Test: Mazda 6 2,5 Skyactiv-G zraje jako víno

Mazdě se povedlo u současného modelu 6 nevídané. Na trhu drží jedenáctým rokem, přestože prodělal pouze drobné designové změny a některá vylepšení.

Mazda 6 pro rok 2023 v edici „20th Anniversary Edition“ je podle automobilky Mazda oslavou nejelegantnějšího ztvárnění Jinba Ittai – jednoty řidiče a vozu. Vytříbený interiér této speciální edice vás uvítá svými kvalitními materiály, například sedadly potaženými prémiovou kůží Tan Nappa, a dalšími jemnými detaily, jako je hnědé prošívání na panelech interiéru a středové konzole. Samozřejmě nechybí emblémy 20th Anniversary, velká 19" hliníková kola Bright Silver nebo exkluzivní laky karoserie - Rhodium White a Artisan Red.

Zkoušený vůz vycházel z nejvyšší výbavy Takumi. Z celého interiéru dýchá domácí atmosféra doplněná o honosnost, kvalita zpracování a použitých materiálů. Uspořádání interiéru vyznává klasické linie, žádné revoluční věci tady nečekejte. Vše naleznete tam, kde čekáte. Nutno podotknout, že pocit z kabiny není vůbec špatný, přesto se jeho stáří už nezapře. Palubní deska je ergonomickým vzorem přehlednosti a rychlého ovládání. Jen těžko vymyslíte něco lepšího než ovládání klimatizace dvěma otočnými knoflíky, které doplňují klasická tlačítka. Nechybí zde ani plně dotykový displej vyznačující se zvláštností – jelikož japonská automobilka myslí především na bezpečnost, nelze obrazovku při jízdě ovládat dotyky, ale jen skrz otočný ovladač na středovém tunelu (podobně jako to známe z vozů BMW). Kaplička za volantem spoléhá na přehledné budíky. Stejně tak multifunkční volant je pravidelného tvaru a žádné experimentální zkosení věnce ho nepostihlo.

Dostatečně dimenzované sedačky vás můžou vpředu hřát nebo naopak ochlazovat svým odvětráváním. Stejně tak nechybí vyhřívání volantu. Kůže Nappa je příjemná a svou barvou prosvětluje kabinu. Nechybí ani elektricky ovládané střešní okno. Zavazadlový prostor nabídne 489 litrů (kombi 522 litrů), což není kdovíjak velká hodnota, ale v praxi nám litry nechyběly. Díky pravidelnému tvarování a dobrému přístupu je velikost kufru dostatečná. Co u vozu s milionovou cenovkou nepotěší, je absence elektricky ovládaného víka kufru.

Už je to nějaký ten rok, co Mazda z nabídky vyškrtla diesely, s nimiž se mohl pojit pohon všech kol. Takže šestkový model má aktuálně vždy pohon přední nápravy a pod kapotou může pracovat buď zážehový dvoulitr nebo 2,5litr. Dvoulitr je k dispozici buď v slabším provedení s manuální převodovkou, nebo v silnější variantě, která se může pojit s automatickou převodovkou. Zkoušený 2,5litr se pak pojí jen s automatem a představuje u nás vrchol nabídky. Výkon 143 kW (194 koní) a maximum točivého momentu 258 Nm nevyrazí dech, ale v praxi je soužití s touto jednotkou naprosto bezproblémové. S ohledem na atmosférické plnění čtyřválec lineárně táhne a okamžitě reaguje na pokyn plynového pedálu. Pocitová dynamika není vůbec špatná a šestka umí v případě potřeby vydatně zabrat. Zrychlení z 0 na 100 km/h proběhne za 8,1 sekundy a maximálka u sedanu činí 228 km/h (kombi označované Wagon je s maximálkou 223 km/h nepatrně pomalejší).

Pohonná jednotka plně dostačuje i za plného obsazení. Při malém zatížení umí čtyřválec vypnout polovinu válců, čímž snižuje spotřebu paliva. Naše výsledná spotřeba po pěti stovkách ujetých kilometrů činila 7,3 l/100 km, v čemž je zahrnuto z jedné třetiny popojíždění po ucpaném hlavním městě a z druhé třetiny rychlejší jízda po dálnici. Zbytek připadá na uvolněnou jízdu po okresních silnicích. Palivová nádrž pojme 62 litrů benzínu a zaručuje při naměřené spotřebě solidní akční rádius. Spojení s klasickým automatem je příjemné, nastavené na pohodu. Přepnout ale můžete do režimu Sport, pokud tedy toužíte po svižnější jízdě.

Zajímavostí je fakt, že sedan je delší o 65 mm než kombi a má delší rozvor (2.830 vs. 2.750 mm). Už první soužití s japonským sedanem navozuje pocit, že vůz znáte odjakživa. Ovládání vozu je přirozené, řízení komunikativní a podvozek nezáludný. I přes přítomnost devatenáctipalcových kol jezdí ladně, komfortně a uvolněně. Na hodně rozbitých českých silnicích by byly lepší vyšší osmnáctky, ale i tak to není ve srovnání s ostatními vozy střední vůbec špatné. Mazda ráda zatáčí a vždy jede přesně tam, kam chcete a nesnaží se nijak odporovat.

Za částku lehce přes milion korun (cena byla stanovena u výroční edice na 1 103.600 Kč, a to jak za provedení sedan, tak i kombi) získáte maximálně vybavený automobil, který jezdí komfortně a hlavně řidiče ani posádku ničím neotravuje. Pokud ale nejste tak náročný, určitě postačí i šestka základní šestka za 899.600 Kč. Japonská automobilka v případě šestky neudělala nic špatně. Abychom přece jen nechválili a našli nějaký ten nedostatek, museli jsme hodně dlouho přemýšlet. Ve srovnání s premianty ve střední třídě je šestka ztrácí na ostatní horším rozlišením obrazu couvací kamery nebo nešikovně umístěnou loketní opěrkou – je příliš vzadu. Kromě toho může vadit již zmíněná nemožnost elektricky ovládaných pátých dveří. Oproti tomu dostanete plnou výbavu včetně ventilovaných předních sedadel, vyhřívání volantu, adaptivních diodových světlometů nebo hudebního systému Bose s 11 reproduktory. Konstruktérům se podařilo na první dobrou postavit pěkný a plně funkční vůz. A je úplně jedno, že už není nejmladší.

Plusy

• Rychle reagující atmosférický motor
• Ergonomie a solidní materiály
• Jízdní vlastnosti a poskytovaný komfort
• Nestárnoucí design

Mínusy

• Loketní opěrka posunutá hodně vzad
• Horší rozlišení couvací kamery