Test: Honda Jazz 1.3 i-VTEC Comfort - Jezdí jako sama výsost

Honda Jazz figuruje na trhu od roku 2001 a již v tehdejších letech si díky novátorské koncepci na pomezí tříd malých a mini MPV vozů získala řadu zákazníků. Ne však v České republice, kde si vydobyla pověst poměrně drahého vozu s minimem motorizací a stojí tak (neprávem?) v ústraní domácích stálic. Povede se třetí generaci konečně změnit zažité zvyklosti?

Co zůstalo a co je nového? Předně je nutné zmínit, že nový Jazz je stále poměrně drahým vozem. Vždyť základní cena začíná na neskromných 359.900 Kč. Zarážející může být také fakt, že ačkoliv je vůz v zahraničí nabízen i ve verzi 1.5 i-VTEC, u nás si musí vystačit pouze s jediným motorem. Tolik k tomu, co zůstalo.

Na zbytek otázky však odpovím důkladněji. V Hondě Jazz se konečně cítíte jako v bytelném autě! Vyšší posed sice nezmizel a poměrně velká prosklená plocha také ne, ale celkový dojem je od těch v předchůdcích naprosto odlišný. Dlouhá palubní deska sice oko designéra nepotěší, obrovské opěrky hlav (mimochodem stejné měly i nedávno testované Hondy HR-V) také ne, ale po několika dnech zjistíte, že jsou to právě podobné maličkosti, díky kterým se ve voze cítíte dobře a bezpečně. Pojďme si tedy malou Hondu prohlédnout zblízka.

Exteriér - konečně dospělá tvář
Již název kapitoly jasně napovídá, kam bude následující odstavec směřovat. Nová Honda Jazz konečně nevypadá jako vykulená či snad ještě vykulenější ryba (na mysli mám obě předchozí verze) a svým designem se tak hrdě řadí mezi aktuální modely značky. Vůz působí vyváženě, dospěle a díky líbivému laku žluto-zelené perleti dokonce vytváří z jistých úhlů dojem o třídu většího automobilu. Rovněž potěší i použití LED techniky v zadních svítilnách či dynamicky střižené nárazníky a efektní prolisy v bočních dveřích.  Ani tak nevnímáte, že máte co dočinění s vozem o výšce 155 cm a z ošálení vás probere až velikost patnáctipalcových litých ráfků, o kterých jste si mysleli, že to jsou „třináctky“.

Čím ovšem Jazz zklamal na celé čáře, jsou přední reflektorové světlomety. Nenechte se zmást jejich ostře řezanými tvary ani příkladným zapracováním do čelní masky. Ve svém nitru totiž ukrývají historické dvouvláknové žárovky H4 a jízda v noci je tak přinejmenším hodně únavná. Nemluvě o situaci, kdy zaprší a vy „nic“ nevidíte! Hodně nás proto pobavila přítomnost asistentu dálkových světel, jaký nemají ani mnohé vozy s nejvyspělejšími Full LED čelními světlomety. Ach, ty Hondo.

Interiér – jako u babičky
Po přečtení názvu kapitoly si nejspíše myslíte, že jsem se zbláznil. Vždyť palubní deska s nejmodernějším infotainmentem Honda Connect a skvělým skleněným displejem působí spíše nadčasově a supermoderně než jako byt prarodičů, ke kterému celý název kapitoly směřuje. Jenomže pouze o vzhledu to není. Obrazné pojmenování tak spíše než na samotnou tvárnost interiéru naráží na pocity, jaké ve vás pobyt zde zanechá. Je tu zkrátka dokonale útulno, nikdy zima, a i když lehce historickému dojmu nahrávají velká okna (ta boční začínají pod úrovní vašich ramen), rozhodně nemáte pocit, že vás neustále někdo sleduje.

Blaženým pocitům z vnitřku pak vysokou měrou nahrává i výrazný posun v odhlučnění celé kabiny, díky čemuž sem ani při vyšší rychlosti neproniká výrazný aerodynamický hluk. Cestování je proto velice příjemné. Ale zpět k tématu.
Jsou tu překvapivě pohodlná a skvěle tvarovaná sedadla, kterým nechybí příjemný potah z mikroplyše, výborný je volant s poměrně příjemným věncem, jež dobře maskuje absenci koženého obšívání a spokojenost panuje i na poli ergonomie. Ani po otevření dveří tak malá Honda nezklame a přejdeme-li k hledisku nejdůležitějšímu, tedy praktičnosti, bude se doslova vypínat hrdostí.

Zadní lavice totiž nepostrádá chytře řešený patent Honda Magic Seats, díky kterému lze z Jazzu vytvořit obdivuhodně praktické vozidlo při zachování běžně řešeného zavazadelníku. Celá manipulace je navíc opravdu snadná. Po sklopení zadních sedadel vás pak přivítá zcela rovná plocha a využitelný objem 1314 litrů. To je v daném segmentu rekordní hodnota.

Drobná výtka v „Jazzovém“ tónu ale přece jen zazní. Použití tvrdých a mnohdy levně vypadajících plastů se pochopit dá. Ale vzhled řadicí páky jakou má Jazz? Navíc v testované verzi s cenou přes 400.000 Kč? To rozhodně ne. A ještě jedno zklamání. Loketní opěrka, která je v nejnižší výbavě dokonce za příplatek. Často velmi užitečná a pohodlná věc, která snižuje únavu při dlouhých cestách a výrazně zlepšuje komfort předních cestujících. V případě Jazzu se však jedná o parodii. O opěrku se totiž loktem opřete až v momentě, kdy celé tělo nahnete směrem doprava (z pozice řidiče) a hlava vám spadne někam do úrovně centrálního displeje. Zřejmě je tak určena pouze k občasnému surfování na internetu ve stojícím vozidle. To však funguje skvěle.

Motor - peklíčko pro nebojácné
Jediným motorem v nabídce je zážehový čtyřválec o objemu 1318 ccm, který (nezvykle na dnešní dobu) postrádá jakékoliv přeplňovaní. Řeknete si: „Jaká škoda, možná by to sneslo i naftu a ten výkon, no... 75 kW (102 koní) v pořádku, ale jen 123 N.m točivého momentu?“.

Fakt je ale ten, že použitý motor se neskutečně povedl. Je v něm totiž jedna perla, kterou si Honda šlechtí již dlouhá desetiletí a která jejím motorům dodává patřičnou šťávu. Tou perlou je systém VTEC (dnes již i-VTEC), který funguje na principu přiostření vačky ve vyšších otáčkách, čímž motoru zcela změní jeho charakteristiku. A v praxi to s „třináctistovkou“ funguje následovně. Do zhruba 3.000 otáček za minutu je motor v Jazzu klidný, úsporný a poměrně tupý jak na plynový pedál, tak svou výkonovou odezvou. Zkrátka klasická „jedna-trojka“. Hurá tak možná na nákup…

Jenže. Nad 3.000 otáčkami zvuk motoru houstne a ve 4.000 tisících „se to rozjede na plný pecky“! Motor najednou ožívá, začíná vyluzovat zvuk až nápadně připomínající upravené Hondy Civic devadesátých let a jeho reakce na plyn jsou naprosto fantastické!
Z prudkého nárůstu výkonu máte dokonce takový pocit, jako kdybyste najednou řídili snad 150 koňové auto. To ale není vše. S rostoucími otáčkami se síla motoru i nadále stupňuje a slastné divadlo končí až na hranici červeného pole (v 6.500 tis. otáčkách), kde dokonce nechybí ani sladká výkonová špička. Točit motor k červenému je proto větší radost, než by kdokoliv čekal, a pokud se při podobných hrátkách s otáčkoměrem podíváte na rychlost, zjistíte, že jste i na okresních silnicích vysoko nad předepsanými limity. Kdo by to od takového „prcka“ čekal, že?! Ten přitom na počkání křičí „já jsem taky Honda!“…

A nezalekne se ani dálnice, kde motor při 130 km/h za hodinu točí na 6. rychlostní stupeň nějakých 3.700 ot./min.. Při choutkách po horečnatém předjíždění v kopci se ale nesmíte bát. „Vrazit tam čtyřku“ je totiž to nejlepší, co můžete udělat.

No jo, jenomže častá jízda s vytočeným motorem leze do peněz, nebo ne? Nebo ne! Motoráři Hondy odvedli skutečně kus prvotřídní práce a vaše peněženka tak zůstane v klidu i v novém Jazzu. Běžně pojedete za 5 – 6 litrů, a pokud budete motor opravdu honit a smát se jako maniakální šílenec od ucha k uchu, je třeba počítat s odběrem okolo 8 litrů na 100 kilometrů. Stačí jet ale jen trochu hlavou, na chvíli si odpočinout od ukřičeného i-VTECu a rázem se na palubním počítači objeví čísla začínající číslicí 4. Smekáme.

Jízda - konkurenty si dá k obědu
Pamatujete na všechno, co jsem doposud říkal o žárovkách, o tragické loketní opěrce nebo o levných plastech? Zapomeňte na to! Je to úplně jedno, a jakmile nový Jazz nastartujete a vyrazíte vstříc okresním silnicím, zjistíte proč. Vůz jezdí totiž tak skvěle, že jsou veškeré neduhy rázem pryč a jediné, co vás bude bavit a zajímat, je pocit z řízení (a z vytočeného motoru, přiznávám).

Ideální řidičskou pozici jsem tu však ani za týden nenašel. Sedí se tu příjemně a potahy sedadel skutečně připomínají spíše ponožky od milované babičky než automobil dneška (je to velice roztomilé), ale omezený rozsah nastavení řidičova sedadla by přece jen potřeboval trochu zlepšit. Volant se však podélně i výškově nastavit dá a člověk si tak po pár kilometrech zvykne. Tak jedeme!

Vůz na rozkodrcaných pražských silnicích dává svou tuhostí jasně znát, že se jedná o zcela novou platformu, která se stejnojmennými předchůdci nemá nic společného. Větší díry sice znamenají tupou ránu od kol, ale běžné nerovnosti (příčné i podélné) malou Hondu nerozhodí a podvozek je utlumí dobře i z hlediska akustické pohody. Konečně se dostáváme za město.

Překvapivě strmé řízení poskytuje dostatek zpětné vazby od kol a řazení je (u Hondy již tradičně) naprosto geniální. Jen drobné pohyby zápěstím a kvalty tam v přesně vymezených drahách padají jako po másle. V zatáčkách Jazz překvapí stabilitou a ochotou měnit směr. Poměrně záhy však do řízení promlouvá ESP, které vás mnohdy až zbytečně brzdí ve snaze zabránit čemukoliv, co by jen vzdáleně připomínalo smyk. Brzdový pedál je poměrně citlivý, a ačkoliv již zpočátku předvádí hodně z umění použitých brzd, ani po silnějším sešlápnutí brzdný účinek nepolevuje na zvyšující se intenzitě a celá posádka jde spolehlivě do pásů.

Motor skvělý, řízení perfektní, řazení geniální, brzdy jako betonová zeď a k tomu všemu prvotřídní pohodlí… Má testovaná Honda v jízdních dovednostech vůbec nějakou skulinu? Přiznám se, že ani po týdenním testování o žádné výraznější nevím a nemohu proto jinak, než ji označit za nejlépe jezdící malý vůz dneška.

Závěr - královská krev
Sympatickou Hondu Jazz však za nového krále malých vozů označit nelze. Její charakter se s takovým pojmenováním totiž ani v nejmenším neslučuje a otázkou navíc zůstává, zda bychom ji podobným výrokem dokonce neurazili.

O tom, že je však z královské krve, nemůže být řeč. Jistě. Není tak vyspělá, a na trůn si ještě nějaký ten pátek počká. Navíc stále trpí princeznovskými manýry (opticky menší kola, žárovky H4, nesmyslná loketní opěrka a jiné), jež plynou především z rozmarů výsostného postavení mezi nejvyšší elitou. Když se ale s jejími vlastnostmi ztotožníte a naladíte se na notu fantastických jízdních vlastností a brilantně vyladěného motoru, je téměř bezchybná. Poprvé nás tak Honda skutečně přesvědčila, že připlatit si za nový Jazz, se rozhodně vyplatí.

Plusy
+ Úsporný a výkonný motor
+ Jízdní vlastnosti
+ Charakter vozu
+ Užitná hodnota
+ Praktičnost a sedadla Magic Seats
+ Výrazně lepší odhlučnění
+ Infotaiment Honda Connect patří k nejlepším
+ Celkový vzhled

Mínusy
- Osvětlovací technika H4
- Opticky malá kola
- Vzhled řadicí páky
- Levnější použité plasty