Test ojetiny: Mercedes CL203 - vlčí mládě v rouše beránčím

Malé sportovní kupé CL203 vycházející z modelu třídy C uvedeným pod kódovým označením W203, dorazilo na trh v roce 2001.

V nabídce se objevila jak s benzinovými motory, tak s turbodiesely a ten se dostal dokonce i do verze AMG! Nicméně AMG verze – ať již zážehové nebo vznětové, na trhu ojetin potkáte jen vzácně, a když, tak si za ně prodávající nechají pořádně zaplatit. Navíc naftové provedení C30 CDI AMG o výkonu 170 kW (231 koní) díru do světa zrovna neudělalo a příznivci AMG verzí je vytrvale ignorováno.

Interiéru malého kupé dominuje palubní deska, zcela převzatá od „cé-třídy“ W203. To není nic na škodu, nakonec dodnes díky kvalitním materiálům vypadá dobře. Lépe vybavené verze nadchnou špičkovými koženými sedadly nebo příplatkovou elektricky ovládanou panoramatickou střechou. Její pohyblivý část pokrývá celý prostor nad předními sedadly a umí se odsunout nad sedadla zadní. Proti tomu je běžný šíbr jako vzdálený příbuzný z chudé čtvrti. Při zavřené střeše (ta je lehce tónována) lze zcela zabránit prostupu slunečních paprsků do interiéru elektricky ovládanou roletkou, která zakryje prostor jak nad předními, tak zadními sedadly.

Přístup k zadním sedačkám je řešen odklápěním předních sedadel. U nich jedním tahem nejen sklopíte opěradlo, ale současně dojde i k posunu sedáku, čímž vzniká na třídveřový vůz doslova komfortní vstupní prostor. Sedadla se pak zaklapnou do své původní pozice. Posádce je k dispozici velmi dobře přístupný zavazadelník o objemu 310 litrů, pod jehož dnem najdeme povinnou výbavu, včetně rezervního kola. To zde bylo řešeno unikátní pneumatikou schopnou zasuplovat kolo jak na ráfku o rozměru 15 palců, tak na šestnáctipalcovém disku, a to dofouknutím na požadovaný rozměr (nicméně alternativě může mít vůz i sedmnáctipalcová kola).

Pod kapotu automobilu s pohonem zadních kol se dostalo hned několik zážehových a vznětových motorů. Ty spolupracují buď se šestistupňovou manuální, nebo pětistupňovou automatickou převodovkou. Nejslabší benzinovou motorizaci představuje verze C160 Kompressor vybavená přeplňovanou osmnáctistovkou o výkonu 90 kW (nebyla k dispozici od začátku výroby). Lepší volbou je však hned zpočátku uvedený atmosférický dvoulitr s výkonem 95 kW, který najdete pod označením C180. Po výkonové stránce je dostačující a navíc umožňuje jízdu s rozumnou spotřebou, což se nedá říci o motorech přeplňovaných kompresorem. Navíc C180 má velkou olejovou náplň čítající 7 litrů, což zaručuje důkladné mazání a menší náchylnost na degradaci oleje při delších intervalech výměny. I tak ale nelze doporučit prodloužený interval na 30 000 km. Jedinou správnou volbou je stejně jako u dalších motorů v kupé CL203 interval výměny 15 000 km.

O něco málo více sil má motorizace C180 K jejíž výkon je 105 kW, zatímco C200 K nabízí 120 kW, 125 kW v případě provedení CGI s přímým vstřikem paliva, což je verze nejnáchylnější k zakarbonování a proto ji nelze doporučit. Špatnou volbou není atmosférické provedení C220 pracující s výkonem 120 kW, kdo se chce ale hodně dobře svézt a nevadí mu vyšší spotřeba, udělá dobře pokud sáhne po nejsilnějším čtyřválci C230 K, jehož výkon 141 či 145 kW (192 nebo 197 koní) dokáže být v malém kupé s pohonem zadních kol až ohromující, navíc originální laděný výfuk dodá vozu ten správný zvuk pro pořádně adrenalinovou jízdu.

Nejslabší šestiválcem je atmosférický motor o objemu 2,5 litru a výkonu 150 kW ve verzi označené C230. Více parády ale udělá třílitr C320 s výkonem 160 kW nebo šestiválec 3.2 v provedení C350 s výkonem 200 kW. Vrcholem nabídky je benzinová verze C32 AMG Kompressor se šestiválcem 3.2 přeplňovaným kompresorem, což v praxi znamená výkon 260 kW (354 koní).

Na zcela opačné straně pak stojí čtyřválcové turbodiesely o objemu 2,2 litru se systémem vstřikování Common rail, které jsou sice úsporné, ale do sportovně střiženého kupé se zrovna moc nehodí. Základ zde představuje C200 CDI s výkonem 90 kW, následuje C220 CDI o výkonu 100, 105 nebo 110 kW. Vrcholem je pak již zmiňovaná naftová verze AMG. Výhodou je, že ať už budete mít pod kapotou jakoukoli motorizaci, vždy se můžete spolehnout na špičkově naladěný podvozek a skvělé řízení s vynikající zpětnou vazbou, za níž stojí hydraulický posilovač (zatímco u dnešních vozů se používá elektrický, který zpětnou vazbu zkresluje a to mnohdy dost značně).

Při výběru vozu pozor na automobily s opravdu hodně zakarbonovaným motorem, což je důsledek prodloužených servisních intervalů a přejíždění motorového oleje. Pokud je agregát jen trochu hlučnější, většinou stačí použít správnou chemii, vyměnit olej a nastavit servisní interval na 15 000 km – k tomu je zapotřebí napojit vůz na diagnostiku. „Vůle někdy vznikají na přední nápravě, klepání od zadní nápravy mají většinou na svědomí vůle v uložení zadního příčného stabilizátoru. Zde stačí vyměnit dva silentbloky za pár korun,“ vysvětluje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

Výjimkou není značná koroze podvozkových dílů. „Koroze se zejména u vozidel z prvních let výroby nevyhýbá ani prahům, spodkům dveří nebo třeba lemům blatníků a jejich okrajům nad nárazníky. Pozor si dejte také na stav výfuku,“ nabádá zástupce AAA AUTO. Benzinové verze někdy trápí vadná lambda sonda, známé jsou potíže s váhou vzduchu a to jak u benzinových, tak vznětových motorizací. U turbodieselů CDI jsou obehranou písničkou zarostlé žhavicí svíčky, na něž je třeba použít speciální vytahovák a ani tak není jistota, že se nezlomí.

„Řada vozidel má zvlněné brzdové kotouče, což je následek jejich nadměrného opotřebení. Známé jsou poruchy čidel ABS nebo snímačů polohy plynového pedálu,“ pokračuje ve výčtu častějších závad Jindřich Topol z AAA AUTO. Pozor si dejte na vypadávání rychlostních stupňů u manuálních převodovek - k tomu dochází, pokud přidáte a následně uberete plyn. Výjimkou není nefunkční klimatizace nebo elektrická zpětná zrcátka.