Test: Hyundai i40 CW - Vstupenka mezi elitu

Hyundai vypustil do světa z modelové řady i40 nejprve kombi a díky jeho elegantnímu a sportovně střiženému designu je zřejmé, že korejská automobilka udělala správný krok. Na příkladu i40 CW je vidět, že dynamicky působící vnější tvar kombíku nemusí být na škodu velikosti jeho zavazadlového prostoru. Ačkoli je Hyundai i40 CW o sedm centimetrů kratší i užší než etalon třídy Ford Mondeo Combi, jeho základní zavazadlový prostor skýtá více místa i když jen o zanedbatelné čtyři litry (553 l). Při plném využití prostoru pro zavazadla ztrácí i40 CW na Fordův kombík pouze minimálně (1719 vs. 1740 l). Tahle čísla jsou překvapivá, protože při seznámení s Hyundaiem i40 CW mě jako první napadlo: krásný, ale asi v něm bude málo místa. Jenže tahle pohledná karoserie klame tělem. Rozvor Hyundaie opět zaostává za Mondeem (o 8 cm), ale v kabině si nemůže na nedostatek prostoru stěžovat nejen přední dvojice, ale také trojice cestujících vzadu. Místa je pro všechny dost! Navíc se sedí na pohodlných velkých sedadlech. V testované výbavě Premium čalouněných jemnou kůží. Ta je v místech pod hýžděmi, stehny i zády příjemně perforovaná, což pasažéři ocení zejména v létě.

Decentně luxusní
Estetický dojem tedy bezpochyby na podtrženou 1, i když šťouralové by našli nějakou tu inspiraci v detailech u evropské konkuence. Boční silueta vozu zase připomíná jistý japonský kombík. Nevadí, to nám za volantem může být úplně jedno! Vždyť dnešní designéři opisují každý od každého. Navíc se nám sedí báječně pohodlně a dovnitř jsme na zcela rovnou ložnou plochu dostali všechna plánovaná zavazadla. Vnitřní prostor pro cestující i náklad tedy opět za 1. Jestliže jsme pochválili velikost, tvar i materiál, na kterém sedíme, bylo by podivné, kdyby jiné části interiéru nevyzněly podobně luxusně. Přístrojová deska? Radost pohledět! Tvarově zajímavá, materiály z měkčených plastů. Kdeže jsou někdejší obhroublé plastové tvrďáky, které při zaťukání na „palubku“ odradily nejednoho zájemce o korejské vozy. K eleganci interiéru i40 přispívá i klavírový lak, který je využitý s decentní střídmostí. Je tam, kde zvýrazňuje luxus, ale není ho zase příliš mnoho, aby svým leskem budil dojem zbytečné okázalosti. Vyvážená elegance, dá se říci ve zkratce.

Efekty, nikoli samoúčelné
Bylo by smutné, pokud by efekt výstavní přístrojové desky vyzněl samoúčelně bez návaznosti na ergonomii. Ta je propracovaná, orientace v čelním panelu nečiní potíže. Všechny ovladače, kterých je tak akorát, najdete v zásadě tam, kde je očekáváte. Informační grafika je logická, na přísun potřebných údajů si rychle zvyknete. Také šikovná parkovací kamera v levé polovině vnitřního zpětného zrcátka dokresluje celkovou propracovanost vozu. Ačkoli není displej barevné kamery příliš velký, dává řidiči při couvání přesný obraz o situaci za vozem. Najdeme v interiéru vůbec nějakou chybičku? Do ruky dobře padnoucí sportovní volant obšitý kůží to nebude. Spíš trochu nízké čelní sklo, které je daní za sportovní design i40. Řidič, který přesedne třeba z velkoryse pojatého SUV se může cítit za volantem i40 CW při výhledu vpřed zpočátku trochu stísněně. Brzy si však zvykne. K příznivým pocitům přispívá i perfektně naladěný podvozek.

V nedávném testu Elantry jsme chválili její jízdní vlastosti s připomínkou, že při průjezdu zatáčkou trochu odskakuje její záď, pokud se na vozovce vyskytnou nerovnosti. Což je v Česku docela často. Elantra nemá víceprvkovou zadní nápravu, ale i40 CW již tímto technickým řešením disponuje. Výsledkem je plynulý průjezd zatáčkou, kdy máte příjemně bezpečný pocit, jako byste jeli po kolejích. Z uvedeného vyplývá neutrální chování podvozku. V zatáčkách se kabina téměř nenaklání. Do zatáčky ovšem musí vůz poslat energie motoru, v případě testovaného vozu se jednalo o silnější verzi turbodieselu 1,7 CRDi o výkonu 100 kW/136 k. Stačí to na tak velký vůz, když konkurence sází na dvoulitry, případně agregáty objemu 2,2 l o výkonu 120 kW i více?

Úsporná dynamika
Downsizing v případě 1,7 CRDi se jeví být rozumným kompromisem mezi vyloženě malobojemovým agregátem a běžným dvoulitrem, čí ještě větším motorem. Tabulkově zatahuje testovaný diesel maximem 330 Nm točivého momentu v pásmu 2000 až 2500 otáček. Ve skutečnosti se motor sbírá ke slušné aktivitě již při 1200 otáčkách a v rozmezí 1400 až 1500 otáček už pociťujeme jeho ochotu k razantní práci. Hyundai i40 CW v testovaném provedení zrychluje z klidu na sto během 10,6 vteřiny. Převedeno do reálného provozu: díky pružnému motoru si můžete dovolit bezpečně předjíždět i v hustším provozu. Solidní výkon i pružnost motoru samozřejmě svádějí ke svižnější jízdě. I proto jsme nemohli dosáhnout tabulkových 4,7 l spotřeby. Přesto považujeme 6,5 l/100 km za velmi uspokojivou hodnotu. V sousvislosti s objemem nádrže 70 l to znamená, že na plnou ujedete víc než tisíc kilometrů.

Během testu jsme získali dojem, že tahle verze 1,7 CRDi je optimální. Rozhodně bychom nechtěli jít s výkonem níž k hodnotě, kterou disponuje slabší verze 1,7 CRDi, tedy 85 kW/115 k. I když maximum „krouťáku“ 260 Nm je v případě tohoto agregátu tabulkově k dispozici již od 1250 otáček! A to jsou nadějná čísla. Osobní zkušenost s touto pohonnou jednotkou však zatím nemáme, stejně jako s oběma benzínovými motory z nabídky. Dvoulitr GDI (130 kW/177 k) se jeví bezproblémově, zato 1,6 GDI působí na tak velký vůz dost skromně. Hodnota rychlostního maxima 195 km/h a zrychlení 11,6 vteřiny z nuly na sto však vypadají rovněž uspokojivě.

S klíčem v kapse
S akusticky dobře utlumeně pracující agilní pohonnou jednotkou 1,7 CRDi testovaného vozu koresponduje přesná manuální šestistupňová převodovka. I když na tužší chod jednotlivých stupňů jsem si chvíli zvykal. Za šestistupňový automat by se připlácelo 40 000 Kč. Bez větších připomínek je i kompromisní naladění posilovače řízení. Vzhledem k celkovému charekteru vozu by však mohlo být tužší. S bezklíčkovým startováním, které je součástí dvou nejvyšších stupňů výbav, jsem zpočátku sváděl „boj“. Když však člověk naučí svůj ukazováček přitlačit na tlačítko správným množstvím pondů, jde nastartovat i na první pokus. Líbil se nám promyšlený systém bezklíčkového otevírání vozu. Díky tzv. inteligentnímu klíči ho stačí mít třeba v kapse a vůz nejen nastartujete, ale také předtím otevřete všechny dveře, včetně zadních. Tento systém funguje u některých jiných vozů tak, že když vezmete za kliku, vždy dveře otevřete. S klíčkem v kapse tedy nikdy nemůžete ručně zkontrolovat, jestli jsou dveře skutečně zavřené. V i40 je systém podstatně vylepšený. Při otevírání dveří se dotknete obdélníkového tlačítka umístěného v klice a dveře se otevřeou. Pokud zatáhnete za kliku bez tohoto „manévru“, dveře zůstávají zavřené.

Důraz na bezpečnost
Výbava Prémium je hodna svého jména. Zahrnuje totiž například: xenonové světlomety, litá 18-tipalcová kola, automatickou dvouzónovou klimatizaci, vyřívání předních i zadních sedadel a také vyhřívání volantu, přední i zadní parkovací senzory, parkovací kameru a poloautomatický parkovací systém. Bezpečnostní výbava je kompletní pro všechny čtyři stupně výbavy s dvěma výjimkami. Zadní boční airbagy jistí pasažéry až v nejvyšší verzi Premium. Jedině v té je ve voze i asistent pro vedení vozu v jízdních pruzích. Všechny verze však mají k dispozci systémy ABS s EBD, brzdový asistent HBA, stabilizační systém VSM včetně protiprokluzového TCS. Také asistent pro rozjíždění do kopce pomáhá řidičům všech verzí. Přední airbagy a okenní vaky pro všechny řady sedadel i přední boční airbagy jsou rovněž ve všech i40 připravené pomoci stejně jako kolenní airbag pro řidiče. Rozumnu volbou se jeví druhý stupeň výbavy Comfort, který pořídíte o sto tisíc korun levněji než vůz v nejvyšší výbavě Premium, tedy za 649 990 Kč v případě výkonnějšího turbodieselu 1,7 CRDi. Kola jsou sice „jen“ 17-tipalcová, řidiči chybí paměť nastavení sedadla, spolehnout se nemůže na poloautomatický parkovací systém, ale klimatizace je automatická dvouzónová a z bezpečnostní složky nechybí nic kromě dvou již zmíněných prvků.

Modelem i40 CW vstoupila automobilka Hyundai mezi elitu. Tento typ se může bez obav měřit s vozy jako jsou Ford Mondeo, Opel Insignia, VW Passat či třeba Škoda Superb. Musíme si samozřejmě počkat, jak vyzní zkušenosti v průběhu delšího provozu. Vzhledem k předvedené kvalitě bychom však byli velmi překvapení, kdyby i40 v dlouhodobé prověrce neobstál.