Srovnávací test: Honda HR-V benzín nebo diesel?

Nová Honda HR-V sice přišla o pohon obou náprav, není tak dobře odhlučněná a možná ani nemá ten potřebný nádech prémiovosti, jaký nabízí německá konkurence. Jenomže poměr ceny, užitných vlastností a mnohdy až luxusní výbavy jakou nabízí uvnitř, je skutečně fantastický. Ale dost bylo tlachání, pojďme se na malé Hondy HR-V mrknou blíž.

Původní model HR-V z přelomu tisíciletí dokázal pořádně rozvířit stojaté vody tehdejší produkce. První generace se svým pojetím vymykala tehdejším zažitým zvyklostem a dokázala na sebe upozornit jako žádný jiný vůz. HR-V byla dostupná s benzínovou šestnáctistovkou o výkonu 77 kW v případě pohonu předních nebo s 92 kW verzí šestnáctistovky u čtyřkolky. Vybírat šlo také mezi třídveřovou nebo pětidveřovou karoserií, přičemž kratší verze skončila již v roce 2003, delší varianta žila ještě tři roky.

Od roku 2006 si Honda musela vystačit s větším modelem CR-V, který se stal velmi oblíbeným SUVéčkem. Japonská automobilka však dokázala včas zaznamenat rostoucí oblibu malým městských SUV a přichystala po vzoru Renaultu Capturu, Peugeotu 2008, Mitsubishi ASX, Fiatu 500X nebo Mazdě CX-3 malé SUV, které napěchovala nejmodernější technikou a skvěle ho vybavila pro použití do města.

V interiéru nového HR-V tak najdeme operační systém na bázi Androidu s plnohodnotným připojením na internet, jež je vhodně umístěn na centrálním skleněném displeji, inteligentní navigaci z dílny Tom Tom a také zdířku pro HDMI kabel. Samozřejmostí je také USB a plná Bluetooth konektivita s vaším chytrým telefonem. Mezi jízdními asistenty můžeme zmínit systém pro hlídání jízdních pruhů, kolizního asistenta, který (mnohdy až nesmyslně brzo) varuje řidiče před hrozící srážkou, ale třeba i couvací kameru s příjemnou grafikou.

Nejsou to ovšem softwarové vymoženosti a ani naprosto skvělý centrální displej, který dělá interiér nového HR-V tak jedinečným. Za zmínku stojí především extrémně vysoký středový tunel, díky němuž je zde umístěna naprosto geniální řadicí páka, jež nám svou velikostí a tvarem připomíná spíše Mazdu MX-5 než rodinně-městský crossover a také orientace středového panelu „na řidiče“, jakou známe z BMW. Již po chvíli jsme se tu proto cítili jako doma a nic na tom nezměnily ani nedostatky, které jsme v rámci našeho testování odhalili. Pro úplnost je ale představíme.

Tak předně displej v kapličce přístrojů: jeho bíle podsvícení je příjemné a nijak neruší řidiče ani při dlouhých nočních přesunech. Ale proboha! Co ta 10 let stará grafika s rozlišením (neberte mne doslovně) 50x50 pixelů? To jsme od Hondy skutečně nečekali.
A vadily nám také plastové, levně vyhlížející výplně dveří u levnější (benzinové) verze. Jestli je však něco na interiérech testovaných vozů vyloženě špatně, pak jsou to tři výdechy ventilace před obličejem spolujezdce vpředu. Nejen, že nejdou vhodně nastavit na okno tak, abyste se při vícečlenném obsazení nemlžili, ale ať je nastavíte, jak je nastavíte, vždy budou vašemu spolujezdci foukat do očí. Méně efektní řešení klasických výdechů by proto alespoň v tomto případě nebylo na škodu.

Čím ale Honda nezklamala, to jsou sedadla. Ta přední poskytují vytříbenou oporu těla a dokonce i rozumnou pozici za volantem. Skvěle se na nich sedí, řídí, cestuje ale i usíná (pozor!). A zadní lavice? Je sice trochu tvrdší, ale díky nadprůměrnému prostoru pro nohy není problém ani zde pohodlně cestovat. A ještě jedna „vychytávka“. Unikátní patent Magic Seats, který umožňuje vyklopit zadní lavici do vertikální polohy, vám z Hondy HR-V udělá doslova dvoumístného stěhováka. Zde proto nemáme sebemenších připomínek.

Benzín nebo diesel? Pro každého něco
Pod kapotou Hondy můžete mít benzínovou patnáctistovku i-VTEC o výkonu 96 kW ve spojení s šestistupňovou manuální nebo bezestupňovou převodovkou CVT. Druhou volbou je diesel 1.6 i-DTEC s výkonem 88 kW ve spojení s manuální šestirychlostní převodovkou. Jen pro úplnost doplníme, že například v Japonsku je k dispozici také hybridní verze. My otestovali naráz obě v Česku dostupné pohonné jednotky, vždy ve spojení s manuální převodovkou.

Pro pořízení benzínové verze mluví fakt, že je v základní výbavě Comfort levnější o 60 000 Kč a poskytuje větší výkon. Jak se tedy poměrně silný čtyřválec projevuje v praxi?

Patnáctistovka i-VTEC není vůbec špatná. Při klidné jízdě je příjemným společníkem a podle našich zkušeností dokáže vyhovět všem, kteří nejezdí příliš po dálnici či dlouhé trasy. Ne že by motor neměl dostatek síly, ale výkon z něj musíte doslova dolovat. Maximální výkon totiž přichází až v šesti tisících otáčkách a o slušné dynamice můžeme mluvit až po překročení hranice 4600 otáček, kde vrcholí maximum (155 N.m) točivého momentu. Z toho pramení fakt, že snaha o rychlejší jízdu je vykoupena hlasitějším dosti jadrným zvukem, který nemusí být každému po chuti. Je také nutné činit se s řadicí pákou a kopat tam kvalty daleko častěji. Řazení je v případě Hondy tradičně skvělé, vše ovšem komplikuje poměrně ostrá spojka.

Při dálniční stotřicítce jste často nuceni podřadit na pětku, což přináší již zmíněný hluk. V praxi se tak patnáctistovka cítí nejlépe ve městě nebo na okresních silnicích mimo město. Dálnice nejsou problémem, ale jízda není tak příjemná jako s dieselovým agregátem. V praxi jsme s benzínem jezdili za 6,3 l/100 km, při snaze o úspornou jízdu však nebyl problém dosáhnout hodnoty 5,7 l/100 km.

Vznětová jednotka 1.6 i-DTEC je poměrně kultivovaná. Při chladných lednových startech se čas od času sice objeví nějaké nýtování a zvuky podobné dávným traktorům, rozhodně se ale nejedná o nic hrozného, a jakmile je motor zahřátý, jsou divné zvuky pryč.

Poskytovaná dynamika je jen o chlup horší, než u benzínové verze. Motor pocitově táhne již od zhruba 1.600 ot./min., kde si trochu zaduní a maximum točivého momentu (300 N.m) vrcholí na nejběžnějších 2.000 otáčkách za minutu. Ani poté ovšem neztrácí elán a malý, naftový crossover tak ochotně vytočíte i k hranici 4.000 ot./min. (zde poskytuje maximální výkon 88 kW), díky čemuž je předjíždění pomalu jedoucích vozů hračkou. Všechny hodnoty ale zblednou závistí, když přijde na řadu spotřeba paliva.

Po týdenním testování se totiž ta naše ustálila na hodnotě 5,4 litru. Vzhledem k tomu, že jsme nejezdili vždy na úsporu a čas od času si i sama Honda sáhla až na dno, je to skvělá hodnota. Mimo město však počítejte ještě s nižšími čísly, protože není problém jezdit okolo 4,2 l na 100 km - fantazie! Ve městě si pak 1396 kg těžké HR-V řekne o běžných 6,5 litru nafty.

Jistý, ale poměrně tuhý podvozek
A překvapení se koná i na poli jízdních vlastností a agility testovaného vozu. Kdo by čekal, že „HR-Včko“ s o něco těžším dieselovým srdcem přišlo o svůj vyvážený jízdní charakter, bude na omylu. Honda příkladně poslouchá na všechny pokyny volantem, a i když nemá nejupovídanější řízení, výslednou obratností to jistě vynahrazuje. Při prudkých nájezdech do zatáček tak vůz poslouchá, skvěle drží stopu a poskytuje naprosto stabilní a klidnou jízdu. Obavy, zda „nafťák“ ztratil něco ze své mrštnosti, proto nejsou na místě. Obě verze jezdí fantasticky.

Horší situace nastává po stránce poskytovaného komfortu. Na hladkých komunikacích je vše v pořádku, přijdou-li však četné nerovnosti, Honda znérvozní a díky poměrně tuhému podvozku dokáže při ostřejším jízdním tempu v zatáčce odskočit. Rány od nerovností jsou posádce naštěstí dobře utlumeny, i tak ale jejich přejezd naruší akustickou pohodu uvnitř. Náklony karoserie jsou v zatáčkách u obou verzí minimální, což vede k celkové jízdní stabilitě. Honda HR-V nás nejvíce překvapila na kluzkém povrchu. Během letošní jediné sněhové nadílky obě verze v pohodě zdolaly kopce s uježděným sněhem, kde se jiná mnohem větší SUVéčka s pohony 4x4 zapotila. Hondy svůj um za snížené adheze opakovaly hned několikrát, o což se postarala dobře nastavená elektronika a špičkové obutí v podobě zimních Nokianů.

Zatímco benzínová verze doslova exceluje na okreskách, na dálnicích přichází ke slovu vznětový agregát. Ve vyšších rychlostech je zážehová patnáctistovka díky vysokým otáčkám hlučná a její zvuk není zrovna příjemný, naopak diesel se i v rychlostech okolo 160 km/h cítí jako ryba ve vodě.

Kdo jezdí málo, vezme benzín, kdo hodně, tak diesel
Nebudeme si nic nalhávat. Většině motoristů bohatě vyhoví benzínový čtyřválec, který je levnější a v praxi žere maximálně o litr či dva více než diesel. Benzín tedy doporučujeme všem řidičům jezdícím „kolem komína“. Kdo jezdí doopravdy dlouhé trasy a nepohybuje se po městě, nechť sáhne po dražším dieselovém agregátu. Odměnou mu bude skvělá spotřeba paliva. Honda HR-V je oproti konkurenci dražší, nabízí však hodně muziky. Ve výbavě najdete vše potřebné, bezpečnost je na vysoké úrovni a hlavní zbraní je neuvěřitelná variability díky propracovanému systému zadních sedadel Magic Seat. 

Plusy:
+ prostornost
+ variabilita
+ sedadla
+ chytrý infotainment
+ řazení
+ bohatá výbava (komfortní i bezpečnostní)

Mínusy:
- horší tlumení nerovností
- vyšší hladina hluku od motoru
- vyšší cenovka
- nedomyšlené výdechy před spolujezdcem