Test ojetiny: Renault Mégane II - špatná pověst sráží ceny

Stále pohledný design dělá z Renaultu Mégane druhé generace auto, o nějž by měl být na trhu ojetin slušný zájem. Jenže opak je pravdou – to že se tyto vozy prodávají je jen a pouze zásluhou nízkých cen. Jejich technika známá i z Renaultu Laguna II je totiž vyhlášená poruchovostí a zájemci o ojetý vůz se modelů s takovou pověstí bojí jako čert kříže.

O trochu lépe se prodává praktičtější kombi, které má stejně jako sedan prodloužený rozvor a tak v něm najdete dostatek místa i na zadních sedadlech, zatímco v hatchbacku se prostoru pro kolena cestujících vzadu opravdu málo a podobná je situace i v kupé-kabrioletu. Hatchback má navíc nevýhodu v neskladném zavazadelníku, což je dáno jeho atypickým tvarem a zakulaceným zadním oknem. To se při průjezdu myčkou spolu s částí víka zavazadelníku celé neumyje a je třeba vše dodělat ručně – špína zůstává pod krajním zaoblením okna nad koncovými světly.

Sedan nabízí zavazadelník o objemu 330 litrů, který je však kvůli podivnému „hrbu,“ jímž designéři Renaultu „vylepšili“ záď automobilu, neskladný. Kombi má nákladový prostor o pěkném objemu 520 litrů a touto hodnotou disponuje také zavazadelník sedanu. Zapomenout nesmíme ani na odvozený kupé-kabriolet Mégane CC, jehož zavazadlový prostor nabízí pěkných 490 litrů, ale jen dokud nesložíte střechu. Ta se skládá do prostoru pro zavazadla, což jeho využitelnost drasticky sníží na pouhých 190 litrů.

Interiéru modelu Mégane II je někdy vytýkána kvalita použitých plastů nebo „letecká“ parkovací brzda. Pokud je ale prostor pro posádku zachovalý, nevypadá špatně. Výtky mnohdy míří i ke startovací kartě, která je častějším zdrojem problémů a navíc podle mnohých motoristů není tak skladná, jako třeba zavírací klíček u vozidel konkurence. Dnes to už třeba není takový problém, ale v minulosti se navíc ukázalo, že čtečka těchto karet je pro zloděje „výzvou“ doslova na okamžik a její použití tak krádeže vozů dost usnadnilo.

Moc kladně nemůžeme hodnotit ani jízdní vlastnosti Renaultu Mégane druhé generace. Ten si opravdu slušně vede na suché vozovce, kdy si poradí i při sportovní jízdě, avšak na mokrém asfaltu se situace dramaticky mění, když poměrně snadno přichází nedotáčivý smyk. To může být zrádné nejen v zatáčkách, ale hlavně při vyhýbacím manévru, kdy vůz řidiče nepodrží.

Dobrou zprávou je, že už základní motorizace 1.4 16V disponující výkonem 60 nebo 72 kW nepracuje vyloženě špatně. Samozřejmě lepší je zvolit silnější verzi čtrnáctistovky. Ideál pak představuje agregát 1.6 16V pracující s výkonem 83 kW, který kombinuje rozumnou spotřebu s dostatkem sil i při větším zatížení automobilu. Rovných 100 kW pak nabízí motor 2.0 16V, ale zde je už potřeba počítat se zvýšenou spotřebou, což mimochodem platí dvojnásob pro jeho přeplňované provedení 2.0 T/120 či 165 kW. Silnější se však montovalo jen do sportovně laděného modelu Mégane Sport.

Na trhu najdeme také širokou paletu přeplňovaných naftových motorizací s vysokotlakým vstřikováním systémem common rail. Nabídku těchto moderních turbodieselů zahajuje jednotka 1.5 dCi, montovaná s výkony 60, 63, 74 a 78 kW. Jedná se o velice úsporné motorizace, ale také hodně poruchové a jejich opravy nejsou zrovna za lidové ceny. Proto je mnohem lepší zvolit větší turbodiesel 1.9 dCi. Také ten se dodával v několika výkonech, konkrétně 81, 85, 88 a 96 kW. Pracuje úsporně, ale přesto na velice nízkou spotřebu naftové patnáctistovky nemá. S motory 1.5 dCi totiž lze jezdit se spotřebou mezi 4,5 a 5 litry na 100 km.

Konstrukčně nejmladším turbodieselem v nabídce je 2.0 dCi pracující s výborným výkonem 110 kW. Spotřebou se tento motor pohybuje přibližně ve stejných mezích jako starší devatenáctistovka, navíc má sil více než dost. Nicméně jsou známé případy jeho přidírání, což následně znamená velký finanční výdaj. Důležitá je včasná výměna motorového oleje, ideálně po 15 000, maximálně po 20 000 km, což ostatně platí i pro ostatní turbodiesely a pro patnáctistovky dCi dvojnásob. Výměna oleje na základě prodlouženého servisního intervalu znamená jistou smrt. Otázkou není zda, ale kdy přijde.

„Bezproblémové nejsou ani naftové devatenáctistovky, kde mohou vystavit stop rozvody. Proto je vhodné interval výměny rozvodů zkrátit,“ nabádá Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Tyto motory občas zradí i turbo nebo vstřikovače. Proti 1.5 dCi jsou ale skvělé. Patnáctistovky totiž zrazuje turbo, vstřikovače, čerpadlo a potíže jsou někdy i s mazáním.

„U benzinových motorizací občas zazlobí zapalovací cívka nebo lambda sonda,“ pokračuje v hodnocení nabízených pohonných jednotek zástupce AAA AUTO. Při vysokém nájezdu se benzinové motory nezřídka potýkají s celkovým nadměrným opotřebením, což znamená třeba zvýšenou spotřebu motorového oleje, problémy jsou s volnoběžnými otáčkami, úniky oleje a podobně. „Doslova obehranou písničkou jsou poruchy startovacích karet nebo jejich čteček, což může znamenat, že s vozem jednoho dne prostě nevyjedete,“ varuje Jindřich Topol z AAA AUTO. To je asi největší noční můra, týkající se elektroniky Renaultu Mégane II, která ale umí řádně zazlobit i na jiných místech.

Známé jsou však i závady stahovaček oken (okna padají a nedrží v horní poloze), poruchy elektrického ovládání oken nebo centrálního zamykání. U vozidel s klimatizací prověřte její funkčnost, nezřídka totiž nejde kompresor. Někdy zlobí ventilace nebo stávkují stěrače, do světlometů nezřídka proniká vlhkost, což vede k jejich mlžení. „Stejně jako u jiných vozidel i zde se vyskytují vůle na přední nápravě. Pozor si dejte také na zvlněné brzdové kotouče. Pokud jsou však brzdy v dobrém stavu, vyznačují se rychlým nástupem a výrazným brzdným účinkem,“ vysvětluje zástupce AAA AUTO.

U kupé-kabrioletu dochází k výraznému kroucení karoserie, což může mít za následek a velice obtížné zavírání střech, která pak nezapadá do zámků v rámu čelního skla. Mégace CC se také potýká s průnikem vody do interiéru, za což mohou problémy s těsněním skládací střechy. Obecně je antikorozní ochrana Renaultu Mégane dobrá, pozor ale na stav výfuku a vrchí část čela v motorovém prostoru vozidel, která jsou zde vybavena krycími plasty (pouze některé vozy). Pod nimi se totiž tvoří koroze, která může poškodit i navazující části karoserie.