Test ojetiny: BMW 520d - mnichovský kliďas

A právě proto jsme pro vás jeden takový otestovali. Jedná se o verzi kombi z roku 2011 se 185 tisíci ujetými kilometry a věřte, že ani při prvním, druhém, ba dokonce týdenním pohledu, není taková porce na voze nijak znát. Tento kus jsme si ale nevybrali jen kvůli ceně. Je totiž velice zajímavé pozorovat poptávku po dražších bazarových vozech, jakým je právě takovéto BMW. Člověk, který přijde s vyšším obnosem peněz, se totiž jen velice zřídka spokojí s výbavou Business, v jaké se námi testovaný vůz nacházel. Té přitom nic zásadního nechybí (kromě vyhřívání sedadel) a má i takové prvky, o jakých se všemožným octaviím a superbům může jen zdát. Dalším bonusem této specifikace je navíc i fakt, že představuje lepší východisko ke zhodnocení starého vozu v budoucnu, neboť se v takovém autě vyskytuje méně poruchových součástí, které by si žádaly nákladné opravy. Vezměme to ale popořádku.

Exteriér - noblesní a přesto podmanivý
BMW řady 5 s továrním označením F11 je v podstatě nový vůz, neboť v nabídce s jen lehkou modernizací figuruje dodnes. Navzdory skutečnosti, že nová generace již hlasitě klepe na dveře, designu ani té aktuální možná až na přílišnou konzervativnost nelze nic vytknout. Snad jen menší kola, ale ta se týkají pouze menšího množství vozů (našeho konkrétního kusu nevyjímaje). Ráfky o velikosti 17 palců v proporcích obrovské karoserie rozhodně příliš nevyniknou. Díky nim je však jindy tvrdá „pětka“ nadmíru pohodlná a věřte nebo ne, větší kola bych do podobného hltače kilometrů ani nechtěl. Je vám totiž jedno, po jaké silnici jedete, nebo kde a jak zaparkujete, a už vůbec vás netrápí nějaký ten obrubník. Samozřejmě že odřít ráfek lze, musíte se ale už hodně snažit, což je velice uspokojivé zvláště v případech, kdy parkujete v těsných městských ulicích.

Interiér – „prémiovka“ tělem i duší
Díváte se na fotografie a říkáte si, že sezení v podobně (ne)vybaveném BMW řady 5 musí být podobně příjemné jako na dřevěných lavičkách v parku? Myslíte si, že takový vůz skutečně není pro vás? Pak je nad slunce jasné, že jste v něm ještě nikdy neseděli. Samozřejmě že přímé srovnání s vybavenějším kusem dopadne v neprospěch testovaného automobilu, takový vůz ale stojí při nejmenším o tučných 150 – 200 tisíc korun více a navíc ani v našem BMW nemáte pocit jakéhokoliv strádání či nedostatku. Centrální barevný displej svítí stejně jasně jako monitory s větší úhlopříčkou, otočný ovladač iDrive má naprosto totožné funkce a kaplička přístrojů je zrovna tak shodná s těmi nejdražšími kusy (v podobě displejů přišla až o necelé dva roky později). Proti úrovni palubního infotainmentu tak nemohu říci křivého slova a toto kombi o něm navíc vůbec není.

Dech vám totiž vyrazí něco úplně jiného. Na mysli mám naprosto unikátní pozici za volantem, která je od polohy sedadla až po nastavení volantu tak široce manipulovatelná, že můžete sedět pomalu stejně vysoko jako v rodinném MPV (opěrkou hlavy doslova dřít o stropnici). V opačném případě se ale ocitnete úplně na zemi a skvěle si tak užijete pocity z řízení. Sedadla jsou navíc úžasně pohodlná a ani náhodou neprozradí porci již odcestovaných kilometrů. Můžete namítat, že vůz stojí opravdu nemalé peníze, tak ještě aby se v něm nesedělo skvěle, jenomže srovnejte pozici za volantem s kterýmkoliv z ostatních vozů, nebo klidně i s novým superbem, ve kterém se sedí skvěle, a zjistíte, že BMW řady 5 jezdí v tomto ohledu absolutně jinou ligu. A pokud nejste zahořklý vlastenec s duší českého lva, kterého podobné srovnání uráží, jistě mi po vlastní zkušenosti dáte za pravdu. Kdo by čekal, že takřka základ nabídky BMW předčí i po pěti letech provozu většinu milionových konkurentů dneška…

Úžasný je také prostor a to ve většině směrů. Téměř nikde nemáte pocit, že byste byli ochuzeni a pokud se přesunete na zadní lavici, která svým posedem spíše než co jiného připomíná luxusní pohovku, usnete samým pohodlím možná dříve, než se vůz rozjede. Jedinou drobností, která vám však může vadit, je, že pokud se usadíte za někým, kdo má přední sedadlo úplně na zemi (přesně tak jako já), vtěsnáte pod něj svá chodidla jen stěží. K zavazadelníku s 560 litry objemu a naprosto rovné podlaze po sklopení zadních sedadel (objem na hodnotě 1670 litrů) netřeba dodávat víc.

Motor – přijatelný základ
Nebudu lhát a přiznám, že naftový čtyřválec (ač skvěle utlumený) pod tak dlouhou kapotu pětkové řady nepatří. Na druhé straně, bez poptávky neexistuje nabídka a není tedy dobré motor hned odsuzovat. Svým zvukem posádku neobtěžuje, nástup výkonu je s mírným turbolagem vcelku plynulý a jediné, kdy naplno prozradí svou architekturu, je pásmo otáček mezi 1200 – 1400, ve kterých při sešlápnutí plynu zaduní citelně rušivou frekvencí. Kritizovat však vznětový agregát z hlediska výkonu je naprosto scestné. Považme, hovoříme stále o základu nabídky a již ten nabízí úctyhodných 184 koní výkonu (135 kW), které v kombinaci s 380 Nm točivého momentu spolehlivě roztáhnou i 1780 kg těžký kolos. Výkonové hodnoty jsou však stále identické s aktuální octavií RS TDI, nebo golfem GTD a nevšiml jsem si, že by někdo tyto dva rivaly kritizoval zrovna z hlediska výkonu. U BMW jsme byli zkrátka zvyklí na něco jiného, ale ani základní vznětový čtyřválec rozhodně nejezdí zle, a pokud navíc potkáte kus se skvělou manuální převodovkou, není takové auto vůbec špatnou alternativou.

Čtyřválec však oslní kombinovanou spotřebou, která při běžné jízdě nepřesahuje 6,5 litru nafty na 100km. Dojezdová vzdálenost na jednu 70 litrovou nádrž tím pádem téměř vždy překročí 1000 km, čímž velké kombi přímo předurčuje k dlouhým výletům beze strachu z příliš omezeného dojezdu. Ve městě se pak odběr vyhoupne jen o litr výš.

Jízda – tichá střední třída
Tuto kapitolu obvykle začínám zhodnocením pozice za volantem, jenomže ta je v případě BMW řady 5 tak dobrá, že jsem se jejímu popsání neubránil již v jedné z předchozích kapitol, a proto se rovnou svezeme. Řízení představuje lepší nadprůměr, což je ale v případě vozu s modrobílou vrtulí ve znaku obrovským zklamáním. Zkrátka, kdo chce řidičské BMW a má na něj skromnější obnos financí, musí po nějakém kandidátovi pátrat více v minulosti. Zde je přední náprava odtažitá a řízení je jen hodně dobré, dost přesné a výrazněji komunikativní, k oslnění řidičových smyslů a vjemů už však nestačí. Pro manuální šestistupňovou převodovku mám ovšem výraz šlechetného uznání a je obrovská škoda, že s manuálem jezdí nových BMW tak málo. Kombinace skvělého řazení a přesného řízení vás totiž dokonale spojí i s tak těžkým vozem a za mokra máte na každém výjezdu ze serpentiny pusu od ucha k uchu. Horší je to však na nájezdech. Celkové rozložení hmotnosti dlouhého kombi si přece jen stále říká o těžší šestiválcový motor a lehká čtyřválcová příď má proto citelné sklony k odskakování na horších površích a touhu k nedotáčivosti kdykoliv, kdy trochu přestřelíte nájezdovou rychlost. Zřetelně je tedy vidět, že BMW se sportovněji založenými řidiči u svých čtyřválcových verzí nepočítalo.

Dech vám ale sebere odhlučnění vnitřního prostoru, díky kterému si připadáte jako v dokonalé izolaci od okolního světa a i ve velmi vysokých rychlostech si můžete s celou posádkou polohlasně povídat. Dlouhé cesty proto nejsou sebemenší překážkou, a právě při nich se BMW řady 5 Touring cítí jako doma.

Závěr – sakra dobrá alternativa
Je pravdou, že jízda se čtyřválcovým BMW řady 5 mírně koketuje s komfortem střední třídy. Děje se tomu tak ale jen kvůli zvuku a frekvencím použitého agregátu. Ve všech ostatních aspektech je toto velké kombi lepší a za cenu nové octavie nabízí dosud nepoznaný komfort a radost z jízdy lidem, kteří by si koupi nového prémiového vozu nemohli dovolit. Netvrdím však, že pořízení takového automobilu rozhodně představuje lepší volbu! Jen říkám, že víc hlav víc ví a že je velice dobré zvážit si všechny aspekty při koupi vozu. BMW 520d F11 je totiž i ve výbavě Business sakra dobrou alternativou k vyhnutí se konvencím. Při jeho výběru však výrazněji prověřte stav zadního diferenciálu, podrobněji si poslechněte řetězové rozvody, dbejte na kontrolu podvozkových částí (zejména tlumičů, svislých a kulových čepů a tyček stabilizátorů) a ověřte si minulost vozidla stejně jako lehkost zavírání jednotlivých dveří, která hodně prozradí o servisní historii vozu.

Plusy
+ pohodlí a odhlučnění
+ kvalita dílenského zpracování
+ použité materiály
+ pozice za volantem
+ velikost vnitřního prostoru
+ reálná spotřeba paliva

Mínusy
- jen nadprůměrné řízení
- výkon motoru ve vyšších rychlostech
- nákladnější servis
 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA