Test ojetiny: Audi Q5 2.0 TDI S-tronic - na odpočinku (+video)

Když Audi Q5 v roce 2008 dorazilo na trh, stalo se doslova miláčkem těch, kterým nevoněla mastodontní Q7, ale zároveň chtěli prémiové SUV. S jasným odkazem na A4 v interiéru a nově nastoleným designovým jazykem se Q5 náramně líbila. Po dlouhá léta se tak stala jasně nejúspěšnějším vozem kategorie v rámci prémiového segmentu. A důvody jsou nasnadě.

Tou dobou BMW sice již 5. rokem vyrábělo odpověď jménem X3. Plastový interiér a zejména neschopnost tohoto modelu v terénu jej ale odsoudila k prohře. A reakce mercedesu? V rámci prokazování úcty ke značce tento model zmíníme, ale narovinu... jeho úspěšnost zkrátka hovoří za vše. Jmenuje se GLK a obstojného nástupce s označením GLC se dočkává v podstatě až nyní. Ale zpět k Audi.

Středně velké SUV bylo nabízeno se čtyřválcovými i šestiválcovými motory. Většině provedení nechyběl pohon všech kol Quattro a jako bonus jste si po modernizaci mohli zvolit také superrychlé, naftové provedení s označením SQ5, do něhož se dostal motor 3.0 BiTDI s výkonem až 313 koňských sil.



Nám však pro dnešní test stačila poněkud prozaičtější varianta.
V Auto ESA jsme vybrali Audi Q5 z roku 2009, osazené motorem 2.0 TDI s maximálním výkonem 125 kW, kterému svítilo na přístrojích 173 000 kilometrů. Bazar za něj požadoval rovných 425 000 Kč. Vzhledem k prémiovému zařazení a stále přijatelným kilometrům se tato nabídka jevila velice dobře. Vůz však trápilo několik drobnějších závad, a přestože šlo v podstatě o malichernosti, jeden ze zmiňovaných nedostatků nám nedává spát do teď. Šlo o porouchané čidlo zapnutí bezpečnostního pásu řidiče. Je vám proto asi jasné, co se dělo po každém rozjezdu a dosažení rychlosti 25 km/h, která zapne varovnou indikaci. Sečteno podtrženo, abyste s tímto bílým Audi Q5 byli spokojeni, musíte mít ještě zhruba 20 000 Kč navrch. U podobně starých ojetin se však nejedná o nic mimořádného. Jdeme na vzhled.

Exteriér - Minulá dekáda? Bílé SUV!
Pro zhruba 80% zákazníků je nejdůležitější vzhled. Tím "Q5ka" rozhodně neurazí. Při detailnějším rozboru vnějšího vzhledu své stáří ale prozrazuje. Přední část hodnotíme stále na výbornou. Již při pohledu z boku ale vyniknou obrovské disproporce mezi oběma konci vozu. Zadek je snad až příliš subtilní a v našem případě tuto vlastnost umocňuje ještě bílá barva. Trendy se zkrátka mění, a přestože před zhruba 8 lety bylo bílé SUV vrcholem krásy, dnes je tomu právě naopak.

Interiér - stáří klepe na dveře
Daleko výraznější rozčarování nás ale čekalo uvnitř. Ergonomie, materiály, pozice za volantem, to všechno je stále hodně, hodně dobré. Nelze se ale ubránit subjektivnímu pocitu, jako bychom tento vůz znali již 15 let. Takřka základní výbava navíc vážně připomíná spíše octavii druhé generace, nežli prémiové SUV.

A vyloženě šťastní nebudete ani ze středového panelu, na kterém ve výbavě bez navigace naleznete hned několik podobně vypadajících tlačítek, která při použití praskají stejně jako sáček s popcornem. Stav zkoušeného vozu přitom neodpovídá tomu, že by se k němu kdokoliv choval nehezky. Bouraný nebyl a výrazně opotřebovaný rovněž ne. Tak asi jen ta kvalita některých částí nedosahuje dřívějších let a připomíná mnohdy nevycválaná VW z konce osmdesátek.

SUV, to je prostor. Zde se ho ale příliš nedočkáte. Audi Q5 byla již od počátku stísněným autem, a přejdeme-li k holým faktům... 4 dospělé i se zavazadly sice odvezete, na nějakou pohodu to ale nevypadá. Sám za sebe se s výškou 185 centimetrů posadím jen tak, tak. Zavazadelník se ale přesto pyšní papírovou hodnotou 540 litrů před a 1 560 litrů po sklopení zadních sedadel. Hurá na hory!

Motor - traktorové srdce
Dvoulitrové TDI se 125 kW vzbudí v hlavách mnohých Čechů okamžité pochybnosti. Snad každý si totiž pamatuje první naftovou octavii RS, u které (a teď mne berte s rezervou) nebylo po pár letech provozu jisté, jestli dojede.

Nic z toho se ale v Audi Q5 nekoná. Nacházejí se zde pouze turbodiesely s technologií common-rail, které až na pár drobností všeobecně nic výraznějšího netrápí. A těch pár drobností? Zanášení karbonem, vzhledem k nekvalitě nafty předčasný odchod filtrů pevných částic a občasné problémy se vstřikovači. Zřídka kdy se mohou objevit také průsaky u vodní pumpy, nebo zkrácení životnosti žhavičů, které zkomplikují ranní starty.

"A co ten dvoulitr, stačí to?" Sice nesedíme u dubového stolu plného zlatavých půllitrů, ale v rámci zachování logické posloupnosti odpovím podobně. Tuto otázku jsem v uplynulém týdnu dostával až příliš často. "Hele, je to dobrý, akorát to trochu duní a nesmíš na to moc šlapat, aby se to netrápilo. Pak to moc žere."  Tím, myslím, bylo řečeno vše podstatné.

Pravdou je, že sedmistupňová převodovka S-tronic si s motorem rozumí báječně, a nebýt občasného dunění pod 2 000 otáčkami, kam motor s oblibou posílá, neměl bych ke klidné jízdě jedinou výhradu. Při vyšších rychlostech a zejména pak na dálnicích, se ale jen průměrný výkon spolu s vyšší stavbou karoserie projeví a Q5 začíná naftu hltat po hektolitrech. Klidné tempo vykouzlí na historicky vyhlížejícím displeji palubního počítače 7,5 litrovou hodnotu. Pohodlně ale pojedete už za 9 a vyložené zklamání přichází ve městě, kde se nemáte šanci dostat pod 11 litrů nafty na 100 kilometrů. Na dálnici je pak odběr podle zvoleného tempa někde mezi městem a pohodlnou jízdou.

Jízda - docela skáče, na Audi
Abych si udělal prostor pro následující výrok, upustil jsem od něj v kapitole Interiér. Již tam mne ale na klávesnici silně svrběly prsty. Víte, absolutně mi totiž nedává smysl, proč by si měla většina lidí kupovat Audi Q5 namísto geniálně propracovaného Audi A4 Avant (B8), jehož provoz je levnější, v interiéru nabídne o „10 chlupů“ víc místa a především jezdí daleko pohodlněji. Kvůli lepšímu nastupování rozumím starším lidem, chápu i drobné ženy, které potřebují ve svém voze oporu, pocit bezpečí (irelevantní důvod, avšak budiž) a vyšší vůz se jim hodí i při manipulaci s malými dětmi. A plně chápu také osoby žijící na horách. Ale co ti všichni ostatní? Proč by měli na provoz auta vynaložit daleko více prostředků? Kvůli lepšímu výhledu (o těch pár centimetrů)? Odpověď nechám na zvážení každého.

Jak jsem zmínil - rozdíl mezi Q5 a A4 Avant vám nejvíc dojde právě při jízdě. Ne na papíře, ani na parkovišti. Při jízdě! Oba vozy mají až na milimetrovou odchylku stejný rozvor a může se proto zdát, že budou i stejně pohodlné. (To mi ostatně pár lidí tvrdilo.) Prosím, takové prohlášení je do nebe volající! Audi Q5 odjakživa bojuje s množstvím neodpružené hmoty (díky velkým kolům a masivněji tvořeným nápravám) a jízda je v porovnání s A4 opravdu citelně uskákaná. Horší je rovněž řízení, a pakliže se ptáte na jízdní vlastnosti… Vůz se sice příliš nenaklání, ale rozbité české cesty mu rozhodně nedělají dobře, a tam, kde při 60 km/h s nižším Audi pohodlně projedete, s Q5 provětráte obsah vašeho žaludku.

Netvrdím, že jde o nepohodlnou jízdu, stále je to Audi všemi deseti (spíše osmi). Ale pokud dennodenně potenciál Q5 nevyužijete, pak její koupě nedává oproti geniálně promyšlenému Audi A4 generace B8 žádný smysl. A to je bez debat.

Závěr - raději levnější A4
Týden za volantem ojetého Audi Q5 2.0 TDI byl jedním z těch méně výrazných. Díky ustavičnému pípání nezapnutého bezpečnostního pásu si jej budu sice pamatovat dlouho, ale samotný vůz do všedních dnů moc světla nevnesl (přestože byl bílý). Je to dobré auto, v některých ohledech dokonce hodně dobré. Přesto se ale neubráním dojmu, že za množství poskytované protihodnoty je jeho cena příliš vysoká, a že dokonce i v řadách soukmenovců lze vybrat lépe a rozumněji. Promiň, "Q5-ko".



plusy
+ výhled vpřed
+ skvělé nastupování
+ příslušnost k prémiové značce
+ materiály v interiéru
+ odhlučnění kabiny
+ kompaktní rozměry
+ z dobových konkurentů nejlepší

mínusy
- stísněnost kabiny
- hladový motor
- v porovnání s A4 horší jízdní pohodlí
- vyšší servisní náklady
- pocitové stáří modelu
- křupající středový panel

Technické údaje