Test ojetiny: Ford Mondeo - jediný skutečný konkurent Passatu
Druhá generace Fordu Mondeo se dnes řadí už mezi laciné ojetiny, přesto si na nezájem naříkat nemůže. Ve své době šlo o jediný model schopný konkurovat německému Volkswagenu Passat a tuto úlohu zvládá se ctí dodnes.
Mondeo druhé generace vyjelo s poněkud matoucím označením mk III, což je dáno skutečností, že Ford facelift Mondea první řady označil jako mk II, přestože v žádném případě nešlo o novou generaci (i když facelift to byl skutečně výrazný, podvozek a technika se neměnila). Skutečná druhá generace Fordu Mondeo vyjela až v roce 2000 pod již zmíněným označením mk III. Ve výrobě vydržela až do roku 2007, kdy byla nahrazena třetí řadou.
Vůz se vyráběl jako sedan, liftback a kombi, přitom kombíků je na trhu jasně nejvíce, sedanů naopak málo a hatchbacků dostatek. Ještě dodejme, že v roce 2004 model prošel faceliftem, který byl představen na brněnském autosalonu. Už o dva roky dříve se vůz dočkal jízdně velice povedené sportovně laděné verze ST220, jíž poháněl benzinový atmosférický šestiválec 3.0 V6 o výkonu 166 kW.
Automobil přišel s ostřejšími liniemi karoserie, díky čemuž se i dnes líbí, i když celkové stáří design ani tak nezapře. Nemalou úlohu však v tomto směru hraje určitá okoukanost automobilu. I dnes můžeme jako velice pohledný a nadčasový hodnotit interiér, jehož dominantu představuje palubní deska z kvalitních plastů. Místa je zde dostatek vpředu i vzadu a sedadla zajistí dobré pohodlí i při dlouhých cestách.
Zavazadelník sedanu nabídne objem 500 litrů. Stejně pěknou hodnotou se může pochlubit i nákladový prostor liftbacku, jenž navíc těží z lepší přístupnosti. Kombík pak zaujme zavazadelníkem o objemu 540 litrů v základním uspořádání (při zachování pětimístného interiéru a měřeno po krycí roletku). Ke kladům vozu patří také přesné řazení a řízení s dobrou zpětnou vazbou nebo třeba dobré držení jízdní stopy v zatáčkách. Díky tomu si Mondeo druhé řady stojí dobře i po stránce jízdních vlastností.
Pod kapotu vozu se nastěhovalo několik různých motorizací. Nabídka začíná povedeným agregátem 1.8 16V (81 a 92 kW), následovaným žravějším ale i svižnějším 2.0 16V o výkonu 107 kW. Od roku 2003 se nabízel také motor 1.8 SCi s výkonem 96 kW, který je vybaven přímým vstřikem paliva. Od téhož roku se do nabídky dostala také šestistupňová manuální převodovka. Zapomenout nesmíme ani na silné šestiválce 2.5 V6/125 kW a 3.0 V6 – třílitr přitom zůstal vyhrazen pro sportovně laděnou variantu ST220.
Nabídka turbodieselů zahajuje motory 2.0 TDDi/66 a 85 kW (později také jako TDCi), v roce 2002 se pod kapotu dostal silnější turbodiesel 2.0 TDCi s výkonem 96 kW. V roce 2004 se přidaly taktéž čtyřválcový turbodiesel 2.2 TDCi o výkonech 110 a 114 kW, pracující s maximálním točivým momentem 400 Nm. „Naftové motory ale někdy trápí vadné vstřikovače. Spolehlivější jsou u vozidel vyráběných od roku 2003, kdy prošlo vstřikování úpravou,“ vysvětluje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Potíže se ale nevyhýbaly ani vysokotlakým čerpadlům common railu.
Zatímco šestiválcové benzinové agregáty se nezřídka potýkají s celkovým nadměrným opotřebením či s vážným poškozením způsobeným špatným mazáním (v zatáčkách se odlévá olej, což je i při malém poklesu jeho hladiny pro motor smrtící), čtyřválcové osmnáctistovky a dvoulitry mnohdy trápí vadné vířivé klapky. Ty jsou drahé, ale naštěstí je jde demontovat a vozidlo dál používat. „Tyto pohonné jednotky občas zlobí ventil volnoběžných otáček a jen málokdy pomůže jeho vyčištění, spíše si vyžádá výměnu,“ upozorňuje zástupce AAA AUTO. Známé jsou také případy zaseklého termostatu, který díky integrovanému čidlu chlazení není vůbec lacinou záležitostí.
„Velkým nepřítelem vozu je koroze. Ta napadá nejen výfuk, ale i karoserii, a to nejčastěji v oblasti lemů blatníků, prahů a spodků dveří. Objevuje se ale i na masce a kapotě motoru, kde bývá lak poškozen od odletujících kamínků,“ říká Jindřich Topol z AAA AUTO. Známé jsou i vůle v silentblocích zadní nápravy nebo na nápravě přední, občas můžete narazit na vozidlo s nadměrně opotřebenými ložisky kol.
Automobily s vysokým nájezdem (přes 300 000 km) mají špatné poloosy a většinou i nadměrně opotřebený dvouhmotový setrvačník (je i v základní benzinové osmnáctistovce). To samozřejmě znamená vysokou investici. Výjimkou nejsou vozy s nadměrně opotřebovanými brzdovými kotouči nebo s nefunkční, případně nerovnoměrně zabírající parkovací brzdou.