Zmiňovaný výhled z vozu je ale navzdory nízkému posedu dobrý a pozice za volantem obstojná. Můžeme vyrazit. První věcí, která vás zaručeně rozčílí, je kombinace extra kluzkých rohoží a spojky, jež zabírá snad centimetr před svou horní polohou. Jakmile rohož ale trochu zamažete, aby neklouzala, dá se Tipo ve spojce dobře cítit. Řazení levně vyhlížející řadicí pákou je takové… zapomenutelné. Nedá se proti němu říct křivého slova, ale pochválit jej nemůžeme. Nadšeni jsme však nebyli jak z chodu, tak ani citlivosti brzdového pedálu, kterému navíc kontruje přehnaně účinný brzdový posilovač. A řízení? Je zkrátka umělé a přesně takové, jaké bychom od vozu podobné cenové kategorie čekali. Překvapení se tedy nekonalo, a přestože Tipo nejezdí vůbec špatně, rozhodně svého řidiče neoslní. Posádku však ano.

Podvozek vozu je příjemně měkký, přesto se nám párkrát stalo, že celé auto poskočilo, jako kdybychom přejeli srnku. Poddajnost podvozku je ale žádoucí a i přes výraznější náklony v zatáčkách se vůz obstojně zdolává i klikaté silnice. V utažených serpentinách panuje mírná nedotáčivost a trakce na předních kolech při výjezdu není mnoho (hlavně kvůli zimním pneumatikám na rozpáleném květnovém asfaltu). Až na samý limit podvozku jsme ale nešli. Tipo není perfektně čitelné. V jedné zatáčce se žvýkne a zarytě zatočí, na terénní nerovnosti se ale zhoupne a občas i nepříjemně zavlní. Chválabohu že existuje ESP…

O rodinně klidném charakteru tak nelze pochybovat a přestože nový Fiat není ideálním vozem ke každodennímu shonu a boji o řidičský průkaz, brzdou v provozu s ním (obzvláště v kombinaci s 1.6 MultiJet motorem) rozhodně nebudete. Bavilo nás dobré odhlučnění motoru, klidná a tichá kabina a také plavnost, s jakou se vůz nese po kvalitní silnici díky měkkému uložení obou náprav. Zkrátka klidný rodinný ideál za rozumné peníze.

Závěr – počkali bychom na kombi
Nový Fiat Tipo je překvapivě dobré auto. Dokonale totiž stmeluje způsob, jakým lze výrazně ušetřit při výrobě, ale nenaštvat koncového zákazníka. Ano, není bez chyb a některé zásadnější jako je absence madla zavírání víka kufru nebo rozvlněný podvozek neodpouštíme, ale za částku, jakou si Fiat žádá, bychom mu odpustili i více. A navíc je opravdu krásné. Zanedlouho pak do prodeje dorazí i zbylé dvě karosářské verze a my věříme, že zejména o verzi kombi by mohl být patřičný zájem. Na to, aby své zákazníky nezklamalo, nové Tipo rozhodně má!

Plusy
+ atraktivní design
+ rozumná cena
+ výkonný motor
+ odhlučněný interiér
+ kvalita zpracování
+ mnoho odkládacích prostor
+ intuitivnost ovládání multimediálního systému
+ dobrý výhled z vozu
+ rozumná cena

Mínusy
- málo prostoru pro pravé koleno
- nevýrazní jízdní projev
- upočítaný palubní počítač
- absence madla na víku kufru