Slovinsko potěší úchvatnou přírodou a na své si zde přijdou i zapálení řidiči

Slovinsko většina motoristů zná jen z dálnice A2, když se ženou do Chorvatska. Do Slovinska se z Česka nejlépe dostane po trase Praha-České Budějovice-Linz-Salzburg-Villach a z Moravy je nejlepší volit trasu přes Vídeň. Protože jsme vyráželi z Prahy a máme rádi průjezd Alp zvolili jsme ve všední den první možnost. Nejvíce času nám zabraly první dvě stovky kilometrů. Cesta s nedostavěnou dálnicí do Českých Budějovic po D1 přes Benešov není zrovna komfortní. V červenci situaci komplikovaly úseky s prací na silnici. O něco lepší je rakouský úsek z Dolního Dvořiště k městečku Freistadt, kde začíná pořádná dálnice S10 vedena hned několika tunely plynule přecházející v A7. 

S dopravním omezením je nutné počítat i v Linzu, kde opravují most přes Dunaj. Za Linzem se napojíte na dálnici A1 vedoucí na Salzburg. Odtud se stočíte na dálnici A10 směřující na Villach. V Rakousku je nutné mít dálniční známku (10denní přijde na 9,90 Euro). Kromě toho je nutné počítat s placeným průjezdem dvou úseků na dálnici A10 (Tauernautobahn - Flachau-Rennweg, Tauern a Katschbergtunnel) za 13,50 Euro. Dálniční známku i mýtné za průjezd doporučujeme platit elektronicky na stránce (https://shop.asfinag.at/cs/), která je plně v češtině. Známku je potřeba kupovat s předstihem, jelikož její platnost začíná v případě fyzických osob až osmnáctý den od zakoupení (důvodem je ochrana spotřebitele, který má dle zákona 14 dní nárok na vrácení peněz). Samozřejmě ji můžete pořídit jako podnikatel, popř. ji koupit ve fyzické podobě na čerpací stanici.

Pokud budete pokračovat do Slovinska dál po dálnici A11, je nutné zaplatit za průjezd tunelem Karawanken dalších 7,80 Euro (opět můžete učinit přes stránku Asfinag). Jen upozorňujeme, že průjezd tímto tunelem na jih se platí Rakouské straně, ale při cestě zpět na sever je nutné vystát frontu u Slovinské mýtnice na dálnici A2.

My kousek za Villachem z dálnice sjeli a místo průjezdu tunelem zvolili cestu do Kranjske Gory přes horské sedlo a hraniční přechod Arnoldstein. Odtud jsme pokračovali dál k Triglavského národního parku přes populární horský průsmyk Vršič (po Ruské cestě vystoupáte až do výšky 1.611 metrů nad mořem). A zde si doopravdy zařídíte, nechybí ostré zatáčky a desítky vraceček. Přes Vršič jsme projížděli těsně před západem sluníčka a byla to krásná podívaná. Ozářené skalní stěny působily impozantně. V zatáčkách byl řídký provoz, a když už jsme na nějaké auto narazili, téměř vždy se jednalo o vůz s českou registrační značkou. 

Co jste vyjeli nahoru, to si také poté sjedete dolů k smaragdové řece Soča. Silnice s číselným označením 203 lemuje tuto nádhernou řeku, která se postupně rozšiřuje a je rájem nejen vodáků. Soča se z dravého potůčku postupně proměňuje. Za vidění určitě stojí soutěsky Mala a Velka korita. V podstatě ať zastavíte kdekoli, průzračná voda vám poskytne skvělé ochlazení.

Prvním větším městem na silnici 203 je Bovec, který leží v širokém údolí a je ideálním místem pro všechny aktivní sportovce. V městečku posedíte v kavárně, ale i pohodlně nakoupíte nebo se můžete vydat lanovkou na vrchol Kanin (kabinka dospělého vyveze za 28 Euro do výšky 2.293 mnm). Kolem řeky Soči je také bezpočet různých vodopádů. K některým se dostanete zdarma, k některým se platí vstup. Podél řeky můžete dojet až do Tolminu a dál na jih k moři. My se stočili do vnitrozemí k městečku Idrija a Logatec.

Ve Slovinsku se jezdí stejně jako u nás vpravo, benzín stojí téměř stejně jako nafta (v polovině července přišel litr benzínu na 1,44 Euro). Nejčastěji narazíte na čerpací stanice Petrol, které mají stejné ceny. Upozornit musíme na fakt, že síť čerpacích stanic není tak hustá jako v Česku a zejména v horách je potřeba mít v nádrži dostatek paliva. Navíc v letní sezóně si v turisticky zajímavých oblastech při tankování počkáte.

Pokud narazíte na parkoviště, většinou je placené, a to i u supermarketu. Například u jeskyně Postojna přijde celodenní stání na 6 Euro, u Bohyňského jezera zaplatíte klidně 3 Eura za hodinu (mimo sezónu je to třetina). Jediné, kde jsme parkovné neplatili, bylo u lanovky na Kanin v městečku Bovec. Snad v každé obci naleznete obchod s potravinami Mercator (obdoba českého Coop). Kromě toho jsme často naráželi na potravinový řetězec Spar nebo Lidl. Ceny jsou hodně podobné jako v Česku. 

Silnice mohou být v plné letní sezóně dost plné. Zejména pokud chytnete ve stoupání dýchavičný karavan, budete mít o zábavu postaráno. Jiná situace panuje v méně turisticky atraktivních oblastech. Tam byly silnice naprosto prázdné. Kolikrát se nám počátkem července ve všední den stalo, že třeba dvacet minut jsme nenarazili na žádný dopravní prostředek (zejména v oblasti mezi městečky Cerkno, Žiri, Železniki a Škofja Loka). Pokud v těchto místech opustíte hlavní komunikace a vydáte se do kopců (zhruba 1.500 mnm) po silničkách, skvěle si zařídíte. 

Hustý provoz většinou panuje kolem kempů, větších měst a vyhlášený turistických cílů (jezero Bled, jeskyně Postojna atd.). Asfalt je většinou kvalitní a značení příkladné. Ani jednou se nám nestalo, že bychom bloudili. A to ani ve vnitrozemí.

Do Slovinska jsme vyrazili modelem Kia Sportage 1.6 T-GDi s pohonem předních kol v druhé nejnižší výbavě Exclusive s pořizovací cenou 719.980 Kč. Po 2.300 ujetých kilometrech palubní počítač ukazoval průměrnou spotřebu 6,3 l/100 km, což je podle nás fantastický výsledek. Plně naložená Sportage totiž zdolávala horské přejezdy a opakované výjezdy na kopce vysoké 1.300 metrů na mořem a byla příjemným společníkem. K tomu je potřeba připočítat stále zapnutou klimatizaci, jelikož venkovní teploty některé dny překročily 35° - zejména cestou zpět přes Rakousko panovaly tropické čtyřicítky.