Test: Honda CR-V na sklonku života třetí generace

Honda CR-V po letech na trhu působí stále moderně. Pro poslední rok její kariéry přichystala Honda drobná vylepšení, upravila výbavu a přepracovaný ceník. Karoserie CR-Véčka působí na svůj věk stále svěže, přesto si na originální pojetí přídě řada motoristů nikdy nezvykla. Díky stáří automobilu je nutné se smířit s absencí tolik populárního denního svícení. Rozměrná boční zrcátka poskytují dobrý přehled o dění za vozem, na druhé straně stojí při vyšších rychlostech za hlučnějším projevem.

Příkladný interiér
Po přesednutí ze Civicu do SUV mě zaujal naprosto úžasný výhled všemi směry a jednoduchý interiér se skvělou ergonomií a překvapivou vzdušností. Jediným zklamáním se pro mě stal věnec volantu, který je příliš tenký. Přední sedadla poskytují dostatek prostoru a potěší široké loketní opěrky. Samotné provedení interiéru se nese v duchu černých barev a kvalitních použitých materiálů (tvrdé plasty nevadí, jelikož jejich zpracování je prvotřídní). Ve výplních dveří potěší od druhého stupně výbavy semiš zvaný Alcantra, který je od třetího stupně výbavy kombinován s kůží. Díky duální klimatizaci se i spolujezdec bude na předních sedadlech cítit pohodlně. Ten má před sebou v palubní desce k dispozici dvě kryté přihrádky.

Na zadních sedadlech cestující naleznou dostatek prostoru a odkládacích ploch, přičemž samotné dveře lze pro pohodlné nastupování otevřít v úhlu 80°. Zejména v oblasti podélného prostoru umí být CR-Véčko díky posuvným (150 mm) zadním sedačkám velkorysé. I osoby vyššího vzrůstu nebudou trpět nedostatkem místa. Problémy mohou mít pouze lidé robustnější postavy v oblasti ramen. Variabilita interiéru je také na velmi slušné úrovni. Sedák zadních sedadel je dělen v poměru 60:40, opěradlo pak v poměru 40:20:40, přičemž každá část má samostatně nastavitelný sklon. Prostřední díl opěradla je možné sklopit do roviny s plochou zavazadlového prostoru, díky čemuž naložíte i dlouhé předměty bez omezení čtyřech cestujících. Poměrně členitý zavazadelníku pojme v základním uspořádání 526 litrů. Tato hodnota však platí pro základní verzi S. Od výbavy Comfort je nutné počítat s využitelným objemem 513 litrů.

Vlastní cestou
Japonská automobilka vždy šla vlastní cestou. Proto ji dlouho chyběl vlastní vznětový motor. Některé automobilky tento problém řešily převzetím vhodného dieselu od konkurence. Touto cestou se Honda odmítla vydat i za cenu časového skluzu a ztracených zákazníků. Hondě se však zdlouhavá a trnitá cesta vyplatila. Po několika letech vývoje se ji podařilo na trh uvést čtyřválcový diesel i-CTDi s výkonem 103 kW, který se po letech provozu ukazuje jako velmi spolehlivý. V roce 2010 prošlo "CR-Véčko" faceliftem a o rok později dostalo inovovaný diesel značený i-DTEC. Výkon "dva-dvojky" rázem povyskočil na 110 kW a zlepšilo se odhlučnění i samotná kultivovanost. S provozní hmotností sedmnácti metráků si dokáže hravě poradit a v praxi je vzorným společníkem. Rozjezdy jsou hladké a první zátah přichází už kolem 1400 ot./min. Motor je příkladně pružný. Šestku zařadíte klidně při 65 km/h, kdy se převaluje kolem hranice 1200 ot./min.. Při devadesátce dva-dvojka i-DTEC pak točí 1800 ot./min. a při dálniční 130 km/h příjemných 2650 ot./min. V praxi CR-Véčko ochotně zrychluje do nějakých 3500 ot./min.

Na dálnici není problém jet reálně do nějakých 185 km/h, poté do interiéru proniká více hluku od předních sloupků. Vůz je však překvapivě dobře ovladatelný a přijatelně stabilní i při těchto vysokých rychlostech. Pro Hondu CR-V je na dálnici optimální rychlost mezi 140-150 km/h, čemuž odpovídá i spotřeba paliva která v tomto rozmezí pohybuje mezi 8,5-9,0l/100 km (Civic se stejným motorem umí při této rychlosti jezdit zhruba o 1,5 litru levněji, což je dáno velikostí, vyšší hmotností a horší aerodynamikou modelu CR-V). Brzy ráno před nástupem dopravní špičky se mi s "CR-Véčkem" podařilo Prahu přejet (ze severu na západ a zpět) za 5,8 l/100km, přičemž dlouhodobě se spotřeba pohybovala kolem hranice 8,0 l/100 km. Mimo město záleží nejvíce na rychlostním tempu. Pojedete-li devadesátkou, můžete počítat se spotřebou mezi 5-6 l/100 km.

Nejlépe na silnici
Honda CR-V je standardně k dispozici s pohonem všech kol, přičemž nezáleží na tom, zda zvolíte automat (za příplatek 50.000 Kč) nebo manuál, případně dieselový nebo benzinový motor. V Hondě správně pochopili, že většina řidičů "SUV-éček" jezdí převážně pouze po silnicích. A tím se třetí generace řídí především. Na silnicích se CR-V chová jako osobní automobil a vyniká lehkou ovladatelností. A právě tento fakt u CR-Véčka oceňuji nejvíce. Nehraje si na teréňák ani žádný drsný off-road. Majitelé rodinně zaměřených SUV stejně do terénu nejezdí, maximálně jednou týdně projedou polní cestou ke své chalupě. A na to CR-Véčko bohatě stačí. Pokud však přeci jen vjedete na rozbahněnou louku, počítejte s drobným zaváháním automaticky přiřaditelného pohonu zadních kol, který je aktuálně vylepšen o axiální vačku s kuličkou. Samotný systém pohonu všech kol využívá lamelovou spojku a dvojici čerpadel, přičemž jedno je poháněno od přední, druhé od zadní nápravy. Při ustálené jízdě je tlak produkovaný dvojicí čerpadel stejný a vzájemně se vyrovná. Jakmile však dojde k prokluzu kol na přední nápravě, zvýší se tlak u prvního čerpadla, dojde ke stlačení lamel a připojení zadní nápravy v poměru, který odpovídá rozdílu otáček.

I přes poměrně vysokou stavbu karoserie se CR-V chová naprosto vyváženě. Může za to dobře naladěný podvozek, který je komfortní a zároveň dodává pocit jistoty. Na náklony karoserie si musíte u většiny SUV zvyknout, u Hondy je však příliš často nezažijete. Navíc téměř vůbec nebudete vědět o nerovnostech. O kostrbatých silnicích či hlubokých výtlucích budete informováni velmi dobře utlumenými rázy. Svůj podíl na tom mají sedmnáctipalcová kola s dostatečným profilem. Dlouhé a rychlé přesuny po silnicích CR-V doslova miluje. Zatáčky lze projíždět vcelku rychle, netrpí náchylností na boční vítr a přes vyšší stavbu vyniká příkladnou stabilitou při dálniční jízdě. Řízení i v tomto modelu dokáže řidiči předat dostatek informací o dění pod předními koly a svým charakterem patří k lepším v kategorii SUV. Řazení má akorát dlouhé dráhy a patří mezi přesné. Brzdy dokáží vyvinout dostatečný brzdný účinek i při opakované deakceleraci.

Potěší přívětivou cenovkou
Na sklonku své třetí generace Honda nabízí model CR-V za velmi rozumné peníze (což dosud příliš neplatilo). Testovaný exemplář poháněný vznětovou dva-dvojkou i-DTEC ve spojení s manuální šestirychlostní převodovkou ve výbavě Comfort přijde na 689.000 Kč, přičemž základní verze s benzínovým dvoulitrem startuje na cenovce 599.000 Kč. Na opačném konci ceníku pak najdeme vrcholný model Executive s dieselem pod kapotou, za který zaplatíte stále snesitelných 869.000 Kč. Honda CR-V nabízí dobré jízdní vlastnosti zejména na silnici, prostorný interiér, výtečnou výbavu a neotřelý design, který se po letech na trhu stále příliš neokoukal.

(plusy)
jízdní vlastnosti na silnici
poskytovaný komfort na 17" kolech
účelný interiér s naprosto příkladnou ergonomií
kvalita použitých materiálů
řízení, řazení, brzdy

(mínusy)
tenký věnec volantu
hluk od bočních zrcátek při vyšších rychlostech
menší objem palivové nádrže

 

Technické údaje	Honda CR-V 2.2 i-DTEC, Comfort
Motor:	vznětový čtyřválec
Objem motoru:	2199 ccm
Výkon:	110kW(150k)/4000 ot./min.
Točivý moment max.:	350Nm/2000-2750 ot./min.
Max. rychlost:	190 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h:	9,6 s
Spotřeba - kombin.:	6,5 l/100 km
Spotřeba - město:	8,0 l/100 km
Spotřeba - mimo město:	5,6 l /100 km
Objem pal. nádrže:	58 l
Délka/šířka/výška:	4570/1820/2091 mm
Rozvor:	2630 mm
Zavazadelník:	442-513/955 l
Pohotovostní/celková hmotnost:	1652-1713/2160 kg
Základní cena:	599.000 Kč (2.0 i-VTEC, S)
Cena test modelu od:	689.000 Kč (2.2 i-DTEC/110 kW, Comfort)