Test ojetiny: Ford Puma - malé kupé s velkým kouzlem

Kupé Ford Puma vyjelo k prvním majitelům už v roce 1997. V případě vozů z počátku výroby jde tedy o dost letité ojetiny. Ve výrobě tento model vydržel do roku 2002 a po ukončení výroby se bohužel svého nástupce nedočkal. Je to velká škoda, protože Puma je po jízdní stránce velice povedený malý sporťák a nakonec ani z hlediska designu jí nelze nic vyčítat.

Právě proto se Puma dočkala svého značkového poháru Ford Puma Cup a závodní vozy postaven na základě sériového modelu bojovaly v různých okruhových šampionátech. V motoristickém sportu se ale tento model zapsal zejména rallyovým speciálem Ford Puma S1600 postaveným pro třídu Super1600 (vozidla s atmosférickým motorem o objemu 1,6 litru a výkonu cca 220 koní). Puma S1600 má ale rozšířenou karoserii a úplně jiné nápravy, o brzdách a tlumičích nemluvě.

Sériový Ford Puma zaujme oblým tvarem karoserie a kompaktními rozměry. Palubní deska je vyrobená z tvrdého, levněji působícího plastu, sedadla nabídnou standardní pohodlí. Místa nejdeme vpředu dostatek, i když vyloženě na rozdávání ho v malém automobilu není. Na zadních sedačkách je stísněněji, to však u kupé není nic neobvyklého. Nakonec automobil je 2+2 místný, má tedy 2 plnohodnotná místa vpředu a 2 nouzová vzadu. Zavazadlový prostor nabízí objem 240 litrů.

Automobil dostal tři motorizace a všechny benzinové se šestnáctiventilovou technikou. Základ představuje pohonná jednotka 1.4 16V o výkonu 66 kW (90 koní). Velké oblibě se ale těší velice živý motor 1.7 16V, pracující s výkonem 92 kW (125 koní), který je vybaven technikou proměnného časování ventilů na základě posunu vačky. Ve vyšších otáčkách se tak z Pumy 1.7 16V stává doslova střela, která si získá srdce každého sportovně založeného řidiče. Od roku 2000 se vůz nabízel také s agregátem 1.6 16V s výkonem 76 kW (103 koní). Těchto motorizací je ale na trhu velice málo. Jednak se motor začal montovat výrazně později než ostatní pohonné jednotky a navíc se toto provedení často stalo základem přestaveb na závodní automobil.

Největší zájem je samozřejmě o Pumu se skvělou sedmnáctistovkou. Ta totiž umožňuje až nečekaně sportovní jízdu. Navíc Puma potěší výborným podvozkem schopným výborného držení jízdní stopy v zatáčkách, komunikativním řízením a přesným manuálním řazením. Podtrženo, sečteno, srdce sportovně založeného řidiče jen zajásá.

„Největším nepřítelem Fordu Puma je koroze, což vzhledem ke stáří vozu není nic nečekaného. Nejčastěji postihuje prahy a lemy blatníků, ale vyloučit ji nelze ani na dalších částech karoserie nebo na výfuku“ varuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Navíc je řada těchto vozidel opravená po větší nehodě, což v drtivé většině případů znamená horší slícování dílů karoserie.

Pozor si dejte na stav brzd, kde není výjimkou koroze brzdových vedení, ani nesouměrný brzdný účinek. „Můžete se setkat s vlněním brzdových kotoučů nebo vadným čidlem ABS,“ pokračuje ve výčtu častějších závad zástupce AAA AUTO. Známé jsou vůle v táhlech předního příčného stabilizátoru, o výměnu se mohou hlásit ložiska kol, a to typickým hučením.

Pozor na vůle v řízení, které není radno podceňovat. U tohoto vozu mají často původ v kloubku řízení, který je pak nutné vyměnit dříve, než by mohlo dojít k jeho rozpojení. „Obehranou písničkou jsou u starších fordů potíže s nadměrně opotřebenými klíčky, ale i zámky, a Puma v tomto ohledu není výjimkou,“ upozorňuje na tradiční problém vozidel této značky Jindřich Topol z AAA AUTO. Někdy se můžete setkat i se zvýšenou spotřebou motorového oleje nebo s nadměrně opotřebenou spojkou, která zde má kratší životnost.

O bezpečnosti Fordu Puma se můžeme jen dohadovat, protože nárazový test Euro NCAP nikdy neabsolvoval. Pravdou je, že těží z karoserie tuhé v krutu, to ale oceníte na klikatých okreskách – v případě nárazu se bohužel spíš projeví konstrukční stáří vozu, který byl z výroby vybavován jen ABS a čelními airbagy. Takže pokud po tomto malém povedeném kupé zatoužíte, užívejte si jeho přednosti, ale raději nebourejte.