Test: Honda Jazz - mikrostěhovák dotažený do konce

Benzín nebo hybrid
Druhou generaci modernizovaného Jazzu může pohánět šestnáctiventilová benzínová dvanáctistovka i-VTEC (66 kW) nebo námi testovaná rovněž šestnáctiventilová čtrnáctistovka i-VTEC (73 kW), přičemž o slovo se hlásí i hybridní verze v kombinaci osmiventilové čtrnáctistovky o výkonu 65 kW a elektromotoru s desítkou kilowat. Dvanáctistovka je určená pouze pro první a druhý stupeň výbavy a tvoří vhodnou volbu pro příliš nenáročné motoristy, kteří nejezdí delší vzdálenosti za plného obsazení. Jedna-dvojka může je výhradně spojena s manuální pětirychlostní převodovkou. Náročnějším motoristům je určena čtrnáctistovka poskytující dynamičtější svezení. Tu je možné kombinovat s pětistupňovou manuální převodovkou nebo s převodovkou s plynule měnitelným převodem označovanou CVT (před modernizací byl Jazz dostupný s robotizovanou převodovkou). Hybridní verzi je možné pořídit pouze ve spojení s převodovkou CVT.

S jedna-čtyřkou klidně pod pět
Zážehová atmosférická čtrnáctistovka od Hondy patří ve své kategorii k nadprůměrným pohonným jednotkám. Je výkonná, dostatečně pružná a velmi úsporná. Přestože se její zdvihový objem blíží spíše třináctistovkám, po stránce výkonu si nezadá ani s nejvýkonnějšími čtrnáctistovkami na trhu. Malý čtyřválec zabírá příjemně již při nízkých otáčkách. V běžném provozu si motor většinou vystačí s nízkými otáčkami. Pro předjíždění je však dobré jedna-čtyřku nešetřit a pořádně vytáčet. Jedině tak budete mít pro tento manévr dostatek síly. Jízda ve všech jízdních režimech je velmi příjemná. Vyjímkou jsou pouze dálnice, kde udržení stotřicítky znamená jízdu při čtyřech tisících otáčkách, díky čemuž do kabiny proniká více hluku. Stodesítka je proto daleko výhodnější cestovní rychlostí. To je však pouze jediný aspekt, kde Jazz nemůže dostat plný počet bodů. Při jízdách po městě, mimo něj i na silnicích první třídy vyniká tichostí a vysokou úsporností. S Jazzem jsem najel za testovací týden 980 km po kterých činila závěrečná spotřeba neuvěřitelných 5,2 l/100 km, přičemž zhruba polovina kilometrů byla najeta po hlavním městě. Pokud se budete snažit, není problém dlouhodobě jezdit pod pět litrů na sto. A to je při tovární udávané kombinované spotřebě 5,5 l/100 km až neuvěřitelný výsledek. Honda druhé generace po modernizaci umí být velmi úsporným automobilem.

Zajímavé chování jsem vysledoval při sledování ukazatele paliva a počtu dojezdových kilometrů palubního počítače. Čím méně máte v nádrži paliva, tím je pokles dojezdové vzdálenosti rychlejší (nesedí s reálně ujetými kilometry). Když se rozsvítí "hladové oko", zbývá v nádrži ještě 7,9 l paliva, přičemž palubní počítač zanedlouho vykáže nulový kilometrový dojezd (stejně tak palivoměr ukazuje prázdnou nádrž). Honda tento fakt vysvětluje konstrukcí samotné palivové nádrže, která je díky sedadlům "Magic seat" umístěna netradičně pod předními sedadly a vzhledem k jejímu nedokáže plovák pokrýt celý rozsah objemu.

Čitelný podvozek a přesné řazení
Přesné řazení u manuální převodovky kazí občasné zadrhávání přes neutrál a nelichotivý zvukový doprovod při změně rychlosti. V době přeposilovaných řízení patří to v Jazzovi k těm lepším. Až na nepatrnou vůli kolem středové polohy si nelze u hřebenového řízení s elektrickým posilovačem na nic stěžovat. Brzdy fungují vzhledem k velikosti a výkonu motoru adekvátně. Naladění podvozku patří k lepšímu průměru. Stále ho mohu označit za komfortní, přičemž nezmaří snahu o rychlejší svezení. Lepší zpracování by zasloužilo odhlučnění kabiny od podvozku (chybí např. plastové podběhy zadních kol) a nastavení tlumení větších nerovností. Chování podvozku se však po modernizaci však výrazně zlepšilo (na D1 se chová dospěleji), přesto ještě krůček k dokonalosti chybí. V ostře projížděných zatáčkách se karoserie trochu naklání, držení stopy je však na kvalitním povrhu doslova příkladné. Nerovnosti dokáží Jazz trochu potrápit. Podvozek je celkově čitelný a nebýt rozbitých českých silnic, nelze mít k němu závažnější připomínku. U vyšší stavby karoserie je rovněž nutné počítat s náchylností na boční vítr, která se u Jazzu projevuje až při dálničních rychlostech.

Mohu doporučit
Honda Jazz je vozem, který Vás přepraví spolehlivě z bodu A do bodu B. Hodí se pro městské, příměstské i mimoměstské cestování. Praktičnosti a prostornosti má doslova na rozdávání. Co mu však chybí, jsou emoce. Ty ale nejsou u Jazzu podstatné. Originální řešení kabiny a úsporná čtrnáctistovka mluví za vše.

(plusy)
řešení interiéru (Magic Seat)
zavazadlový prostor
dostatečná prostornost
špičkově řešený volant
bohatá výbava
přesné řazení
vyvážené jízdní vlastnosti
velká boční zpětná zrcátka
tichý a úsporný motor spadající do nižší sazby povinného ručení

(mínusy)
drnčící přední okna (při stažení zhruba 1/3)
po každém startu se vymaže doby jízdy
absence ochranných lišt karoserie
chybí automatické zapínání světel
nehodí se na dálnice
tlumení některých nerovností