Test ojetiny: Hyundai ix35 2.0 CVVT 4x4 - Klidný otesánek

Design exteriér - Ve stopách hlodavců

Korejské kompaktní SUV s „Háčkem“ ve znaku se mi z hlediska venkovního designu vždy zamlouvalo a ačkoliv mi zvláště svou přední částí neodmyslitelně připomíná výraz alpského sviště, celkově se jedná o velmi líbivý vůz, budící dojem solidnosti a uspokojivé kvality. Oproti svému předchůdci Tucsonu nepostrádá ani špetku evropské elegance a zvláště v zadních partiích mu to opravdu sluší.

Bližší pohled malinko kazí první dobrý dojem. Slícování vozu není zrovna příkladné a zvláště v přední části všímavější oko rychle postřehne dílenské nedostatky. Nepotěší ani detaily typu plastových krytů předních a zadních částí příplatkových střešních nosníků nebo provedení blikačů v příjemně velkých zpětných zrcátkách, které více než co jiného připomíná éru „devadesátek“. Jinak je ale dojem zvenčí skutečně dobrý.



Design interiér - Každý pes jiná ves

Po otevření příjemně těžkých dveří a usednutí za volant zaujme interiér „ix35ky“ masivní středovou konzolí. Ta je tvořena několika druhy tvrdých a nepoddajných plastů, které ale nevržou a neskřípou, takže se s jejich přítomností dá vcelku sžít. Palubní deska budí dojem solidnosti a kvality, nicméně i zde je znát velká snaha o úsporu výrobních nákladů, takže měkčené plasty až na výjimky tu vůbec nejsou a mnoho z nich se tak pouze snaží tvářit. Co mě ale skutečně překvapilo, je četnost a množství druhů použitých plastů. Zde se opravdu hodí použít rčení „každý pes jiná ves“, neboť přítomnost tolika různých materiálů skutečně nebudí nikterak hezký dojem.

Pochvalu pak až na drobou výtku zaslouží vnitřní prostor, který vzhledem k malé celkové délce automobilu není vpředu ani vzadu nikterak ošizený a nebyl vykoupen ani daní za menší zavazadelník, jež si uchoval slušnou hodnotu 465 litrů. Polokožená sedadla u testované verze spadají do kategorie průměrná rozhodně ne ale špatná. Jedinou drobností, která mne tak opravdu rozčilovala, je oblast řidičova pravého kolena, kde je umístěno (pro mě nepochopitelně) jakési madlo vystupující ze středového panelu, které nepříjemně tlačilo svou hranou do kolena.



Motor - Poklidný jedlík

Po nastartování zaujme zážehový dvoulitrový čtyřválec svým klidným chodem, který je dále podpořen elektronickou regulací volnoběhu. Ta v případě optimální teploty motoru sníží volnoběžné otáčky až k hranici 650 ot./min., díky čemuž o motoru na křižovatkách prakticky nevíte. První dojem je tedy velmi dobrý. Úsměv na tváři spadne až po přepnutí na ukazatel průměrné spotřeby, která se v městském provozu hýbe vysoko nad hranicí jedenácti litrů. Udávaný výkon 120 kW rozhodně není malý, ale v kombinaci s pouhými 197 Nm točivého momentu, jež jsou z atmosférického zážehového čtyřválce dolovány, si s pohotovostní hmotností zhruba 1700 kilogramů motor občas neví rady. Tyto parametry pak jednoduše nestačí ani k jakýmkoliv zábavně jízdním výkonům.

Na okreskách je motor velmi klidný a svým temperamentem rozhodně nevybízí k žádnému dovádění. V prudkých kopcích se kvůli nízkému točivému momentu nelze vyhnout častému podřazování, bez něhož se neobejde ani předjíždění z obligátních 80 km/h. Nepotěšilo mě rovněž ani krátké zpřevodování pětistupňové převodovky. Vůz točí již ve 110 km/h zhruba 3000 ot./min., což spotřebě rozhodně neprospívá. Mimo město je nutné počítat při jakékoliv jiné než klidné jízdě s apetitem nad 10 litrů. Jízda ustáleným dálničním tempem, pro jehož zachování je v kopci nutné zařadit čtyřku, si řekne o 12l/100 km. Plynulou a klidnou jízdou lze docílit spotřeby na hranici 7 litrů. V případě svižnějších přesunů, pro něž je potřeba motor točit k červenému poli, spotřeba olízne dvacítku. Když už jsme u otáček, motor zase nijak špatný není. Vyniká krásným lineárním zátahem, který graduje zhruba mezi 4500-5500 ot./min. Nicméně nálož hmotnosti v podobě ix35 v kombinaci s pohonem 4x4 mu opravdu život nezlehčuje.



Jízda - Hladkou cestu, prosím!

Po přečtení charakteristiky dané motorizace je jasné, že ježdění s Hyundai ix35 nebyly žádné okreskové závody. Jednak se k temperamentu vozu ani moc nehodí a navíc byl tenhle kompaktní otesánek ještě obut do zánovních zimních pneumatik, které jízdu v teplých jarních dnech dozajista velmi ovlivňovaly. Ale dost bylo řečí, jedeme!

Spojka jde opravdu velmi zlehka, nicméně množství poskytovaných informací proudící do levé nohy není nikterak závratné, takže práce s ní není alespoň ze začátku vůbec intuitivní. Kulisa řazení by si rozhodně zasloužila jasnější vymezení drah. Chod řadicí páky v ní je sice hladký, ale všemožné cvakání a loupání při řazení jednotlivých stupňů není dvakrát příjemné. Pak je tu kožený volant. Ten má celkem příjemný tvar a lze ho nastavit jak výškově, tak podélně. Ovšem jeho pozice „naležato“, se kterou jsem se setkal již dříve ve větším sourozenci ix55, mi nikterak nevyhovuje. Horní půlkruh volantu je daleko a spodní zase moc blízko, takže si po týdnu stráveném za volantem „pětatřicítky“ připadám lehce jako řidič všem dobře známé Karosy. Neberte mě zle. Nic z toho rozhodně není vyloženě špatné, ale optimální pozice za volantem se zde hledá o něco hůře.



Po prvních pár kilometrech je jasné, že „ix35ka“ miluje hladké silnice, na kterých se cítí jako ryba ve vodě. Na těch je schopna velice klidných a překvapivě tichých přesunů (vyšší aerodynamický hluk se dostavuje až v rychlostech okolo 140 km/h), přičemž se v zatáčkách odmění až nečekaně dobrou stabilitou ve zvoleném směru. Jistému náklonu se nevyhnete, ale takhle dobrý výsledek jsem skutečně nečekal. Nemusíte být ani mistři volantu, abyste při rychlejší jízdě zjistili, že vůz má tendenci k nedotáčivosti, nicméně i nezkušený řidič zde bude schopen jet příjemně svižně bez ztráty kapky potu (na rozdíl od testované motorizace). Na rozbitějších okreskách je ovšem cítit značně tuhý podvozek, který si v kombinaci s měkčí karoserií vybírá svou daň. Z tohoto představení si vůz žádný potlesk neodnese. „Ix35ce“ nedělá problém odskočit ani na sebemenší nerovnosti a je tak potřeba ji neustále hlídat. Brzdy se i díky vnitřnímu odvětrávání předních kotoučů řadí k lepšímu průměru.

Z čeho však vůbec radost nemám a tentokrát bez „ale“, je posilovač řízení. Ten měl v testovaném voze naprosto nepochopitelný účinek. Sice tuhnul, ale přesně tak, jak nemá. Kolem kritické střední polohy byl prakticky neaktivní, jakmile se však i ve vyšších rychlostech zatočilo trochu víc, zatuhnul volant tak nepříjemně, až jsem si zpočátku myslel, že mám zcela podhuštěné přední pneumatiky. Ne, vážně. S automobilem bylo nutné se občas doslova prát a přemlouvat jej, aby zatočil do požadovaného směru, díky čemuž pro mne řízení „ix35ky“ ztratilo opravdu značnou část krásy.

Pokud se přesuneme mimo silnice, kam jistě mnoho podobných SUV ani nezavítá, vše začne dávat smysl. Tvrdé plasty se k charakteru vozu najednou zcela hodí, vyšší světlá výška přijde k dobru a vyjeté koleje v blátě musí být opravdu hluboké, abyste si někde škrtli. Jediným neduhem zde zůstává tužší podvozek, který mimo zpevněné cesty nezaručuje nikterak vysoký komfort. Pochvalu zaslouží pohon 4x4 i asistenti pro sjezd prudkých kopců. Terénní schopnosti jinak příměstského SUV jsou tak nanejvýš přívětivé a v kombinaci s dobrými nájezdovými úhly i velmi snadno dostupné.



Závěr
Týden strávený za volantem vozu Hyundai ix35 byl plný rozpačitých pocitů, zvláště pokud se jedná o již zmiňovaný posilovač řízení, značně vysokou spotřebu v kombinaci s línější pohonnou jednotkou a o kvalitu dílenského zpracování. I tak ve mně vůz ale zanechává zvláštní pocity, které, ač nejsou z větší části nikterak materiálně opodstatněny, vyvolávají na vůz ve skrze pozitivní vzpomínky. Ono zvyknout se dá samozřejmě na vše, ale sžití se s „ix35kou“ není něčím, co byste vyloženě museli trpět. Tvrdé plasty vám po chvilce nevadí, na necitlivou spojku si zvyknete a že volant na palubní desce skoro „leží“ (berte mne s rezervou), už jen dokládá onoho klidného a nezáludného ducha.

V průběhu testu jsem se svezl i modernizovanou verzí „ix35ky“ a s klidným svědomím mohu říci, že v Nošovicích jdou správným směrem. Posilovač řízení fungoval, jak má (u verze po modernizaci jej lze navíc nastavit ve třech režimech), pochvalu zaslouží i lepší sedadla s příjemnějším bočním vedením a nechyběl zde ani režim denního svícení v provedení LED diod. Oněch zmiňovaných 30 tisíc na začátku testu se tedy připlatit rozhodně vyplatí! Pokud koupi „ix35ky“ zvažujete a nejezdíte pouze v městském provozu, doporučuji se poohlédnout po některé z naftových motorizací. Navzdory faktu, že se Hyundai ix35 má především od svých prémiových konkurentů stále co učit, nejedná se o automobil, za který by byla potřeba se jakkoliv stydět. Nejen díky líbivému designu, dobrému odhlučnění a výbornému příplatkovému pohonu 4x4 své ceně bez nadsázky dostojí.

Klady:
Vzhled
Vypínatelný pohon 4x4
Výkon halogenových světel
Velikost vnitřního prostoru
Komunikace palubního počítače v češtině
Plasty odolné proti oděru
Odhlučnění interiéru
Dobrý výhled z vozu díky vyššímu posezu
Velikost zpětných zrcátek
U testované motorizace v základu 4x el.okna

Zápory:
Spotřeba testované motorizace
Kvalita použitých materiálů
Horší dílenské zpracování
Tvrdý a uskákaný podvozek
Nedostatečně strmé řízení
Pozice volantu
Nepříliš tvarovaná sedadla

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.

PARAMETRY:

Základní cena nového vozu v provedení Trikolor 4x4: 579.900 Kč (vč. DPH)
Celková cena vozu k 1.6.2015: 420 000 Kč (vč. DPH)
Hyundai ix35 2.0i DOHC D-CVVT Trikolor 4X4
Objem motoru: 1998 ccm
Maximální výkon: 120 kW / 163 koní / 6200 ot/min
Maximální točivý moment: 197 Nm / 4600 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 11,2 s
Udávaná spotřeba: město 10,6 l/100 km
Spotřeba mimo město: 6,8 l/100 km
Kombinovaná spotřeba: 8,2 l/100 km
Spotřeba během testu: 11,2 l/100 km
Provozní hmotnost: 1455 - 1567kg
Délka / výška / šířka: 4410 / 1660 / 1820 mm
Rozvor: 2640 mm
Zavazadelník / po sklopení: 465 / 1436 litrů