Ford Focus II (2005-2011) - od extravagance k nudě

Ford Escort byl populární, ale technika ani design nestači na evropskou dravou konkurenci. V létě roku 1998 proto populárního Escorta nahradil revoluční model, který díky odvážnému pojetí způsobil doslova poprask. Propracovaný podvozek přinesl do nižší střední třídy dosud nevídané jízdní vlastnosti, když se Fordu podařilo spojit komfort s výtečnou ovladatelností a nadprůměrnými jízdními dovednostmi. Nový model v podobě první generace Focusu vydržel na trhu šest let, kdy přišel střídměji pojatý následovník, který působí nudným dojmem. Přesto se druhému pokračování podařilo navázat na prodejní úspěchny první generace. Za úspěchem stálo pět karosářských variant, nové pohonné jednotky s opět nadprůměrné jízdní vlastnosti. Všem příznivcům sportovní jízdy Ford přichystal nadupané verze s označením ST a RS (obě vybavené s přeplňovaným benzínovým pětiválcem).

Druhá generace Fordu Focus je uvnitř celkově umírněnější než u předchůdce. Oproti svému předchůdci disponuje méně odvážným, avšak téměř jednoduchým a téměř ideálním řešením interiéru. Palubní deska je strohá a splňuje zásady dobré ergonomie. Přestože focus nebyl zrovna levným vozem, často se k zákazníkům dostával v celkem chudé základní výbavě. Za mnoho tehdy běžných prvků výbavy se totiž muselo připlácet. Samotné provedení základních verzí není příliš oslnivé, kdežto ve vyšších verzích nalezneme oku lahodící materiály prvotřídní kvality. Vyšší verze poznáte podle dvoubarevného interiéru, přičemž spodní část je většinou světlá a horní tmavší, což zaručuje minimální odrazy v čelním skle.

S druhem výbavy také souvisí typ ventilační soustavy. Základní verze využívají k regulaci teploty v kabině trojici kruhových ovladačů, které doplňuje tlačítko volby vnitřního či vnějšího přívodu vzduchu do oběhu. V případě přítomnosti klimatizace vedle nalezneme další tlačítko se symbolem AC, které spíná kompresor klimatizace. Oproti tomu vrcholné verze disponují plně samočinnou klimatizací, která umožňuje nezávisle vyhřívat levou a pravou stranu kabiny (tzv. dvouzónová klimatizace). Klimatizace se nejdříve ovládala pomocí tlačítek, od modernizace pomocí dvojice kruhových ovladačů. Ve špičkově vybavených Focusech můžete narazit na systém KeyFree, který umožňuje bezklíčkový vstup nebo adaptivní přední světlomety AFL, které se natáčejí v souladu s řízením (k dispozici pouze s halogenovými světlomety, nýbrž xenony).

Jak šel čas?
2004: zahájení výroby modelu tří a pětidveřový hatchback
2005: zahájení výroby varianty sedan a kombi, na podzim motor 1,8 TDCi, verze ST
2006: představení verze kupé kabriolet, motor 1.8 16V Flexifuel/92 kW
2007: lehká modernizace modelu (vyjma verze ST a CC)
2008: od jara nová dvouspojková převodovka PowerShift, modernizace verze ST a CC
2009: verze RS (2.5 20V/224 kW), 2.0 16V LPG/103 kW, 2.0 16V CNG/91 kW
2010: limitovaná edice RS 500, od poloviny roku doprodej druhé generace
2011: zahájení prodeje třetí generace

Jak se s ním jezdí?
S Focusem se jezdí velmi dobře a tak nějak samo. Stačí usednout, nastavit volant a seřídit sedačku a vyrazit. Vše se ovládá intuitivně a řidič se může plně soustředit na jízdu, kterou si lze již s benzínovou šestnáctistovkou parádně vychutnat. Za výbornými jízdními vlastnostmi stojí vyspělý podvozek, který si nechá líbit doopravdy hodně a nabízí posádce dostatek komfortu ve spojení se špičkovými jízdními vlastnostmi. Focus se vyznačuje ochotou měnit směr, výbornou přilnavostí přední nápravy, dobrým sladěním pružin a tlumičů, velmi přesným řazením, komunikativním řízením a dobrým chováním na rozbitých českých silnicích. Znamenitě funguje rovněž brzdová soustava. To jsou všechno přednosti, kterými se většina konkurentů nemůže současně pochlubit. Horší je to s odhlučněním podvozku, které by mohlo být lepší.

Co pod kapotu?
Základní motorizací se stala benzínová 1.4 Duratec o výkonu 59 kW, která je sice bezproblémová, ale Focusu nezaručuje odpovídající dynamiku ani příznivou spotřebu paliva. Pokud jezdíte jen kolem "komínu, klidně po jedna-čtyřce sáhněte. Pro běžné řidiče doporučujeme raději 1.6 Duratec/74 kW, která je spolehlivá a poskytuje dostatečnou dynamiku. Šestnáctistovka je starým dobrým Zetecem-SE, který miluje otáčky a vyniká bezprostředními reakcemi na pohyb plynového pedálu. V praxi jedna-šestka jezdí dokonce levněji než menší čtrnáctistovka. Zřídka se můžeme setkat s 1.6 Ti-VCT, která díky zdvojenému proměnnému časování rozvodového mechanismu produkovala 85 kW výkonu, se kterým však rostla spotřeba paliva. Dalším motorem v nabídce je 1.8 Duratec, která ve verzi Flexifuel dokázala spalovat palivo E85. Tento motor není špatný, ale raději sáhněte po rozšířenějším čtyřválci 2.0 Duratec o výkonu 107 kW, který naleznete u vozidel vyrobených do roku 2007. Dvoulitr je tichý, pružný a dokáže spalovat CNG nebo LPG. Špičku benzínových motorů tvořil řadový pětiválec 2.5 Duratec-ST původem od Volva. Ten pohání ostré provedení ST, u kterého je však nutné v krátkých intervalech kontrolovat hladinu oleje (Ford pozapomněl narozdíl od Volva na snímač hladiny oleje).

Základ vznětových motorů tvoří 1.6 Duratorq TDCi o výkonu 66 kW, která byla vyvinuta ve spolupráci s koncernem PSA. Tento motor patří mezi úsporné a vcelku kultivované. Vzhledem k neoslnivému výkonu bohatě postačí. Díky absenci filtru pevných částic ho lze za jistých podmínek doporučit. To však neplatí o silnější 80 kW verzi, u které zlobí filtry pevných částic a turbodmychadla. Další pohonnou jednotkou v nabídce je stará známá 1.8 Duratorq TDCi řady Kent s výkonem 85 kW, kterou můžeme s ohledem na odolnost doporučit v případě, že se smíříte s hlasitějším projevem a menší mírnou kultivovanosti. Velkou výhodou však je absence filtru pevných částic. Špatnou volbou není ani poslední diesel v nabídce - 2.0 Duratorq TDCi s výkonem 100 kW, který byl dostupný od roku 2005. V Česku se vznětový dvoulitr prodával bez filtru pevných částic (to neplatí o dovezených vozech) a díky šestému rychlostnímu stupni dokáže být na dlouhých trasách úspornější než šestnáctistovka TDCi.

Co se kazí?
Životnost originálních dílů je nadprůměrná a podvozek bez větších zásahů zvládá víc než konkurenční vozy. Obavy nemusíte mít ani z výměny čepů či silentbloků. Ramena náprav jsou rozebíratelná a jednotlivé díly dobře vyměnitelné. Dojde-li na nejhorší, můžete jednotlivé čepy i silentbloky měnit jednotlivě. Výměna tyček stabilizátorů přijde zhruba na patnáct stovek. U Focusu se objevují úniky hydraulické kapaliny z čerpadla zážehových motorů (projevuje se zvýšenou hlučnost posilovače). U modelů vyrobených do roku 2005 často odcházel motorek stíračů, do kterého se dostávala vlhkost. U zážehových motorů se u prvních modelů objevily vadné snímače polohy plynového pedálu a nepravidelný chod na volnoběh, což bylo způsobeno vadným spínačem volnoběhu škrtící klapky. Motory 1.8 a 2.0 Duratec fungují většinou bez problémů, může se však objevit problém v podobě uvolněných vířivých klapek v sání, kterou mohou spadnout do agregátu. U vznětových pohonných jednotek (1.6 TDCi a 2.0 TDCi) dochází k předčasnému opotřebení turbodmychadel díky zanesenému sítu v mazacích okruhu (hlásí se pazvuky při přidání plynu). Zejména u 1.6 TDCi dochází k předčasnému opotřebení dvouhmotových setrvačníků. Také se vyskytuje vadná hlavní elektrická kabeláž, čímž dochází ke ztrátě výkonu. U šestnáctistovek TDCi vybavených systémem Common Rail firmy Bosh dochází k úniku nafty kolem vstřikovačů a zanesení ventilu EGR, které se projevuje škubáním. U 1.8 TDCi a 2.0 TDCi selhávají SCV ventily čerpadla Common Rail od Siemensu. Méně toho vydrží převodovky Durashift CVT, které je nutné již po 120.000 ujetých kilometrech draze repasovat či vyměnit za nové. Mnohem lepší volbou jsou manuální převodovky. Motorový olej se u všech motorů mění po ujetí 20.000 km nebo po jednom roce provozu. Zážehové motory 1.4 a 1.6 Duratec mají rozvody poháněné ozubeným řemenem, který se mění po osmi letech nebo 160.000 km (u pětiválce Duratec je to dokonce 10 let). U dieselů se rozvody mění 200.000 km nebo po 10 letech. Vyjímkou jsou 1.8 a 2.0 Duratec s rozvodovým řetězem, který se za běžných okolností nemění.

Historický ale spolehlivý
Z autobazaru AAA jsme si půjčili Focuse ve verzi kombi s doporučovaným dieselem 1.8 TDCi, který patří mezi lety prověřené pohonné jednotky. Svým projevem vznětový čtyřválec může po otočení klíčku leckoho překvapit. Přece jen se jedná o tahouna, který poháněl nejednoho užitkového Transita. Zejména v zimě je nutné počítat s velmi pomalým zahříváním motoru a tím pádem pomalým vyhřátím kabiny. Nutné je si zvyknout na výkonnovou charakteristikou, která není příliš příjemná - z nízkých otáček se motor sbírá velmi pomalu, pak kopne a masivně táhne, ale zase rychle uvadá. Navíc spojkový pedál vyžaduje více síly a dostatek citu. Většina majitelů se vznětovou osmnáctistovkou jezdí podle jejich vyjádření mezi 5-6 l/100 km. My jsme po Praze jezdily dlouhodobě za 7,1 l/100 km a při snaze o úspornou jízdu pak za necelých pět litrů.

Plusy:
+ jízdní dovednosti
+ velký výběr karosářských verzí
+ zábavné ostré verze ST a RS
+ spolehlivé benzínové motory
+ ceny náhradních dílů

Mínusy:
- průměrná jakost interiéru
- otevírání kapoty klíčkem
- nekvalitní laky
- přílišná usedlost

 

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto Praha.