Herec Jakub Štáfek rád zkouší, co všechno se svým SUV projede

Fotbalisté a auta jsou samostatná kapitola. Jak to máš ty? Přitahují tě fotbalistická auta typu Bentley Continental?

Vůbec, v tomhle směru jsem úplně normální. Co se týče aut, tak jsem hrozně praktický člověk. Můj kamarád, bývalý fotbalista, se těmto předsudkům také úplně vymykal – jezdil se Subaru Forester. Trávili jsme spolu hodně času a to auto jsem si úplně zamiloval. Líbilo se mi, jak o něm mluvil, jak se k němu choval. Shodou okolností jsem si ho pak od něj koupil a bylo to moje první Subaru.

Takže vlastně máš fotbalistické auto…

Vlastně ano!

Když říkáš první Subaru, jaké máš teď?

Forester 2.5 XT Turbo z roku 2008. Je to mazlík. Mám rád čtyřkolky, takže proto Subaru. Předtím jsem měl vínový dvoulitr z roku 2002, takovou tu klasickou „kostku“. Prodal jsem ho kamarádovi Tomášovi, který přišel o auto, takže zůstalo v rodině. Za což jsem moc rád, občas si společně zablbneme. Hrozně mě baví, jak je to auto uvnitř takové strohé, syrové. Je to prostě lesník. Japonci si na nějaké parádičky nepotrpí a vůbec mi to nevadí.

Co si pod tím blbnutím můžeme představit?

Mám chatu na horách, v Rokytnici nad Jizerou, a také často jezdíme na jeden nádherný mlýn v jižních Čechách. Je to taková oáza uprostřed lesa, kam se člověk bez čtyřkolky nedostane. Vždycky vymýšlíme nejrůznější cesty, kam to „pošleme“. Kde se projedeme lesem a bahnem, kde přebrodíme řeku a podobně. Proto je pro mě důležité, aby moje auto dojelo všude a nikde mě nenechalo – a aby s ním v tomhle směru byla zábava.

S řízením jsi začal až v 18 letech v autoškole, nebo jsi už předtím proháněl auta někde po poli? 

Mě učila řídit babička, která žije na vesnici. Vždycky, když jsem za ní přijel, sedli jsme do jejího Formana, jeli na polní cestu a tam jsem se učil řadit. To mi bylo třeba 15 nebo 16 let. Na řidičák jsem si samozřejmě musel počkat do 18, ale pokud mám být upřímný, na střední jsem občas do školy přijel autem, i když jsem papíry ještě neměl. Jak se říkalo, na papíry to nejezdí…

Máš nějaké vysněné auto?

Hodně se mi líbí Impreza WRX STI. Má neuvěřitelný charakter, i když určitě existují rychlejší auta. Ale že bych o nějakém autě vyloženě snil, tak jsem to nikdy neměl. Na rozdíl od mých spolužáků ze školy, kteří si kupovali různá BMW a neměli pak pomalu ani na svačinu, protože jezdili driftovat na Džbán a všechno rvali do benzínu a pneumatik. Když budu časem mít jedno praktické auto do rodiny a jedno víc na zábavu, bude to fajn. Ale když to nevyjde, tak se z toho nezblázním.

Jak se zrodila tvoje spolupráce s českým Subaru?

Já jsem Subaru oslovil v době, kdy jsme točili seriál Vyšehrad. Sice se mi ozývaly i větší značky, které by určitě mohly nabídnout výhodnější podmínky, ale říkal jsem si, že se přece nebudu přetvařovat. Nechci se tvářit jako fanoušek aut, která jsou pro mě ve skutečnosti naprosto nezábavná. Kdežto když člověk sedne do BRZ nebo Outbacku, tak je to prostě super. Se Subaru proto máme džentlmenskou dohodu. Není to tak, že by mě zahrnovali penězi – stačí, když mi jednou za čas zlepší náladu nějakým zajímavým autem.

Zrovna teď máš půjčené BRZ. To není zrovna auto do terénu.

Do Rokytnice s ním nepojedu, ale něco spolu určitě zažijeme. Když jsem ho naposledy vracel, ze stavu zadních pneumatik na Subaru asi nebyli úplně nadšení. Ale zkrátka když je příležitost, rád si zablbnu. Na Subaru vědí, že jsem nadšenec, a jsou tak hodní, že mi vždycky na nějakou dobu půjčí auto, abych ho vyzkoušel a trochu zpropagoval.

Který model ze současné nabídky tě zaujal?

Outback je super. Mám pocit, že se o všechno postará za mě. Nedávno jsem v něm jel pět hodin na trénink MMA do Polska a pak domlácený pět hodin zpátky a bylo to jako cestovat vznášedlem. Je pohodlný jako limuzína, všechno se do něj vejde a ještě výborně jede, i když vezl tři velké chlapy. Skvělý je i EyeSight, který mě už párkrát zachránil. Podobné systémy má samozřejmě spousta aut, ale nemyslím si, že jsou tak kvalitní. Nedávno to „týpek“ přede mnou zadpnul, já sice taky, ale počítač vyhodnotil, že touhle silou to nejsem schopný dobrzdit, a tak mi pomohl. Což je fajn, člověk ve stresové situaci nezareaguje vždy správně.

Jednou z hlavních hodnot Subaru je rovnováha, klid v duši. Máš v životě rovnováhu? Věnuješ se spoustě aktivit a navenek působíš hodně živelně.

Já ji hledám. Myslím, že historie Subaru je taková cesta pokojného bojovníka a máme to hodně podobné. Snažíme se dvakrát měřit a jednou řezat. I když se může zdát, že toho dělám hodně, snažím se to korigovat a nechci sedět na dvou a více židlích. Ale musel jsem k tomu dojít. Poslední rok či dva procházím určitou proměnou. Předtím jsem byl myslím hodně na pěst a na zabití.

Je něco, co tě na silnicích umí spolehlivě naštvat?

Nejsem ten typ člověka, co by vyskakoval ven a chtěl nekoho tahat z auta. Respektive takové chování nesnáším. Ale samozřejmě si občas zanadávám. Hlavně, když vidím, že se lidé nevěnují řízení a nekoukají do zrcátek, třeba kvůli telefonování. Vadí mi sobeckost a vytáčí mě, když lidé nedávají blinkry – pokud člověk kouká do zrcátek a používá blinkry, má podle mě vyhráno. Konfliktům se nicméně snažím vyhýbat. Pamatuji si ale, jak jsem jednou jel na Lipno s přítelkyní a s dětmi, mohlo mi být třeba třiadvacet let, a předjížděla nás kolona Hells Angels. Já na ně zatroubil, což jsem dělat neměl. Jasně mi bylo ukázáno, že na ně se netroubí, i když nejeli úplně podle pravidel.

Na co se nejvíc těšíš příští rok?

Těším se už na přelom roku. V sobotu 9. listopadu mě čeká velký zápas MMA v O2 aréně a 20. prosince vyrážíme s kamarádem do Afriky. Pojdeme do Rwandy, Ugandy, Konga a Tanzánie a vylezeme na Kilimandžáro. Bude to trek asi na 25 dnů ve skupině přibližně deseti lidí s horolezcem Radkem Jarošem. Na to se těším moc, věřím, že to bude zážitek na celý život. Jestli mi dá Subaru nějakou vlaječku, můžeme jí zapíchnout na vrchol Kilimandžára!