Má ho prý dokonce ještě raději než aktuální Bondův vůz, Aston Martin. „Japonský smysl pro design je velmi neobvyklý. Dokáže sloučit tolik různých věcí,“ svěřil se Daniel Craig. Toyotu 2000GT prý i sám několikrát řídil. „Povedlo se mi dokonce zničit spojku. Při řízení mám příliš těžkou nohu,“ přiznává.

Přestože ve filmu Žiješ jenom dvakrát se Bond prohání po Tokiu Toyotou 2000GT Convertible, oficiálně tento vůz nikdy verzi kabrioletu neměl. Říká se, že Sean Connery byl příliš vysoký (měřil 195 centimetrů), a tak aby se do auta pohodlně vešel, navrhla pro něj Toyota právě tuto verzi.

Právě teď máte jedinečnou šanci připomenout si Bondovy vozy i celé příběhy – HBO Go totiž od začátku prosince zařadilo do své nabídky všech 25 filmů o slavném britském agentovi. Můžete si tak zkrátit čekání na odloženou premiéru nové bondovky Není čas zemřít, která by měla proběhnout v dubnu 2021.

Kultovní Toyota 2000GT se prodala za rekordní částku

Toyota 2000GT ze 60. let minulého století patří k několika málo skutečně kultovním automobilům. Bohužel, anebo naštěstí pro sběratele, je toto auto neobyčejně vzácné. Nedávno se jeden ze 351 vyrobených exemplářů prodal v aukci za více než 900 000 dolarů, v přepočtu téměř 20 milionů korun.

Toyota 2000GT je na sběratelském trhu opravdová rarita. Když se tedy na aukční platformě RM Sotheby’s v USA objevil exemplář z roku 1967, vyvolal obrovský zájem. Tím spíš, že auto patřilo legendárnímu americkému závodnímu jezdci Otto Lintonovi.

Stý v pořadí a volant vlevo

Licitace byla mimořádně úspěšná. Cena vozu nakonec předstihla veškerá očekávání a skončila na částce 912 500 dolarů. Auto v odstínu Solar Red opustilo bránu továrny v roce 1967 a může se pochlubit číslem karoserie MF10-10100, což znamená, že se jednalo o stý automobil z celkových 351 vyrobených během krátkého, tříletého období produkce modelu. Jedná se navíc o jeden z pouhých 62 vozů s volantem vlevo, určených na významný exportní trh Spojených států amerických.

V polovině 60. let Otto Linton koupil rovnou celý autosalon Toyoty v Pensylvánii, aby mohl snadněji objednat nový model 2000GT, který patřil k jeho nejoblíbenějším sportovním vozům. Linton jej vlastnil více než 30 let a pak je přenechal jinému dealerovi Toyoty, Richi Jacobsenovi, který o vůz 2000GT rozšířil svoji soukromou sbírku.

O šest let později si automobil koupila firma Maine Line Exotics, jež se od roku 1976 na tento model specializuje a restaurovala nejméně 53 ze všech 62 automobilů původně dodaných do Spojených států. Byl mezi nimi i Lintonův exemplář. Po renovaci firma Maine Line Exotics auto v roce 2007 předvedla na Rolex Monterey Motorsports Reunion, akci, která se každoročně koná na dráze WeatherTech Raceway Laguna Seca. Automobil se stal součástí výstavy oslavující 50 let Toyoty v motorsportu.

Krátce nato si model 2000GT koupil sběratel klasických aut, Brown Maloney, který jej ovšem neodstavil do garáže, nýbrž ho používal v souladu s jeho původní funkcí – jako sportovní vůz. Roku 2010 se Maloney se svým novým autem zúčastnil závodu Copperstate 1000. Nakonec se Toyota dostala do RM Sotheby’s Elkhart Collection, kde byla vystavena na aukci za orientační cenu 700 000 až 850 000 dolarů.

První japonské superauto

2000GT je auto se silnými sportovními kořeny. Po úspěchu první a druhé řady Grand Prix Japonska v letech 1963 a 1964 si Japonci motorsport oblíbili a nadšení pro všechny formy motoristických sportů stále rostlo. Jezdci se začali obracet na producenty s poptávkou po sportovních silničních automobilech.

V reakci na změnu vkusu zákazníků zahájila Toyota práci na modelu GT, ve kterém představila svoje nejlepší technologie a výrobní know-how získané za posledních 30 let. Když se značka pustila do stavby prvního japonského superauta, dala si za cíl zkonstruovat praktické sportovní kupé, které by poskytovalo komfort při každodenním používání a současně by po drobných úpravách mohlo sklízet úspěchy na závodní dráze.

O tom, že byla zvolená dobrá strategie, se Toyota přesvědčila během rychlostních testů Yatabe High Speed v roce 1966. Žlutozelené 2000GT upravené firmou Tosco (nyní TRD) dosahovalo během 72hodinové jízdy průměrné rychlosti téměř 210 kilometrů za hodinu, a to i přesto, že automobil na dráze překvapila tropická bouře.