Test: Peugeot 208 1.2 PureTech 110k EAT6 - umění okouzlit

Víte, líbily se mi už samotné pohledy nechápavého okolí, kolik že tahle malá sranda koštuje. Udivené výrazy však byly jen špičkou ledovce. Mnohem zajímavější se pro mě stala samotná osobnost testované „208-ky“. S tříválcem PureTech jsem již v minulých letech jezdil, a ačkoliv mu k tříválcové elitě ještě pár bodů scházelo, rozhodně nešlo o špatný motor. Třetí generace automatické převodovky EAT6 s uzamykatelnými měniči točivého momentu pro mne však znamenala premiéru. Jak to celé dopadlo?

Neuvěřitelně skvěle! Převodovka plně vyhovuje cílovému zaměření malého modelu a její chování je absolutní baladou na duši v jinak ucpaném a hektickém městě. Upřímně, pokud bych si měl vybrat mezi koncernovým DSG a skříní v peugeotu, vyhraje francouzská strana barikády (tak dobře nová „208-ka“ opravdu řadí).

Exteriér – strukturovaná běloba a spousta chromu
Peugeot 208 jsme již v nedávném redakčním testu měli. Šlo sice o sportovně zaměřený model GTi, avšak jeho vzhled nebyl od běžně vyráběných modelů výrazněji odlišný. Pro GTi to v zásadě není fajn, ale pro běžnou „208-ku“ nepochybně ano! Vypadá totiž skvěle a nebýt několika detailů, nebo třeba průměrně úzkých gum (195/55 R16), ani byste si nevšimli, že před vámi stojí vůz, jehož ambice nesahají daleko od městských obydlí. Oproti GTi nám zde navíc přibyla i dvojice dveří, které u sportovního hatchbacku nedostanete, pohodlněji jsme tak vyzkoušeli třeba i zadní sedačky. Ale zpět k zevnějšku.

Ve výbavě Allure je totiž tolik pochromovaných částí, že by leckterý sedan střední třídy mohl závidět. Celé okenní lišty, zrcátka, kliky dveří, přední maska, ozdoby kolem předních mlhovek a dokonce i emblém pod zadním oknem! Všude ten lesklý chrom… Za normálních okolností bych nejspíše utrousil poznámku o přeplácanosti, ale věřte mi, že v kombinaci s bílou strukturovanou barvou (+ 17 000 Kč) vypadá auto neskutečně dobře! A ještě ta černá kola s decentním bílým proužkem. No bomba…

Interiér – volant v klíně a zadní sedačky spíš za trest
Jestli mne něco na nových peugeotech baví, pak je to pozice za volantem. Po dlouhodobém testu 308 SW jsem si na posed s malým volantem v klíně tak zvykl, že mi v ostatních autech začíná dokonce chybět. Vše potřebné (ano, hlavně ten volant!) zde máte po ruce a díky anatomicky dobře zvládnutým předním sedadlům si brzy připadáte jako doma v obýváku (jen mohla být posazena o něco níž). Námi testovaná verze měla v položce příplatkové výbavy navíc zaškrtnutý mentolový interiér se sedadly látka/kůže (+ 15 000 Kč) a vnitřní prostor tak nabyl zcela nové, až skoro prémiové dimenze.

Zadní lavice je ovšem katastrofální a kontrast mezi předními a zadními sedadly na vás jistě dýchne i z přiložených fotografií. Zatímco ta přední jsou krásně měkká a skvěle podrží tělo, na zadních (velmi tvrdých) sedadlech si připadáte jako na dřevěném vídrholci. S místem v oblasti hlavy, kolen a dokonce ani kotníků však naštěstí není velký problém a kratší přesuny zde proto v tichosti zvládáme. Zavazadlový prostor pak hodnotou 285 litrů určitě nezklame. Spíše naopak!

Nelíbí se mi ovšem hned několik jiných detailů. Zatímco z vnějšku je přechod bočních oken u zrcátek zvýrazněn krásně zvlněnou chromovou lištou, uvnitř na vás hledí nepěkný a hlavně levně působící plast. Dále mi vadila absence čtecích lampiček a v neposlední řadě nepotěší ani vzdálenost, v jaké jsou na sloupku řízení umístěny páčky směrovek a ovládání tempomatu. Velmi často (hlavně v zatáčkách) jsem se tempomatem snažil blikat… Skutečně zásadní chyby však v interiéru modernizované „208-ky“ nenajdete, a jestli vám jde o kontroverzi vzbuzovanou displejem, skrz který ovládáte například i klimatizaci? Není to výhra, ale dá se na něj zvyknout.

Motor – ach ta spotřeba
Již v úvodu jsem zmínil, že motoru 1.2 PureTech nějaký ten krůček k tříválcovému ideálu schází. Budeme-li se však bavit o samotné dynamice, má se co učit spíše jeho konkurence. Již od nejnižších otáček cítíte díky porci točivého momentu (205 Nm) potřebnou oporu, a jakmile se ručička otáčkoměru přehoupne přes 2 500, nastoupí dynamika, se kterou by měla problém i většina dvoulitrových „octávií té-dé-í“. 110koňový motor jede skutečně dobře a navzdory tomu, že stále vibruje citelněji než třeba litrový Ecotec v opelu, působí reálně daleko výbušnějším dojmem. Coby vrchol zážehové nabídky tedy naprosto v pořádku.

Od spojení s automatickou převodovkou jsem však neočekával, že si s tříválcem bude rozumět. Chyba lávky! Opravdu nechtějte nic jiného. Změny převodových stupňů probíhají stejně rychle a plynule jako u konvenčních dvouspojek a chování skříně je navíc neuvěřitelně logické. Řadí přesně podle toho, co se od ní očekává. Motor nedusí a dokonale rozpozná, zda chcete vůz ždímat až do posledního milimetru vzorku vašich pneumatik, nebo zda jedete s rodinou na poklidný výlet. Ani proto nepotřebujete režim sport, který zde přesto nechybí. Převodovka vždy ví, co se po ní chce, a troufám si tvrdit, že oněch 35 000 Kč jsou nejlepší investicí, jakou můžete při konfiguraci vozu podniknout.

Když ale jezdí tak dobře, proč mezi tříválcovou smetánku nepatří? Na vině nejsou ani tak přetrvávající vibrace ve středním pásmu otáček, jako hlavně žíznivost motoru. Ta z vás v kombinaci s relativně velkou, 50litrovou nádrží notorického zákazníka čerpacích stanic sice neudělá, ani tak se ale v dlouhodobém režimu nepodíváte pod 7l/100km. Při svižnějších přesunech se pak bavíme dokonce o 10 litrech benzínu. Ač jde o velmi příjemné svezení, Peugeot vás prostě nutí zaplatit víc, než by bylo zdrávo…

Jízda – rozpačitý nadprůměr a extrémní pohodlí
Úvod následující kapitoly se bude až nápadně odrážet od tématu, v němž jsem popisoval vnější vzhled. Proč? Vraťme se na malý moment k modelu GTi. U něj sem kritizoval až přehnaně poddajný podvozek, který se jednoduše žvýkne a drží. Bezpečné? Ano. Zábavné? Nikoliv!

Jenomže pokud se bavíme o běžném modelu, je přesně takové chování žádoucí. Podvozek dnes testovaného vozu je samozřejmě ještě mnohem měkčí, ale v jeho chování se odráží přesně ty stejné rysy. Byl vybaven tvrdými i měkkými pružinami a při klidné jízdě je proto neuvěřitelně plavný a pohodlný. Stačí ale trochu přitlačit na pilu a „208-ka“ se rázem chytá asfaltu jako kočka vytahující drápy. Jen zaklekne a drží, dokud přesně nevykrouží zvolený oblouk. Paráda! Nelinout se od podvozku ten aerodynamický šum (samozřejmě až při vyšších rychlostech), snad by mu ani nebylo co vytknout. Jedno je ovšem jisté – pohodlnější malé auto na dnešním trhu neseženete.

A pocity z řízení? Příliš nezklame, je ale zbytečně přeposilované. To samé platí o brzdách, které se nebojí pořádně zakousnout do ocelových kotoučů, ale prvních pár kilometrů budete brzdit ostřeji, než byste chtěli. Ve výsledku je ale takové chování v pořádku a většina křehkých uživatelek ho dokonce vyžaduje. Nač jej tedy hanit?

Závěr – podmanivé malé auto
Nečekal bych, že se mi po týdnu bude stýskat, ale vážně se to stalo. Nový Peugeot 208 1.2 PureTech EAT6 v nejvyšší výbavě Allure je svým vrcholným konkurentům mnohem blíž než kdy dřív a otevřeně si troufám tvrdit, že v mnoha ohledech je dokonce předběhl. Samozřejmě, start na částce 395 000 Kč není pro každého, ale pokud hledáte malé a velice pohodlné auto, které vám navíc díky strukturované barvě hned tak někdo neodře, rozhodně bych se o model 208 začal zajímat. Dost možná je právě on tím nejvhodnějším z kandidátů.

Plusy
+ chytrá automatická převodovka
+ potentní motor
+ hodnotně působící interiér
+ výborná přední sedadla
+ komfort jízdy
+ velké čelní sklo
+ pozice za volantem
+ nadprůměrný zavazadelník

Mínusy
- páčka tempomatu a blinkru příliš blízko
- příplatek za loketní opěrku i v nejvyšší výbavě
- vyšší reálná spotřeba
- vyšší cena testované verze