Test: Suzuki Jimny 1.5 VVTi AT - nedostupné a skvělé baby G
Tohle je bestseller, kterého vraždí emisní předpisy a tak trochu paradoxně i vysoká poptávka. Jimny už není jen off-roadem pro myslivce, lesníky a horaly. Je také módní ikonou, po které touží naprosto rozdílné skupiny lidí.
Musíte-li zdolávat těžko přístupná místa a zároveň toužíte být středem pozornosti, nemáte v podstatě jinou možnost. Legendární Jimny přijde vhod nejen v rumunských horách, ale hravě obstojí i v Pařížské.
Čtvrtá generace japonského prcka se stala rychle legendou, na domácím trhu se o ní zájemci perou a Suzuki nestačí uspokojovat poptávku ani v konzervativní Evropě, kde se na něj aktuálně čeká klidně dva roky.
Jimny s délkou 3,5 metru je kratší než Škoda Citigo, což maximálně usnadňuje parkování nebo průjezd mezi stromy. A proč je vlastně Jimny tak krátký? Hlavním důvodem je fakt, že v Japonsku vozy s délkou do 3,5 metru spadají do kategorie mikroaut, což přináší daňové úlevy.
Po otevření tenkých dveří narazíte na členitou palubní desku z omyvatelných materiálů. Nechybí dotyková obrazovka multimediálního systému, kterou známe z ostatních modelů automobilky. Uvnitř je vše podřízeno účelnosti. Ovládací tlačítka můžete obsluhovat klidně v rukavicích. V přístrojové kapličce za volantem mají své místo skvěle čitelné kruhové ciferníky, mezi kterými je jednoduchý displej palubního počítače.
Téměř rovné boky a strmé čelní sklo interiér zvětšují, přesto se celkovou pocitovou úzkost kabiny nepodařilo úplně zamaskovat. A vůbec to nevadí. Dostatečný prostor konstruktéři vykouzlili pomocí hned několika unikátních řešení. Chybějící místo získali přesunutím ovladačů elektricky stahovaných oken na středový panel nebo použitím subtilních dveří bez zbytečných výplní.
Přední sedadla jsou ukotvená více vzadu, proto se za volant vejdou i vyšší řidiči. Zádní část sedadel v druhé řadě tvoří pevný kryt, který po sklopení vytvoří pevnou podlahu. Příplatkovou výbavu v ceníku nečekejte a raději se mrkněte do katalogu příslušenství. Hodit se mohou různé ochranné kryty, nosiče či praktické doplňky.
Terén miluje ze všeho nejvíc
Na silnici to japonský vůz moc nebaví. Je o hodně lepší než dříve. Mlčky plní vaše požadavky, ale stále pošilhává po okolní přírodě, kde by se už rád viděl. Nejhorší je to na dálnici, kde narozdíl od předchůdce získal více jistoty, ale stále ho to tady nebaví. Za zlepšením jízdních vlastností stojí zvýšená torzní tuhost žebřinového rámu nebo použití tlumiče na tyči řízení. Za volantem se už nemusíte tolik bát.
Stále platí, že jakmile opustíte zpevněné povrchy, probudí se v malém Japonci neuvěřitelná touha poukazovat na nedostatek řidičovy odvahy. Jimny totiž vyjede/sjede a překoná jen těžko myslitelné překážky. Nedělá mu problém uhánět po rozmlácené polní cestě, brodit se bahnem, kličkovat mezi stromy v lese nebo zdolávat kamenitý povrch.
Tlačítka sloužící přepínání pohon všech kol zmizela. Místo nich se objevila druhá kratší páka. Ta promění zadokolku na čtyřkolku nebo ve šplhouna obecného. Přesunem páky do úplně zadní polohy přiřadíte do řetězce pohonného systému redukční převodovku. Uzávěrky diferenciálů tady nečekejte, Suzuki sází na elektronickou náhražku, která v případě potřeby zasahuje přibrzděním kol.
Za skvělými terénními schopnostmi vozu stojí miniaturní rozměry, nízká hmotnost, krátký rozvor (2,2 metru), pozoruhodné křížení náprav, výtečné nájezdové úhly (37° vpředu a 49° vzadu), přejezdový úhel (28°) a schopnost otočit se na pětníku (poloměr otáčení činí pouhých 4,9 m). Nechybí aktivní asistent rozjezdu do kopce a rovněž přínosný asistent sjíždění svahů aktivovaný tlačítkem (systém normálně udržuje rychlost sjíždění do 10 km/h, se zařazenou redukcí je rychlost poloviční).
Srdce jako zvon
Benzínová čtyřválcová patnáctistovka se obešla jak bez přímého vstřikování paliva, tak bez přeplňování a překombinovaných mazacích a chladících okruhů a bez dalších moderních vychytávek typu systému stop-start. Jediným moderním řešením je variabilní časování ventilů. Japonská pohonná jednotka připomíná staré dobré agregáty z devadesátek. Čtyřválec nemá nic, co by se mohlo pokazit. Zcela nový motor má o dvě deci větší zdvihový objem a produkuje o 12 kW více výkonu a přidává 20 Nm.
Rozhodovat se můžete mezi pětirychlostní manuální převodovkou a čtyřstupňovým automatem, na který musíte přihodit necelých třicet tisíc korun. Možná se teď ušklíbáte nad pouhými čtyřmi stupni, v praxi to ovšem vůbec nevadí. Špatné to není ani se spotřebou paliva, když si čtyřválec řiká o sedm litrů na 100 km. Čtyřstupňový automat s delším zpřevodováním zbytečně nepodtáčí motor, při klidných rozjezdech nevytáčí motor přes 4 000 otáček a při konstantní jízdě na padesátce netočí více než 3 000 otáček za minutu. Převodovka bohužel není bezchybná, protože ačkoli s nízkou zátěží řadí vcelku hladce, ve vyšších otáčkách cuká při řazení nahoru i dolů. Typickou vlastností Jimny při jízdě je mechanický hluk pohonu, jehož hlasitost se zvyšuje s rostoucí rychlostí jízdy. V rychlostech nad 70 kilometrů v hodině se přidává i aerodynamický hluk. Lehoučký offroad je citlivý na boční vítr.
Klidně si na něj počkejte, stojí za to
Jen těžko najdete v současné produkci dostupnější ikonické auto, které se nebojí terénu ani městských bulvárů. Nikde si s ním neuříznete ostudu.