Test: Ford Focus 1.6 Ecoboost - Špičkový dravec s poměrně malým kufrem

Focuse si s žádným jiným autem nespletete, což se určitě nedá říci o řadě jeho konkurentů v nižší střední třídě. I když není design jeho karoserie tak průlomový jako v případě Focusu I, jeho tvary působí avantgardně. Především mohutná přední maska s naklápěcími lamelami, které snižují odpor vzduchu, dává Focusu nezaměnitelný výraz. Líbit každému se však nemusí. Modernou překonává svého předchůdce také zezadu. Při pohledu na mohutně rozkročené zadní partie se zajímavými světly dokáže Ford Focus vzbudit značná očekávání ohledně velikosti zavazadlového prostoru. Naplní se?

Kvalita v interiéru
Nepředbíhejme a podívejme se nejprve do kokpitu na pracoviště řidiče. Avantgarda se prosadila uvnitř snad ještě více než vně. Jenže co je moderní, nemusí být originální. Mohutný středový panel futuristických tvarů s audiosystémem Sony se libí snad každému, ale podobné ztvárnění prostoru před řidičem a předním spolujezdcem najdeme v letošní modelové paletě řady jiných, zejména v Koreji vyráběných vozů. Kdo od koho opisoval, zda designéři pracující pro korejskou značku od těch placených tou evropskou, nebo naopak, není podstatné. Řidiči Focusu to může být jedno. Při pohledu na přístrojovou desku se mu totiž naskytne esteticky vytříbená podívaná. Navíc ve velmi hodnotně působícím ztvárnění. Ale těch tlačítek! Volant i středový panel jimi v poslední době plýtvá u vyšších výbav většiny Fordů. Tedy i u nového Focusu ve výbavě Titanium. Nicméně i na ně si řidič zvykne v průběhu několika jízd. Pokud se motorista rozhodne pro Focus jako své stálé vozidlo, určitě se naučí intuitivně obsluhovat všechny ovladače lépe, než řidič mající k dispozici šest testovacích dnů. Častou výtku motoristických médií na „přetlačítkovaný stav“ některých testovaných vozů tedy není třeba brát příliš v potaz. U Focusu nám především vadilo umístění startovacího tlačítka pod páčku stěračů. Zpočátku jsme aktivovali obě funkce najednou...

Jako po kolejích
Na tuhle prkotinu však okamžitě zapomenete po nájezdu do první zatáčky. Přilnavost kol k vozovce je vzorná, zvlášť, když zvolíte kola s ráfky větších rozměrů. Za 17-ti palcová se sice připlácí, ale radost ze skvělých vlastností podvozku se jimi umocňuje. Víceprvková zadní náprava Focusu pojmenovaná Control Blade spolupracuje se zkrutnými stabilizátory vzadu i vpředu tak skvěle, že získáte pocit jako byste jeli po kolejích. Přesné vykrojení zatáčky, karoserie se i ve vyšších rychlostech nakloní snad jen o milimetry. V tu chvíli vám mimoděk bleskne hlavou: proč ksakru takhle bezpečně nemohou projíždět zatáčky všechna auta? Kolik by ubylo dopravních nehod a v příkopech silnic smutných křížků!

Skvělý čtyřválec
Ve své nejsilnější disciplíně se tedy Focus předvedl na podtrženou jedničku. Ke stabilitou vynikající podvozkové platformě ovšem patří patřičně silný pohonný agregát. Focus dává na výběr dost pestrou paletu zážehových i vznětových motorů začínající benzínovou klasikou objemu 1,6 l (63 kW). Testovaný vůz poháněl turbodmychadlem přeplňovaný benzínový čtyřválec 1,6 nesoucí díky systému Start & Stop označení EcoBoost. Celohliníkový motor dává ve výkonnější verzi 134 kW. Po pravdě řečeno slabší verze o výkonu 110 kW by k hodně svižné jízdě úplně stačila. Zátah 240 Nm (krátkodobě až 270 Nm) začíná oficiálně na hodnotě 1600 otáček, ale ještě pod hranicí 1500 ot. se motor rychle sbírá k aktivitě a plynule pokračuje až do 5000 otáček! K tomu získáte jako bonus pěkně sytý sportovní zvuk, který umí vydávat jen málokterá jiná šestnáctistovka. Jakou rezervu si motoráři Fordu přichystali pro ostrou verzi ST a zejména RS, když s tímto „obyčejným“ EcoBoostem se z klidu na sto zrychluje za 7,9 vteřiny a maximem je 222 km/h? Spotřeba se na konci šest stovek testovacích kilometrů ustálila na hodnotě 7,2 l. V průběhu týdne jsme se s vozem pohybovali zejména po městě. Víkendovou jízdu po dálnici se díky mimořádné ochotě Focusu zrychlovat a přitom si držet akustický klid nepodařilo vtěsnat do parametrů daných číslicí 130. V opačném případě by nebyl problém přiblížit se tabulkové hodnotě spotřeby 6,0 l/100 km. Zejména, když z rovných dálničních úseků to řidiče svádí sjet na křivolaké okresky, aby si mohl vychutnávat „fordovské“ projíždění zatáček.

Průměrný kufr
Přes uvedenou chválu jízdních vlastností však Ford Focus není sportovní vůz a jako pěkně spořádaná střední třída s ambicemi vozit nejméně čtyřčlennou rodinu musí také umět naložit příslušně velkou bagáž. A v tomto ohledu jsme narazili na problém. Vlastně jen problémek, protože zavazadelník Focusu sice není bůhvíjak velký (316 l s minirezervou, tedy podobný jako u Fabie!), ale s lepicí sadou se zvětšuje na solidních 363 l. Navíc vzniká po sklopení zadních dělených sedadel (2:1) téměř rovná ložná plocha a prostor pro 1101 l nákladu. Konkurence nabízí víc, ale při pohledu na takto upravený zavazadelník je nasnadě, že dovnitř dostane nejen spoustu tašek a kufrů, ale v případě nutnosti třeba i televizi či menší nábytek. Samostatnou kapitolou je důvěra v lepicí sadu. Naštěstí jsem nikdy neměl příležitost vyzkoušet spolehlivost této vymoženosti u auta, po zkušenostech s obdobnou procedurou u bicyklu jsem k „zázrakům“ tohoto druhu skeptický. Aplikace lepicího „média“ do duše končí většinou jen ušpiněnýma rukama a klením bez výsledného efektu.

Uspokojivé Titanium
Důležité je, že komfortní prostor mají ve Focusu cestující nejen vpředu, ale i na zadních sedadlech. Průměrný je ovšem výhled dozadu. Například ve Focusu první generace to bylo v tomto směru lepší. Jenže tehdy nebyly parkovací asistenty rozšířené jako dnes. Pro Focus tedy doporučujeme! Parkovací senzory jsou součástí příplatkového paketu City. V testovaném voze se to příplatkovými pakety a položkami jen hemžilo, ale i náročný uživatel bude nejspíš spokojený s výbavou Titanium i bez nich. O bezpečnost se stará ABS i ESP, čelní, boční i hlavové airbagy. Součástí „titána“ je například i samočinná klimatizace, světelný a dešťový senzor, samozatmavování zpětných zrcátek, Start-stop systém, asistent rozjezdu do svahu a elektricky nastavitelná anatomická sedadla. Světelný senzor sám ztlumí dálková světla, pokud zaregistruje protisměr, což je jistě chválihodné. Zejména jako součást výbavy. Testovaný Ford Focus prodražovala sestava příplatkových položek nad rámec Titania, z nichž bych si do svého vlastního vozu vybral jen málokteré. Parkovací asistent? Proč ne. Bixenony a denní LED světla? Samozřejmě. Ale hlídání jízdy v pruzích a rozpoznávání dopravních značek? Buď jsem řidič, nebo chci ve voze spát a za volant nepatřím! S rozpoznávačem značek si však můžete užít legaci. Hráli jsme s Focusem hru: kdo uvidí značku dřív? Focus prohrál a bylo by smutné, kdyby ne. Slepci za volant nepatří! Tento „pomocník“ se navíc zobrazuje poměrně malými symboly a svým „vybafnutím“ řidiče spíš rozptyluje než pomáhá. Dávám přednost sledování reálného provozu před virtuální realitou na „budíku“.

Klady vysoce převažují
Ford Focus je věrný tradici obou svých jmen perfektními jízdními vlastnostmi. Dává na výběr bohatou nabídku pohonných jednotek na benzín i naftu. Nejvýkonnější verze 1,6 EcoBoost by u řady jiných značek klidně mohla nést označení RS. Spotřeba je i při razantní jízdě velmi umírněná. K tomu příjemně sytý zvuk motoru. Díky pečlivé akustické izolaci kabiny absence aerodynamických svistů i valivého hluku pneumatik. Prostorný interiér pro pět cestujících s hodnotnou přístrojovou deskou vzbuzuje dojem auta o třídu vyššího. Zavazadlový prostor Focusu je však jen průměrně objemný.