Test: Mazda MX-5 1.8i Roadster- zábavná krasavice

Svět se mění. Lidé si snaží vše usnadnit. Dokonce i řízení osobních automobilů. Pryč jsou časy, kdy za volantem vše bylo jen a jen na řidiči. Dnes je situace zcela jiná. Řidiče většinou hlídá flotila bezpečnostních systémů, které eliminují jeho chyby a dělají z něj spíše pasažéra. Většina soudobých sportovních vozů navíc díky vyšší bezpečnosti a bohatší výbavě nabrala na váze. Většina z nich také dostala přeplňovaný motor a tisíce elektronických a bezpečnostních pomocníků, aby řidič vůbec dojel do cíle. Opojení z rychlosti v přímce však podle nás nikoho nemůže dlouho bavit. Naštěstí na trhu existuje vyjímka - Mazda MX-5.

Malá Mazdička je nejprodávanějším kabrioletem na světě, přičemž na některých trzích na ni narazíte pod názvem Miata. V redakční garáži mi přistála MX-5 v provedení Roadster, tzn. s klasickou vinylovou střechou, kterou stahujete ručně. Největší výhodou je nižší hmotnost o 36 kg oproti hardtopu s elektrickým ovládáním (v ceníku ho najdete pod kolonkou Roadster Coupé). Testovanou Mazdičku zdobila speciální výbava Takumi, která přinesla mimo jiné sedmnáctipalcová litá kola v šedé metalíze, chromové provedení mřížky chladiče, chromové kliky dveří, třetí brzdové světlo s čirým krytem a bílý lak Crystal White Pearl. Interiér pak rozzářilo luxusní kožené čalounění Havana Brown s šedým prošíváním. Ve stejném duchu je provedeno i obložení dveří. Výbava Takumi zahrnuje i chromované rámování ventilační otvorů, kůží potažení volant, hlavici řadící páky a ruční brzdy, nerezové prahové lišty, přístrojové ukazatele z leštěného hliníku, hliníkové pedály, navigační systém GPS, tempomat, iPod konektor nebo Bluetooth.

MX-5 s nataženou střecho měří na výšku pouhých 1.255 mm, což v praxi znamená, že průměrně vzrostlému jedinci sahá pod prsa. Od minimální výšky se odjíví i obtížnější nastupování. S nataženou střechou je potřeba se do sedačky doslova vsoukat. Při mé výšce 178 cm je malá Mazda ještě snesitelná. Vyšší osoby nad 185 cm pak už za volantem mohou trpět. Za volantem sedíte proklatě nízko. Sedačky jsou navíc úzké, takže problémy mohou mít i menší, avšak silnější řidiči. Průměrně vzrostlé řidiče sedačky dokáží v zatáčkách skvěle podržet. Volant lze nastavit jen ve svislé ose, a tak někteří řidiči mohou mít problém s nalezením správné pozice za volantem.

MX-5 je vozem především na krátké vzdálenosti, což jsem si ověřil hned třikrát po sobě, když jsem po každé musel zdolat více než 250 km. Vždy jsem nejprve jel po dálnici, ale žádný příjemný zážitek se nedostavoval. Z dálnice jsem proto sjel prvním možným výjezdem a raději volil silnice druhé a třetí třídy plné zatáček. Tam jsem si Mazdu teprve dokázal skvěle užít. Výsledkem však bylo výrazné bolení v zádech. Takže i zde se projevuje charakter MX-5. Ta rozhodně není žádným lamačem kilometrů. Její devízou je rozdávání neuvěřitelné radosti z řízení a poskytování zábavy ve stále přijatelných rychlostech.

Přístrojový štít je velmi jednoduchý, od první generace se téměř vůbec nezměnil. Klasické budíky jsou velmi dobře čitelné, oproti běžným autům zde najdete navíc tlakoměr oleje. MX-5 nechybí dokonce velmi jednoduchý palubní počítač ovládaný tyčkou vedle tachometru. Ke spartansky pojaté MX-5 se příliš nehodí rozměrný multifunkční displej navigace, který našel své místo na středovém panelu a do testovaného vozu byl naroubován. Na středovém tunelu nalezneme tlačítka vyhřívání sedaček, která jsou zde nutností. Po stránce ergonomie je vše v pořádku. Pochvalu zaslouží páka ruční brzdy, která je ve skvělém dosahu a dovoluje intuitivní ovládání v případě potřeby.

Ale pojďme na důležitou věc. Tím je geniálně jednoduché sklápění střechy. Jednou rukou stačí odjistit centrální zámek u zpětného zrcátka a jednoduše odhodit střechu za hlavu, která se složí do přesně vymezeného prostoru mezi sedadly a zavazadelníkem (stačí počkat na zvuk zaklapnutí). Pro nasazení stačí postup obrátit. Nejprve složenou střechu odjistíte zatáhnutím za madlo, poté střechu jednoduše rukou natáhnete a zajistíte pákou u čelního skla. Složení zabere pár sekund, natažení se pak vejde do pěti sekund. Víčko nádrže se otevírá pomocí lanka umístěného ve schránce za středovým panelem. Zavazadelník nabízí využitelný objem 150 litrů, což není mnoho, ale na těch pár nezbytností to stačí. Naštěstí již zavazadlům nedělá společnost akumulátor (své místo má nově klasicky v motorovém prostoru), tak i nějaké to zavazadlo pojme. V případě potřeby je možné dokoupit kufr, který umístíte na nerezový nosič na zádi a můžete se  vydat  ve dvou v pohodě na dovolenou. V interiéru je dostatečný počet odkládacích prostor. Ve dveřích jsou k dispozici malé sítky, na středovém panelu je místo pro dva nápoje, před spolujezdcem a mezi sedadly pak najdeme uzamykatelné schránky. 

Downsizing je pro Mazdu tabu, což dokázala již dříve v testu CX-5. Japonská automobilka se proto vydala evolucí atmosférických jednotek. Malou Mazdičku pohání ještě původní zážehová osmnáctistovka bez technologií SkyActive. Testovaná osmnáctistovka se k malé Mazdičce nárazměn hodí. Osmnáctistovka se zdá s počátku mdlá a málo výbušná. To se však mění s počtem ujetých kilometrů. Čtyřválec lineárně zrychluje již od nízkých otáček, není to však nic oslnivého. Až po překročení hranice 4500 ot./min. se začně projevovat výraznější dynamikou. MX-5 Vám nic nedá zadarmo, proto musíte i z motoru, každého koně doslova dolovat a naučit se rychle řadit. Motor musíte udržovat v patřičných otáčkách a nebát se ho vytáčet. Poté se Vám tento malý roadster odmění díky nízké hmotnosti slušnou živostí. Vysoké otáčky přinášejí příjemný spíše dunivý zvuk. Reakce na sešlápnutí plynového pedálu jsou bezprostřední, vždy však záleží na aktuálních otáčkách, jak rychlá akcelerace bude. Osmnáctistovka je spojená s manuální pětirychlostní převodovkou, která je maximálně přesná a vyniká krátkými dráhami. Řadící páka má na výšku málo přes deset centimetrů a je posazena na tunelu mezi předními sedadly. Jednotlivé dráhy jsou extrémně krátké a odpor akorát. Samotné přeřazení doprovodí sotva slyšitelné cvaknutí. při dálničním limitů na pětku točí motor 3500 ot./min., což je stále snesitelná hodnota. Spotřebu lze při klidné jízdě udržet na hranici šesti litrů (já jsem jezdil dlouhodobě během dešťů za 6,3 l/100 km). Při rychlejším tempu spotřeba vyleze o litr a půl a při plném nasazení se stále ještě vlezete do nějakých 12 l/100 km.

A konečně se dostáváme na jízdní vlastnosti, které jsou největší zbraní této malé Mazdičky. Bezprostřednost - to je to, co vystihuje celou MX-5. Dokonce i při natažené střeše, Vám přijde, že jedete mnohem rychleji, než ukazuje tachometr. Vnímání rychlosti je bezprostřední, jelikož téměř šoupete zadkem po zemi, do volantu dostáváte dostatečné množství informací a vůbec ničím nejste izolováni od okolí. Z toho pramení i vysoká bezpečnost (nikdy nebudete na tolik izolováni od světa, že se budete pohybovat v extrémních rychlostech jako u jiných sportovních aut s výkonem několika stovek koní). Díky bezprostřednímu vnímání okolí si řidič i spolujezdec moc dobře uvědomuje rychlost a jak rychle se v dnešní době po silnicích vůbec pohybujeme. Pokud Mazdě šlápnete na krk, můžete jet i 190 km/h. I v přímém směru si však rychlost musíte odpracovat (jsou vyžadovány neustálé korekce volantem). U MX-5 doopravdy nic nedostanete zadarmo. Mazdička po Vás neustále vyžaduje maximální soustředění při řízení, a proto Vás ani ničím nerozptyluje (maximálně tak oceníte jednoduchý a přehledný interiér). Sériové nastavení podvozku je solidním kompromisem. Po faceliftu podvozek trochu ztuhl (po vlně kritiky), přesto i u současné verze musíte v zatáčkách zkousnout větší náklony, což je daní za překvapivě komfortní chování i na horších silnicích.

Mazda MX-5 je nudná na dálnici. Pravým opakem je město a klikaté silnice mimo něj. Na hladkém asfaltu vůz funguje znamenitě a nejlépe tak poznáte její chování v závislosti na plynovém pedálu. Mazdička je velmi dobře čitelná. Díky poměrně slabému motoru není zapotřebí samosvoru (tím je vybaven dvoulitr). Na suchém povrchu ani při plné akceleraci Mazdě neutrhnete záď. Problém s trakcí při výjezdu ze zatáčky odpadá (ztrátu adheze vyvoláte maximálně příliš vysokou nájezdovou rychlostní nebo plně vytočenou dvojkou při výjezdu). Největší zábavu za volantem Mazdičky si užijete na mokrém asfaltu. Tam již stačí v zatáčce neopatrně přidat plyn a zadek Vás začne předjíždět. Méně zkušeným řidičům proto doporučuji mít při jízdě za dešťě či jiných snížených adhézních podmínek zapnutou stabilizaci. Ta běžně řidiče příliš neobtěžuje a rozhodně není hysterkou (stabilizace dovolí lehké vybočení zádě, navíc ji lze plně deaktivovat). Aby jste byli na technické trati dostatečně rychlí, vyžaduje MX-5 Vaši plnou koncentraci a hodně cviku. Proto budete stejné zatáčky zkoušet projíždět stále znovu a znovu, než budete úplně spokojeni. Například na okruhu či technické trati plné zatáček, vraceček a zlomů nestačí prostě šlapat na plyn a točit volit. Musíte řidit se vším všudy. Velmi důležité je se naučit řadit, brzdit a vůbec musíte vypotit hektolitry krve, než ze sebe a Mazdičky vyždímáte to nejlepší. A při všem si navíc užijete nesmírnou zábavu. MX-5 není o rychlosti, ale o prožitku jízdy.

Pokud hodně rádi řídíte, můžete mít Mazdu MX-5 Roadster v základní výbavě Emotion již za 549.900 Kč, kde však chybí stabilizace, klimatizace nebo vyhřívání předních sedadel. Za lépe vybavenou verzi Challenge zaplatíte o 60.000 Kč více, za verzi s pevnou střechou Roadster Coupé pak dalších 50.000 Kč. Za Mazdu MX-5 Roadster poháněnou dvoulitrovým motorem, šestirychlostní převodovkou a samosvorem zaplatíte minimálně 720.900 Kč, přičemž zároveň získáte i nejvyšší výbavu Revolution.

(plusy)
skvělé řazení, řízení, brzdy
auto funguje znamenitě
jednoduchá konstrukce střechy
ochota zatáčet a jít do oblouku, mrštnost
ergonomie v interiéru
hmotnost
spotřeba
lze úplně vypnout stabilizaci

(mínusy)
nepohodlná na delší cesty
méně výkonu
stísněný interiér