Test: Hyundai Elantra - Kladivo na Octavii

Elantra rozměry téměř kopíruje Octavii. Na délku měří 4,53 m, mohutná splývavá záď naznačuje velký zavazadlový prostor. Sebevědomá přední maska, elegantní boční silueta se sportovním nábojem a krásná zadní světla zabíhající z víka zavazadlového prostoru málem až k zadním dveřím prozrazují vytříbenou práci designérů. Na první pohled se tohle auto povedlo! Když kdekoli zaparkujete, vzbuzuje Elantra zájem a téměř nikdo nevěří, že tento model můžete pořídit již za 324 990 Kč. Přijedete Elantrou a mají vás za boháče! Není to však jen „nakašírovaná hrkačka“, která se rozklepe na prvních kostkách?

Králův test
Legendární automobilový designér Václav Král říkával, že prvním indikátorem kvality auta je pro něho zvuk při zavírání dveří. Když měkce „mlaskou“, je to dobré znamení. Pokud si tvůrci dali práci s tímhle detailem, nejspíš věnovali péči celému autu, tvrdil Král a ze zkušenosti mohu jeho slova potvrdit. Pokud máte na seznámení s autem málo času, tenhle „Králův test“ může o vozidle hodně napovědět. Na Elantru jsme měli šest dní a hned v první zkoušce nezklamala. Již zesnulý designér Král by měl radost. Odhaduji, že nejen ze zvuku při zavírání dveří.

Při nástupu za volant registrujete obrovský rozdíl mezi novou Elantrou a předcházejícími modely značky Hyundai, na které jsme byli po roky zvyklí. Zdařilá kombinace měkčených a tvrdších plastů v elegantním ztvárnění přístrojové desky harmonicky koresponduje s vnějším designem vozu. Při pohledu na části „palubky“, kde plasty imitují leštěný hliník, dostávám pocit, že kopie někdy může vypadat lépe než originál. Spolucestující, kteří se usadli dozadu, hlásí spoustu místa pro nohy. I za mnou? ptám se zpoza volantu. Jsem zvyklý posunovat sedadlo hodně dozadu, pasažér za mnou většinou trpí nedostatkem místa. V Elantře nikoli. Cítíme se jako v drahé limuzíně! Přitom sedíme ve voze za necelých čtyři sta tisíc korun, když k základní ceně nejvyššího stupně výbavy Style (369 990 Kč) přičteme paket Prémium (30 000 Kč), který k již velmi solidní výbavě přidává šestnáctipalcová kola (standardně 15“), vyhřívání předních sedadel, posuvnou přední opěrku rukou, zástěrky kol a plnohodnotné náhradní „alu“ kolo místo dojezdového.

Jediný agregát
Vyjíždíme plni očekávání, ale také obav. Elantra je totiž k mání pouze s benzínovou šestnáctistovkou. Výkon 97 kW/132 k vypadá na papíře nadějně, ale tohle opravdu není bohatá nabídka motorizací! Doufám alespoň, že agregát zapadne do celkově velmi pozitivního dojmu z vozu. Tichý a kultivovaný chod motoru však od počátku naznačuje svou kvalitu a rozptyluje obavy. Zátah v nižších otáčkách dokonce připomíná přeplňované motory! Manuální šestistupňová převodovka pracuje přesně, řadicí páka se v kulise pohybuje měkce, ale nikoli gumově. Za šestistupňový automat by se připlatilo čtyřicet tisíc, ale s tímhle manuálem je radost řadit! Tohle že je Hyundai?! Opět se nám dostává důkazu, jak obrovský skok v kvalitě tahle značka v poslední době udělala. V souhře s nižšími převodovými stupni pracuje agregát Elantry velmi pružně. Nejprve zjišťujeme, že ve městě a na okreskách se s ní jezdí parádně. Zejména, když se v zatáčkách chová neutrálně a téměř se při jejich průjezdu nenaklání. Tuhá zadní náprava sice na nerovnostech v zákrutách způsobuje mírné odskoky, ale vůz se okamžitě poslušně srovná do zvolené stopy.

Stošedesát v klidu
Jak se Elantra zachová ve vyšších rychlostech na dálnici? Údaj maximální rychlosti v technickém průkazu sebevědomě oznamuje hodnotu 200 km/h. Tak se ukaž! S Elantrou jsme sice tak rychle nejeli, ale i při stoosmdesátce motor neprotestoval a pracoval dostatečně akusticky utlumen. Okamžitá spotřeba paliva nás přitom ani moc nevyděsila. Na dálnici si Elantra vyloženě říká o svižnou jízdu. Je stavěná na dlouhodobý pobyt v pásmu 150 – 160 km/h. V této rychlosti z vozu vyzařuje „klidná síla“, okamžitá spotřeba benzínu se přitom pohybovala v rozmezí šest až sedm litrů. Pokud pracoval palubní počítač správně. Z chybných údajů ho však nelze obviňovat, protože jsme celkový test délky 620 km absolvovali na méně než jednu nádrž. Ta nás překvapila menším objemem 48 l, ale vzhledem k nízké spotřebě se dá s Elantrou na jedno natankování ujet kolem sedmi stovek kilometrů. Celkový účet? 6,2 l/100 km. Pokud bychom se pohybovali jen po českých dálnicích do předepsaného maxima 130 km/h, bez problémů by spotřeba klesla k pěti litrům. A to je na tak velký vůz hodně uspokojivá hodnota! Přes vyřčenou chválu na agregát 1,6 jsme nemohli nezaznamenat i jeho slabší stránku. Tou je horší pružnost v nízkých otáčkách, které přicházejí ke slovu na pátý a šestý převodový stupeň. Maximum točivého momentu 158 Nm není „bůh ví jaká super hodnota“ a zákonitě se to někde musí projevit. Jestliže při plynulé jízdě motor ochotně pracuje po dlouhou dobu i ve stošedesáti, pružnost potřebná například při předjíždění mu ve vyšších rychlostech chybí. Pokud jsme jeli na „šestku“ a potřebovali zrychlit, raději jsme podřadili rovnou o dva stupně. Největší síla motoru je k dispozici až ve 4 850 otáčkách.

Limity sedanu
Na začátku jsme konstatovali, že Elantra vnějšími rozměry i splývavou zádí vyzývá na souboj Octavii. Z dalších řádek je zřejmé, že kvalitou zpracování i jízdními vlastnostmi se s ní také může měřit. Nelze však zamlčet jeden podstatný fakt, který mnoho českých motoristů bude nejspíš považovat za nedostatek. Navzdory splývavé zádi není Elantra liftback, ale sedan. Vstup do kufru limituje možnosti převážení velkých předmětů, ačkoli celkový objem zavazadelníku není malý. Opěradla zadních sedadel se dají dělitelně sklopit, ale omezeným otvorem dostanete dovnitř méně než v případě celé výklopné zádi Octavie. Přesto jsme v Elantře převezli horské kolo se zadním kolem v rámu. Zabralo však hodně místa. Jízdní kolo patří k nejméně šikovným předmětům na převážení, v liftbacku či hatchbacku ho však umístíme na některou ze stran kufru a zbude spousta místa pro další bagáž. V Elantře jsme bicykl museli „posadit“ doprostřed zavazadelníku (se sklopenými opěradly zadních sedadel) a cestovní tašky improvizovaně nacpat do vzniklých mezer. Ale nakonec jsme odvezli všechno, co jsme k pobytu na horách potřebovali. Více v samostaném srovnávacím testu Elantry s Octavií, který připravujeme.

Důraz na bezpečnost
Hyundai Elantru lze pořídit za necelých tři sta třicet tisíc v základní výbavě Classic, která obsahuje například ABS + EBD, stabilizační systém zvaný VSM, protiprokluzový systém TCS, dvojici předních airbagů, boční bezpečnostní vaky pro řidiče a spolujezdce a okenní airbagy pro přední i zadní sedadla. Maximální bezpečnostní výbava je společná všem třem stupňům. Classic tedy obsahuje i aktivní přední opěrky hlavy a úchyty pro dětskou sedačku. Součastí standardu je i manuální klimatizace a palubní počítač. Dvouzónová automatická klimatizace je součástí nejvyšší výbavy Style, kterou jsme testovali a vzledem k malému nárůstu ceny ji lze doporučit. V takovém případě ve voze najdete spoustu příjemných věcí, jako je například kůží potažený volant a hlavice řadicí páky i ovládání audiosystému na volantu. Elektrické ovládání se ve výbavě Style týká i zadních oken, parkování usnadní zadní senzory. Přítomný tempomat pro „spáče“ za volantem však považujeme za prvek aktivní nebezpečnosti.

Nejsilnější stránky vozu:
Je jich mnoho, především celková kvalita. Působivý design, pohodlný a prostorný interiér, jízdní vlastnosti navzdory tuhé zadní nápravě.

Nejslabší stránky vozu:
Vstup do zavazadlového prostoru. Jediná, byť kvalitní a úsporná pohonná jednotka na „výběr“.

Cenová válka
Rok 2011 můžeme v historii automobilů značky Hyundai označit za přelomový. Brzy vám představíme model i40, který ukazuje, že nárůst kvality vozů s položeným H ve znaku se netýká pouze jednoho modelu. Korejská ofenzíva vzbuzuje respekt. Evropské automobilky se musí přizpůsobit, pokud chtějí zůstat ve hře o podstatnou část zákazníků. Těch, kteří chtějí kvalitní prostorné auto za příznivou cenu, tedy bez zbytečných a prodražujících technických fines. Odpovědi na Elantru se již brzy dočkáme od koncernu Volkswagen. Pokud by nebylo počinů, jakým je například Elantra, nejspíš by se nenarodila ani vbrzku přicházející Škoda Rapid. Zdá se, že pro zákazníky nastává nejpříznivější období v historii automobilismu. Na další pokračování cenové války i nárůst kvality bez předražování se lze jen těšit.