Test: Volkswagen Tiguan Allspace 2.0 BiTDI 4Motion R-Line je zahleděn do dokonalosti

Testy aut

20. 03. 2020

Vyzkoušeli jsme absolutní vrchol modelové řady Tiguan. Prodlouženou verzi Allspace ve vyšpičkované výbavě R-Line a samozřejmě s tím nejnadupanějším motorem o výkonu 240 koní. Kde jsou hlavní změny oproti klasickému Tiguanu a jak zní finální verdikt?

Tiguan R-Line s dvojitě přeplňovaným TDI pod kapotou dnes působí už trochu jako zjevení. Na straně jedné totiž motoráře ženou ekoteroristické sklony až na samotný práh únosnosti a na straně druhé vám Volkswagen stále nabízí velmi silný naftový motor v autě, ve kterém byste ho jednoduše nečekali. Tiguanu ale motor neuvěřitelně svědčí, a proto se jedním dechem sluší dodat, že pokud vás podobná kombinace zajímá, moc už nečekejte. Bohužel je potvrzeno, že po chystané modernizaci, (ta dorazí nejspíš ještě v letošním roce) už královské biturbo v Tiguanu nebude.

Natažený jezevčík? Ani ne

Delší verzi Tiguanu poznáte hlavně díky protáhlým bočním dveřím a nataženému prostoru v oblasti C sloupku, kde najdete větší okno. Pokud je vaše oko navyklé na standardní Tiguan, bude se vám Allspace zpočátku zdát disproporční. Na jeho tvar si ale člověk zvykne velmi rychle a o nějakém jezevčíkovi nemůže být moc řeč. A možná spíš zcela naopak. Auto totiž zboku díky délce přes 4,7 metru působí (samozřejmě za přispění líbivých ráfků designu R-Line) skoro až honosně, takže když potom stojí vedle mohutných SUV, která běžně konkurují většímu Touaregu, vůbec si nepřipadáte si jako s chudým příbuzným.

Vpředu uvnitř se toho oproti klasickému Tiguanu mnoho nezměnilo. Interiér už svým rozvržením prozrazuje koncepční stáří platformy MQB, osobně se mi ale palubní deska vůbec nevadí a akustické odhlučnění interiéru, i když je v porovnání s krátkým Tiguanem o pocitých 3-5 % horší stále patří vysoko k nadprůměru. A naopak jednoduché řešení ovladačů klimatizace starší koncepce se mi zdá ve finále jako daleko důmyslnější, protože nemusíte neustále sahat na displej (třeba jako ve Škodě Kamiq). Digitální přístrojový štít známe už nějaký ten pátek a nutno říct, že ve Volkswagenech funguje znamenitě. Ručičky se nesekají, vše vyobrazují plynule a jas vyobrazení je natolik dostatečný, že většinu času je displej ukázkově přehledný.

Zavazadelník? Ne, hangár!

Kde se ovšem díky přídomku Allspace udály změny, to jsou zadní sedadla. Zde je povážlivě velký prostor a lavice navíc umožňuje podélný posun, abyste si přiblížili ratolesti v dětských sedačkách na dosah ruky, anebo si ještě zvětšili zavazadelník. Ten ovšem už v základním rozložení nabídne 760 litrů a to je porce, jaká musí stačit snad každému. (Mimochodem sedmimístná varianta s nouzovou třetí řadou sedadel vás ochudí o 60 litrů.) No a po sklopení druhé řady? Díky objemu 1920 litrů se sem můžete rovnou přestěhovat… Tiguan Allspace tak v době masivního odklonu od vozů kategorie MPV, jakými byly třeba Touran, či větší Sharan dokáže jejich kvality v mnohém nahradit. A to se počítá!

Testovaný vrchol Tiguanu je v podstatě derivátem domácí Škody Kodiaq RS. Jenomže Tiguan Allspace si na nic nehraje. Ano, výbava R-Line mu dodává dravější vzhled, reproduktory ve výfuku nebo vísostná loga sportovní divize mu ale chybí. Ve finále je mi proto jeho osobnost daleko sympatičtější a na silnici, i když od něj nemáte valná očekávání, vás dokáže příjemně překvapit.

Nastavení auta sice sází daleko víc na jistotu než na dynamický jízdní projev, a ani motor, který se na papíře vypíná do výšin svým točivým momentem 500 newtonmetrů není vysloveně omračující. Jako celek ale Allspace funguje výtečně. O dostupném výkonu potentního motoru máte za volantem dobré povědomí, a i když si auto vysloveně neříká o dynamickou jízdu, je přinejmenším hodně fajn mít i s celou rodinou na palubě stále dostatek výkonnové rezervy pro předjíždění.

Přemluvit se ale nechá!

Zátah motoru je příjemně lineární a s narůstajícími otáčkami téměř až graduje. Oproti nižšímu Passatu má ale člověk pocit, že dvoulitrové biturbo v Tiguan Allspace musí víc přemlouvat. Výhoda? Většinu času pojedete klidněji. Výhoda číslo dvě? Ve finále jste docela překvapeni, protože Tiguan Allspace se po chvíli váhání přemluvit nechá. A jakmile se to povede a sedmistupňová převodovka DSG tam pošle ten správný kvalt, relativně mohutný Tiguan dokáže nenuceným způsobem nabírat hrubě nelegální tempo.

Projev automobilu není právě sportovní, pokud se ale na okresce neupejpáte, zjistíte, že řídíte až překvapivě schopný stroj, který se bez problému stočí do utažených zatáček a při změně směru vás nečeká těžkopádný přesun hmotnosti. Tomu odpovídá i celkové nastavení adaptivního podvozku, které je přesně takové, jaké by podle mě mělo být. Tiguan Allspace není uhoupaný, zároveň je ale dostatečně pohodlný kdekoliv, kam se vydáte. Příčné prahy překračuje s lehkostí mohutného SUV, po rozbité silnici zase cupitá s lehkostí vlastní většině automobilů stojících na platformě MQB, a přitom se nejedná o žádného střízlíka. Vždyť celé auto váží i s průměrným řidičem váží bezmála 1900 kg.

Hmotnost velkého Tiguanu ale v zatáčkách necítíte a ani s delší karoserií se nejedná o představení připomínající dvojkový Superb, který při neurvalé jízdě působil jako auto, které svou druhou polovinu pouze tahá za sebou. Ne. Tiguan Allspace zkrátka a dobře funguje, a i když se v něm v porovnání s klasikou musíte připravit na nepatrně zhoršený akustický komfort způsobený zvětšeným prostorem nad zadními koly, nesrovnatelně vyšší míra praktičnosti by mě přemluvila právě na stranu Allspacu.

Všeuměl

Tiguan Allspace s nejvýkonnějším motorem a nadmíru líbivými doplňky R-Line můžete považovat za další načančané SUV, za které si automobilka může díky neutuchajícímu trendu křiknout daleko víc. Když si ale spojíte všechny schopnosti do jednoho celku a zkusíte se na nadupaný Tiguan Allspace podívat jako na všeuměla, který se nebojí rychlejší jízdy po silnici a v zápětí ani terénu, ve kterém vás díky vyspělosti systému Haldex provede s patřičnou jistotou, karta se pomalu začíná obracet. K tomu si přidejte zavazadelník, do kterého dáte bez problému třeba dvojici nerozložených jízdních kol, pohodlný jízdní projev se spotřebou do 8 litrů nafty na 100 kilometrů a příjemně fungující celek, na který jsme od Volkswagenu ve většině případů zvyklí. A to už dohromady prostě není málo. Volkswagenu se tak bez nadsázky povedlo stvořit další automobil, u kterého se ze strany objektivní kritiky vlastně nemáte moc do čeho opřít. A to je úspěch. Bohužel pro nás jsou si kvalit svého výtvoru vědomi také v automobilce, a proto se namísto 800 000 korun za základní verzi bavíme u testovaného auta o zhruba 1,4 milionu…