Test ojetiny: Renault Thalia - dobrý sluha pro nenáročné

Na základě Renaultu Clio druhé generace byl postaven čtyřdveřový sedan Thalia. Od hatchbacku se liší kufrem, který zaujme na danou třídu skvělým objemem. Podvozek i techniku sdílí s Cliem, proto i zde platí, že kdo chce jezdit a ne opravovat, měl by zapomenout na diesel a vsadit na odolné benzinové motory.

V turecké továrně automobilky Renault vyráběná Thalia, přijela na tamní trh už v roce 1998. Do Evropy se však dostala až o rok později, kdy se zde již zabydlel její menší bratr, Renault Clio druhé generace (taktéž vyráběný od roku 1998). Zpočátku se Thalia nabízela jen s benzinovými motory, turbodiesel dostala až v rámci faceliftu a modernizace v roce 2002. O čtyři roky později ještě prošla drobnou úpravou vzhledu a v roce 2008 byla nahrazena stejnojmenným modelem druhé generace.

Vůz od Clia převzal téměř celou karoserii, nová je pouze zadní část od C-sloupku, kterou hatchback zkrátka nemá. Převzata byla i palubní deska a sedadla, interiér tak na první pohled vypadá identicky. Zapomenout ale nesmíme na zavazadelník, jímž se Thalia od svého menšího bratra zásadně liší. Má totiž zavazadlový prostor o objemu 510 litrů. Zadní sedadla však nejsou sklopitelná, takže tato hodnota je konečná.

To je dáno snahou ušetřit co nejvíce na výrobních nákladech. Že jde o levný vůz, pak prozrazují i další místa, ať už to jsou třeba laciné panty víka zavazadelníku nebo absence jeho polstrování či plastové výplně (odkrytý plech). Ostatně ani sedadla převzatá z Clia nepůsobí nijak lákavě, a protože postrádají jakékoli složitější tvarování, nabídnou jen základní pohodlí.

Měkce naladěný podvozek stojí za houpavou jízdou a podprůměrnými jízdními vlastnostmi. Na druhou stranu vykazuje nadprůměrné tlumící schopnosti, což se na českých silnicích opravdu hodí. Pochválit nemůžeme řízení bez zpětné vazby nebo nepřesné řazení. Naopak rychlý a silný nástup brzd je ozdobou řady starších renaultů a Thalia není výjimkou.

Základním motorem je benzinový osmiventilový čtyřválec 1.4i pracující s omezeným výkonem 55 kW. Rozhodně nejde o žádného trhače asfaltu a vyhovovat může snad jen opravdu klidným a nenáročným motoristům. Lepší volbu tak představují silnější benzinové agregáty.

Mezi ně patří motor 1.4 16V/72 kW a v Cliu velice oblíbená, úsporná a spolehlivá šestnáctiventilová dvanáctistovka. Právě pohonná jednotka 1.2 16V disponující výkonem 55 kW překvapí, když jde za plynem ochotněji, než by se od takto slabého motoru dalo čekat. Zapomenout nesmíme ani na jednotku 1.6 16V/79 kW. Na trhu je však vzácností, protože motoristé vůz kupovali zejména v levnějších verzích se slabšími motory.

Pod kapotu se dostal také turbodiesel 1.5 dCi. Naftová patnáctistovka se montovala ve výkonových variantách 48, 50 a 60 kW, sil má dostatek a vyniká velice nízkou spotřebou. Kromě ní ale vyniká i výskytem drahých závad, za nimiž mnohdy stojí prodloužené servisní intervaly doporučované výrobcem. Měnit motorový olej po třiceti tisících kilometrech je prostě nesmysl. Kdo chce, aby mu motor nějakou dobu dobře sloužil, neměl by překračovat dvacetitisícový servisní interval, ideálně je však dělat výměnu motorového oleje už po patnácti tisících kilometrech.

„Turbodiesely se někdy potýkají s vadnými vstřikovači common railu, stop ale dokáže vystavit i závada vysokotlakého čerpadla,“ vysvětluje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Nafťáky 1.5 dCi ale někdy trápí i úniky oleje, špatné mazání a přidírání. Proto jsou určitě lepší volbou výrazně spolehlivější benzinové motory.

„Typickým problémem Thalie první generace je odchlipování těsnění čelního skla. Sice se nejedná o vážnou závadu, kvůli možnosti průniku vody je ji ale dobré co nejdříve odstranit,“ doporučuje zástupce AAA AUTO. Setkat se můžete s korozí výfuku, zejména pak koncového tlumiče. Pozor si dejte také na správnou funkčnost výbavy, ať již elektrického ovládání oken či centrálního zamykání, nebo klimatizace – je-li jí vůz vybaven.

„Občas se objevují vůle na přední nápravě, známá je nesprávná funkce parkovací brzdy – tento problém ale trápí většinu starších ojetin,“ dodává Jindřich Topol z AAA AUTO. Vyloučit nelze ani zvlněné brzdové kotouče či nadměrně opotřebené tlumiče pérování. To je typické právě pro levné ojetiny, do jejichž údržby se majitelům už nechce tolik investovat.