Mazda v Evropě. 1. díl: 1967 – 1998

Tři zámořské operace – technická spolupráce s německou firmou NSU a Felixem Wankelem na vývoji rotačního motoru v roce 1961, otevření montážního závodu v Jižní Koreji v roce 1962 a v Jižní Africe o další rok později – prokázaly, že Mazda dokáže realizovat tržní potenciál mimo domácí trh.

Roku 1965 proto Mazda zahájila novou technickou spolupráci, tentokrát s britskou společností Perkins Services N.V., která pomáhala s vývojem vznětových motorů. Současně byly navazovány první styky s možnými nezávislými dovozci, kteří by v západní Evropě zajišťovali prodej a distribuci automobilů značky Mazda.

První evropskou logistickou organizaci Mazda zřídila v belgickém přístavním městě Antverpy, kde se auta dovezená z Hirošimy překládala z lodí na železnici nebo na kamiony. Mezitím byl v Japonsku otevřen zkušební areál Miyoši, kde mohla Mazda od roku 1965 testovat a ladit své nové modely. Už o rok dříve byl přitom uveden do provozu nový montážní závod Ujina. Vše bylo připraveno k zahájení vývozu do Evropy.

V roce 1967, což byl první úplný rok působení značky Mazda v Evropě, firma ve třech zemích prodala celkem 2688 vozů. Do roku 1972 narostl roční objem prodejů na 50 000 vozidel v osmnácti evropských zemích. Například ve Švýcarsku Mazda prodala v roce 1968 pouhých 134 automobilů, ale v roce 1971 to bylo už 4750 vozů. V Norsku za stejné období došlo k nárůstu ze 658 na 6769 prodaných vozidel. V roce 1969 se Rolf Knoch stal prvním nezávislým dovozcem značky Mazda v Rakousku a prodal 181 vozů; již v roce 1971 si ale připsal 5483 prodaných aut.

Sedmdesátá léta – Mazda Německo jako úspěšný byznys model
V roce 1972 byl Masayuki Kirihara v tichosti vyslán do německého Düsseldorfu, aby zřídil první národní obchodní společnost na kontinentu. Již v roce 1963 navštívil firmu NSU a dynamika, s jakou se země po válce znovu budovala, mu musela připomínat Japonsko. Méně než rok po jeho příjezdu se nově založená organizace přesunula z malé kanceláře v Düsseldorfu do prázdného dvoupodlažního rodinného domu v blízkém Hildenu (přibližně 15 km za Düsseldorfem.)

Po zbytek desetiletí byla budována prodejní síť v Německu. Mazda Německo se přitom mohla spoléhat na hladce fungující logistickou organizaci v Antverpách, která dovážela automobily pro evropský trh již od roku 1967. Při hledání investorů ochotných spojit svůj kapitál s prodejem vozů značky Mazda byla možnost nabídnout jim k vyzkoušení jednotlivé modely k nezaplacení. Na úplné začlenění do německého automobilového trhu, který byl už tehdy tím nejnáročnějším v celé Evropě, si ovšem Mazda musela počkat až do roku 1979, kdy byl uveden nový sportovní model Mazda RX-7. Ten se stal novým symbolem značky na „německé frontě“.

„Pod mým vedením si Mazda vybudovala pověst spolehlivého a cenově dostupného výrobce,“ vzpomíná Kirihara-san na své evropské začátky. „Jsem velice hrdý na to, že jsem zodpovídal za úspěšné zahájení prodejů v Evropě.“

Osmdesátá léta – expanze, katalyzátor a náhradní díly do 24 hodin
Za pouhých sedm let vybudovali zaměstnanci Mazdy v Německu úspěšnou společnost doslova z ničeho, obchod běžel „na všechny válce“. Sportovně orientovaný kompaktní model Mazda 323 i rodinná Mazda 626 si na německém trhu rychle získaly oblibu díky rozsáhlému seznamu sériové výbavy a příznivé ceně. Z hlediska užitné hodnoty představovaly oba modely vynikající volbu.
V roce 1980 se evropské ústředí rozrostlo na 100 zaměstnanců a přesídlilo do prostornějších budov v Leverkusenu, který leží na řece Rýn mezi Düsseldorfem a Kolínem. V roce 1981 Mazda založila v Bruselu své zastoupení, které koordinovalo dovozce a distributory v jednotlivých evropských zemích.

V následujícím roce nastoupila do německé Mazdy mladá žena jménem Ellen Altmannová, která je dnes ředitelkou lidských zdrojů a ke konci letošního roku plánuje odchod do penze.„Celkem nás bylo asi 160 zaměstnanců,“ vzpomíná, „z toho většina ve věku okolo třiceti let. Vedoucí pracovníci byli všichni Japonci. Chodili na kurzy němčiny do Goethova institutu a v práci s námi mluvili německy. Pamatuji si, že kvůli časovému posunu někteří naši kolegové pracovali až do jedenácti večer, protože v Japonsku bylo zrovna šest hodin ráno. Neměli jsme internet a první počítače byly zavedeny až ke konci osmdesátých let. Pracovní doba byla dlouhá, ale také jsme všichni společně nadšeně slavili každý další prodejní rekord.“

V průběhu osmdesátých let stavěla Mazda svoji další expanzi na vstřícné cenové politice, inovativních technologiích (jako jedna z prvních začala v roce 1984 nabízet auta vybavená katalyzátorem) a svojí úspěšné německé organizaci. V roce 1988 se bruselské zastoupení přejmenovalo na Mazda Motor Europe S.A./N.V a převzalo řízení operací v antverpském přístavu. Téhož roku byl v Hitdorfu vybudován obrovský sklad náhradních dílů, který Mazdě umožnil realizovat dodávky do 24 hodin. Byl to logický krok, neboť prodejní čísla Mazdy rychle rostla jak v Německu, tak na celém kontinentu: ze 118 000 vozů v roce 1981 na 275 000 v roce 1990.

Devadesátá léta – představení kultovní Mazdy MX-5 a založení Mazda Motor Europe
Na začátku své třetí kompletní dekády v Evropě Mazda čelila prvním vážnějším problémům. Navzdory úspěšnému představení roadsteru MX-5 v roce 1990 šla celková prodejní čísla dolů, protože značce chyběly nové modely v klíčových segmentech. Mazda zahájila novou vlnu své ofenzívy vybudováním nového vývojového střediska v německém Oberurselu (1990) a vítězstvím svého vozu s rotačním motorem v závodě 24 hodin Le Mans (1991). V roce 1992 se Mazda Německo přesunula do současného sídla v části Leverkusen-Hitdorf. Tehdy ve společnosti pracovalo přibližně 450 zaměstnanců, z toho třetina ve skladu náhradních dílů vedle nové budovy.

„Dodnes si pamatuji na oslavu položení základního kamene našeho nového ústředí,“ říká Ellen Altmannová. „Norio Fujimoto, náš třetí ředitel, měl projev v němčině, kterou velmi dobře ovládal.“

Po založení druhé národní obchodní společnosti v Portugalsku (1995) se Mazda rozhodla získat kontrolu nad distribučními operacemi v klíčových zemích Evropy. Většina prodejních organizací stále fungovala samostatně, s vlastními sklady i obchodní filozofií. To se však mělo změnit. V roce 1998 bylo středisko náhradních dílů zkonsolidováno do Mazda Motor Europe S.A./N.V a bruselské
zastoupení (které od roku 1988 řídilo nezávislé distributory značky Mazda) bylo převedeno do Leverkusen-Hitdorfu. Byla tak vydlážděna cesta k založení organizace Mazda Motor Europe GmbH, která zahájila činnost v následujícím roce s osmi zaměstnanci. Ti pracovali ve stejné budově jako paní Altmannová a její němečtí kolegové.

Prvním prezidentem a generálním ředitelem nové firmy byl jmenován Nor Jan A. Brentebraten, s jehož příchodem začala angličtina vytlačovat němčinu z pozice hlavního komunikačního jazyka v evropské centrále Mazdy. Téhož roku byla v belgickém Willebroeku, nedaleko antverpského přístavu, založena také společnost Mazda Motor Logistics Europe N.V. S těmito novými organizacemi vstoupila Mazda do období bezprecedentního růstu, který v Evropě zažívá od začátku nového milénia.

Pokračování příště... (V druhém díle zmapujeme růst značky Mazda v Evropě od roku 1999 do současnosti).