Test: Suzuki Ignis 1.2 DualJet 4x4 Hybrid - prcek, co se nezdá

Testy aut

27. 10. 2020

Suzuk Ignis nemá kromě Fiatu Panda přímého soupeře. Konkurenci totiž převyšuje možností pohonu všech kol, což je prvek u ultra kompaktních aut nevídaný. O to víc nás zajímalo, jak jezdí inovované provedení vybavené novou mild-hybridní dvanáctistovkou.

Odvaha lidem v Suzuki nechybí a Ignis je toho důkazem. Aktuální generace odveze čtyři dospělé bez omezení. A to se tady prosím bavíme o automobilu s délkou 3,7 metru, což je stejně jako u již zmíněné Pandy. Konstruktérům patří velké uznání, jelikož se jim podařilo připravit prostornou kabinu, moderní výbavu a ještě k tomu do útrob vozu zapracovat pohon všech kol.

Z jednoduché palubní desky s vodorovným prolisem vystupuje pevně připevněný tablet multimediálního systému, který u čtyřkolky dostanete standardně. Kabina působí odlehčeně, vzdušně a přitom jednoduše. Potěšila nás přehledná přístrojová kaplička za volantem se skvěle čitelným rychloměrem, otáčkoměrem a údaji palubního počítače. Kabina ve srovnání s ostatními miniauty působí nadstandardně přívětivě. Nikde se tak nesetkáte s odhalenými lakovanými plechy ani omezenou praktičností. V žádných dveřích například nechybí držák na nápoje a použité materiály by si neuřízly ostudu ani v modelu nižší střední třídy.

Za prostornou kabinou stojí poměrně vysoká stavba karoserie s vysoko ukotvenými sedadly. Nastupování je tak snadné a výše položené sedáky vyhoví i méně pohyblivým jedincům. Dveře se dají otevřít téměř do pravého úhlu a jejich dostatečné rozměry nastupování usnadňují. Vpředu je místa nadbytek, řidič sedí blízko spolujezdce, ale k fyzickému kontaktu nedochází ani u urostlejších jedinců. Volant lze nastavit pouze výškově, ale nalezení ideální polohy nám nedělalo problém. Přední sedadla mají výrazné bočnice, ty jsou však příliš měkké a nedokáží poskytnout dostatečnou oporu. Jinak k sedadlům nelze mít žádnou připomínku, ani delší cesta neunaví. K naprosté dokonalosti za volantem chybí jen loketní opěrka, která je mezi miniauty všeobecně nedostupným zbožím.

suzuki ignis

Špatné to není ani vzadu, jelikož zadní lavice je posuvná v rozsahu 165 mm a je dělená na dvě poloviny. Sympatické je, že v Suzuki vsadili na čtyřmístné uspořádání a nesnažili se o nesmysl v podobě pátého místa připomínajícího spíše bidýlko. Dva dospělí si na zadních sedadlech mohou užívat slušného prostoru, a to dokonce i v oblasti kolen a hlavy. Samotný sedák je umístěn vysoko a dobře podpírá stehna, takže sedíte pohodlně, nikoli jako u některých konkurentů. A k tomu si opěradla můžete navíc polohovat, což není možné ani u některých drahých SUVéček.

Asi možná teď tušíte, že Ignis přece jen nějaké omezení má. Ano, je to zavazadelník o objemu 204 litrů, který je daní za přítomnost zadního diferenciálu (bez pohonu všech kol se dočkáte využitelného objemu 260 litrů a o tři litry objemnější palivové nádrže). Ignis ale v žádném případě neodepisujte po stránce převozní kapacity. Pokud vzadu nikdo nesedí, můžete posunout lavici až dopředu a kufr zvětšit minimálně o sto litrů. Stejně tak lze sklopit zadní opěradla a vykouzlit slušný prostor. Potěší plné čalounění celého kufru, což není u minivozů samozřejmostí.

Pod kapotou Ignisu může pracovat pouze jediná mild-hybridní pohonná jednotka - kompletně přepracovaný čtyřválec 1.2 DualJet. Ten byl přepracován, dostal nový blok, hlavu i ventil EGR či variabilní časování ventilů na sací i výfukové straně, a protože už pod kapotou není sám, doznal úpravy parametrů. V zájmu vyšší účinnosti se zvýšil i kompresní poměr z 12,5:1 na 13:1.

Řazení by mohlo být přesnější, jízdní projev ale není vůbec špatný. Ignis svými jízdními dovednostmi překračuje zvyklosti miniaut, a dokonce předčí řadu malých aut. Podvozek na hladkém asfaltu skvěle maskuje aktuální rychlost, což je dáno kombinací vyššího posezu, dobře fungujícího podvozku a kvalitního odhlučnění. Filtrování běžných nerovností je na velmi dobré úrovni, na retardérech a větších nerovnostech posádka (zejména cestující vzadu) trpí. Malá kola ve spojení s tvrději nastaveným podvozkem nedokáží ubránit cestující od nežádoucích projevů.

S ignisem nikdy nebude králem levého dálničního pruhu. Dvanáctistovka zkombinovaná s přesně pracující manuální převodovkou je snaživá, ale její čipernost bude stačit zhruba do stokilometrové rychlosti. Reálná je dokonce stopadesátka, ale dostat se na ni nějakou dobu trvá. Při stotřicítce motor točí na pětku 3 500 otáček. Zatímco před modernizací měl ignis 66 kW a 120 N.m ve 4400 otáčkách, nyní má 61 kW a 107 N.m v 2800 otáčkách za minutu. Už dříve to nebyl žádný rychlík, maximální rychlosti 165 km/h u čtyřkolky však zůstala zachována, jen zrychlení z nuly na stovku trvá 12,8 sekundy.

Úkolem mild-hybridu není kompletně vyřadit spalovací motor z procesu, jeho posláním je pomáhat spalovacímu agregátu ve chvílích, kdy je to potřeba, rekuperací ukládá energii do malého lithium-iontového akumulátoru umístěného pod sedadlem řidiče a dovede zaskakovat třeba v momentě, kdy dojíždíte do křižovatky a systém stop/start, mimochodem velmi dobře nastavený, vypne motor ještě během pohybu vozu.

Systém je vlastně jednoduchý, celý váží jenom deset kilo a v pohodě se vešel do motorového prostoru. Navíc funguje neznatelně, a zda systém zrovna dobíjí, nebo využívá všechnu svou sílu například k akceleraci, zjistíte pouze na displeji palubního počítače, nebo podle piktogramu baterie v rychloměru. Na udávaných 4,2 l/100 km se lze v praxi dostat a akční rádius nesnižuje ani třicetilitrový objem palivové nádrže. Pokud ovšem nebudete jezdit "na spotřebu", palubní počítač ukáže o litr vyšší cifru.

Suzuki Ignis je malé a zároveň mrštné auto, se kterým zaparkujete téměř všude a díky průměru otáčení 9,4 metru se s ním otočíte na pětníku.

Suzuki Ignis 1.2 DualJet 4×4 AllGrip