Test: Hyundai ix35 2,0 D-CVVT - stárnoucí elegán

Na začátku všeho byl model Tucson, který dostal před pěti lety nástupce v podobě modelové řady Hyundai ix35. Revoluční změna přinesla zbrusu novou karoserii a moderní pojetí interiéru přiblížené vkusu evropských zákazníků. Modernizace po čtyřech letech výroby přinesla novou grafiku předních světel, přibylo LED denní svícení a zadní světla byla upravena po vzoru třídveřové i30. Novinkou se stal systém Flex Steer umožňující nastavovat úroveň účinku posilovače řízení ve třech jízdních režimech (normální, komfortní a sportovní), stejně jako u modelu i30. Ve výbavě přibyl vyhřívaný volant, přední parkovací senzory nebo funkci pro stabilizaci přívěsu v rámci ESP. Vylepšení doznal audiosystém spolu s navigačním systémem. Na přání lze sáhnout po přístrojovém panelu Supervision s displejem TFT s uhlopříčkou 4,2 palce. Novinkou je dvoulitrový motor GDI nebo možnost šestistupňové samočinné převodovky nově v kombinaci s dvoulitrovým turbodieselem CRDi.

V ix35 sedíte poměrně vysoko, což přináší velmi dobrý výhled směrem dopředu. Pasažéři si mohou užívat nadprůměrného pohodlí, jelikož kromě předních sedadel dostanete ve výbavě Trikolor vyhřívaná i zadní sedadla, což není běžné ani u prémiových SUV. Většina ovladačů je umístěna na správném místě. Ačkoliv ceník nabídne velmi zajímavé položky (např. asistent pro sjíždění svahu), na některé moderní systémy můžete rovnou zapomenout (připlatit si nelze za systém hlídání jízdního pruhu či slepých úhlů, ani za adaptivní tempomat). Modré podsvícení přístrojů není zrovna dvakrát příjemné. Nové jsou potahové látky sedadel a použitý materiál na dveřích, jenž nyní působí hodnotnějším dojmem. Zavazadelník poskytuje 465 litrů využitelného objemu a nabízí vnitřní využitelnou šířku 1 030 mm a délku 880 mm. Opěradla zadních sedadel lze sklopit, čímž nevznikne sice schod, ale využitelná plocha není zcela rovná.

Původní benzínový dvoulitr D-CVVT dostal při modernizaci nástupce v podobě dvoulitru GDI (Gasoline Direct Injection) o výkonu 166 koní a maximu točivého vrcholící hodnotou 205 Nm. Dvoulitr se po nastartování převaluje a nepatrně chvěje celým vozem. Po zahřátí však o něm při volnoběžných otáčkách vůbec nevíte, běží naprosto tiše. Při jízdě se dvoulitr stává příjemným společníkem, který ochotně nabírá na síle už z nízkých otáček. Po sešlápnutí plynu však působí ospale a jeho lineární zrychlení připomíná projev šestiválce. Ve vysokých otáčkách nabírá na dynamice a konečně ukazuje schovaný výkon, který je z něj potřeba dolovat. Neustálé vytáčení motoru k červenému poli není ve voze s karosérií SUV zrovna příjemné. Stejně tak nepotěší pohled na ukazatel spotřeby. Atmosférický čtyřválec s přímým vstřikem paliva ve spojení s manuální šestirychlostní převodovkou a pohonem všech kol si má říkat podle automobilky o rovných osm litrů benzínu na sto kilometrů. To je však pouze teorie. V praxi jsme po Praze jezdili v rozmezí 9-14 l/100 km, mimo město pak při rychlostech do 100 km/h za osm litrů na sto kolometrů. Jízda po dálnici znamenala odběr deseti litrů. Pohodovou trasu po dálnici jsme s ix35 zdolali rychlostí mezi 100-140 km/h za průměrných 9,1 l/100 km, což není žádný úspěch.

Modernizace se také dotkla podvozkových prvků. Tlumiče mají odlišnou charakteristiku a samotné zavěšení kol disponuje měkčími horními úchyty. Jízdní vlastnosti ovlivňuje nově nastavené ESC, které se chlubí funkcí kontroly brždění v zatáčkách CBC. Elektronika vozu dokáže dělit brzdnou sílu asymetricky dle aktuálních adhezních podmínek. Podvozek se po modernizaci chová daleko lépe než před ní. Karoserie se sice občas trochu zhoupne a v zatáčce nakloní, stabilita je však dobrá. Výmoly jsou tlumeny tiše, ale občas na nich zadní část odskočí (nepomáhá ani víceprvkové zavěšení zadních kol). Jízdní komfort je lepší nejen při popojíždění po městských komunikacích, ale také na dálnici. Podvozek se neztratí ani mimo zpevněné komunikace. Nechybí asistent pro jízdu z průdkého svahu nebo v našem případě pohon všech kol. Ten je v základním módu nastaven s automatickým přiřazením zadní nápravy. Po stlačení tlačtíka na středovém panelu se z ix35 stane čtyrkolka. Stabilizace zasahuje do řízení a pohyb po namrzlých vozovkách je téměř nemožný. Při snížené adhezi doporučujeme zapnout stálý pohon všech kol a vypnout stabilizaci, která se chová zbytečně hystericky. Na suchu vše funguje správně a vyvést vůz z míry vyžaduje velmi tvrdé zacházení. Celkově se Hyundai ix35 chová dospěle s mírným pocitem jisté těžkopádnosti, přičemž nejlépe se hodí pro klidné přesuny. Posilovač řízení je v režimu "comfort" se hodí nanejvýše k parkování. Pro jízdu je daleko lepší volbou režim "sport".

Námi testovaný model přijde podle ceníku na 549 990 Kč, přičemž je nutné připočítat dalších 69 900 Kč za vnitřní komfortní výbavu v paketu Style, díky kterému získáte mimo jiné integrovanou navigaci včetně zadní parkovací kamery, inteligentní klíč a startování, světelný a dešťový senzor, přístrojovku Supervision, dvouzónovou automatickou klimatizace nebo kombinova čalounění sedadel.

Modernizovaná ix35 v loňském roce je z hlediska nabízené prostoru, komfortu, designu a výbavy dobrou volbou. Benzínový dvoulitr patří spíše do nižší a lehčí i30 a ne pod kapotu těžšího SUV s pohonem všech kol, které se navíc nejčastěji pohybuje po silnicích. Pokud jezdíte pouze kolem komína nebo budete využívat ix35 v lehčím terénu, dává dvoulitrový benzín smysl. Při vyšším kilometrovém nájezdu však raději sáhněte po dvoulitrovém dieselu CRDi, za který však aktuálně připlatíte nemalých 65 000 Kč.

Plusy
+ lineární přísun výkonu
+ design
+ komfortnější podvozek
+ vypínatelný protiprokluz i stabilizace
+ kvalita zpracování
+ prostornost

Mínusy
- spotřeba paliva
- dynamika motoru
- malý dotakový displej