Test ojetiny: BMW Z4 3.0si Coupe - pravověrný sporťák (+video)

Před pár měsíci jsme vám přinesli poměrně obsáhlý test bazarového BMW Z4, které nás svým charakterem ohromilo. Pod kapotou testovaného vozu sice nedřímala elitní jednotka 3.0si (byl zde "pouze" 2.5litrový motor), nicméně schopnosti podvozku, ucelenost jízdního projevu a hlavně pocity za volantem malého BMW nás utvrdily v přesvědčení, že tento vůz je jedním z nejzábavnějších roadsterů, jaký si lze za rozumné peníze koupit.

Možná jsme proto ani nevěřili, že by některý z dohledných bazarových testů předčil tuto zkušenost.
Pak ale společnost Auto ESA vykoupila vůz, který se nebojím označit za poklad. Z4 Coupe je totiž jedním z nejvzáčnějších a přitom stále dostupných kupé od BMW, které vzniklo v druhé polovině minulé dekády.

Bazar si jej v době zápůjčky cenil na rovných 360 000 Kč a nutno zmínit, že se zde pár věcí, které by po zhruba 140 tisících kilometrech mohly být v lepším stavu, našlo. Dohromady za zhruba 40 000 Kč. Je to ale zdaleka nejlevnější Z4 Coupé v našich končinách. A navíc - zábavné auto si nekupujete, abyste na něm ušetřili a vzhledem k tomu, že zachovalých kusů raketově ubývá, představuje i námi testovaný vůz velmi dobrý investiční potenciál. Pár drobných nedostatků, které navíc ani neovlivňují jízdní vlastnosti, vás tedy jistě neshodí ze židle.

Exteriér - pastva pro oči
U testu roadsteru jsem sice jednu věc nezmínil. Od automobilu bez střechy tak nějak očekáváte, že jeho vnější rozměry (a zvláště pak výška) nebudou nijak obrovské. Osobní setkání s BMW Z4 Coupe je ale docela jiným zážitkem. Okamžitě vás bouchne do očí, jak neuvěřitelně nízké ve skutečnosti je. Oproti roadsteru měří kupé ještě o 3 centimetry méně (je to dáno kulatějším tvarem střechy) a celkové proporce daleko lépe vyniknou díky splývavé zádi. Subjektivně delší se dokonce zdá i přední kapota, na celý vůz je tak doslova radost pohledět.



Navíc máme štěstí i na konfiguraci, protože testovanému prckovi nechybí sportovně vyhlížející M paket, 18 palcová kola v designu M a exkluzivní dojem následně podtrhuje i pronikavě černý lak. Výrazné, sportovní, avšak velice elegantní. A jestli jsem při popisování roadsteru zmiňoval, že se tváří tak trochu šikmooce, u zkoušeného kupé s o 4 roky mladším datem výroby nic podobného nehrozí. Facelift totiž dorazil s mírně pozměněnými světly a ta zadní dostala dokonce LED trubicovou techniku.

Interiér - praktičnost - co to je?
Slovem elegantní však nemůžeme označit interiér. Tedy alespoň ne v našem případě. Rudá sedadla a snad ještě červenější čelní sloupky se k chladnému a geometricky přesnému zbytku nehodí. Palubní deska nicméně i po 9 letech vykazuje známky nebývale dobrého zpracování, a přestože ve srovnání s roadsterem před modernizací došlo k úbytku nejkvalitnějších plastů, o nějakém vrzání nemůže být řeč.

Výtku mám ovšem k malému volantu, který rovněž pochází z příplatkového programu BMW M. Jeho měkká kůže dlouho nevydrží a ani tvar není díky přílišnému zploštění věnce ideální.

Stvořeno k jedinému účelu... A v kritice budeme ještě chvíli pokračovat. Prvoplánově rozložené odkládací prostory nedovolují, abyste s sebou vozili zbytečnosti. Natož pak láhev s pitím. Z4 byla stvořena k zábavě a její interiér na nic jiného nemyslí. Z toho důvodu je ale lepší vyvarovat se základním sedadlům, která jsme měli jak v kupé, tak v roadsteru. Tělo moc nepodrží, po deseti letech výrazně kloužou a ke sportovnímu, spartánsky řešenému zbytku s mizernou praktičností opravdu nepatří.

Ve slabším roadsteru nám tolik nevadila, testované Coupe ale díky fantastickému motoru dosahuje zcela jiných rychlostí. Pojďme jej tedy nastartovat!

Motor - ceněné srdce
Zážehová jednotka N52B30 k velkému překvapení neběží tak hladce jako slabší, či menší řadové šestiválce s obdobnou technikou. Může za to rozdílný objem vstřikovaného benzínu, který "si-čko" hltá s mnohem větší účinností, a také upravený software řídicí jednotky motoru, jež finální výkon vyhnal až na 195 kilowattů při 6 600 otáčkách za minutu. Zvýšen byl rovněž maximální točivý moment (na 315 Nm při 2 750 otáčkách). Díky těmto hodnotám se v době uvedení jednalo o jeden z nejvýkonnějších řadových šestiválců, jež se dočkal masového rozšíření v běžnějších modelech. (Můžete jej nalézt v BMW řady 1, 3 i 5.) A dodnes patří k nejlepším!

Právě ona surovost, s jakou motor vystupuje, se ale k naturelu prťavé "Z4-ky" hodí nejvíc. Motorový prostor není v porovnání s běžnými BMW tak dobře odhlučněn a vnímavější uši mohou slyšet téměř vše. Nejvíce ale samozřejmě oslní ta okamžitá reakce na plynový pedál, která je tak bezprostřední, až máte pocit, že vám lanko od plynového pedálu (samozřejmě je zde elektronický plyn) někdo přes kladku připevnil k noze.

A navíc! Nejen že motor okamžite slyšíte, ba dokonce i cítíte. Po přidání plynu se změní i veškeré dění na palubě a s postupnou gradací otáček až k výkonové špičce za 7 000 otáčkami vás víc a víc vtahuje do děje. Všechny dosud vyluzované vibrace najednou dávají smysl a vůz začíná pod plynem náramně fungovat.

Na druhou stranu jsem dlouho neřídil auto, u kterého bych si řekl, že s ním nechci jezdit každý den. V BMW Z4 Coupe ale tento pocit zažijete. Je až nebezpečně drsné a návykově přímé. I běžná jízda s ním znamená pocit, že jedete něčím výjimečným a po sešlápnutí plynového pedálu se veškeré emoce umocní na druhou. Zároveň z něj po několikahodinovém svezení ale vystoupíte dostatečně unaveni na to, abyste si řekli, že si zítra raději dáte pokoj. Takové vozy dnes v podstatě vymřely. Toto je opravdový sporťák. Vše bez obalu a pěkně natvrdo!

Jelikož si však BMW od produkce Z4 Coupe slibovalo, že své zákazníky nalezne především mezi částí klientely, které se roadster zdál lehce řečeno neotesaný, snažilo se, aby jeho vůz jezdil co možná nejúsporněji. Z toho důvodu jsou vstřiky "si-čka" docela náchylné, protože pracují s mnohem složitějším cyklem, ale na spotřebě paliva bylo docíleno značných úspěchů. Motor se 195 kilowatty nežere v podstatě o nic víc, než jeho slabší verze, a běžně se s ním proto dá jezdit do zhruba 12 litrů na 100 kilometrů. Rychlé svezení znamená překročení 16 litrové hranice, a pokud si již budete chtít odpočinout, a trochu zvolníte, není problém stlačit spotřebu pod 10.

Jízda - běh naboso
Dostáváme se k nejúchvatnější kapitole dnešního testu, v rámci které jsme si pro vás připravili i video plné peprných momentů. Obsahuje peprné momenty, jež jsme měli možnost na palubě malé "Z4-ky" zažít.

Musím říct, že na jízdu s tímto vozem jsem se těšil. Klasický roadster Z4 byl pro mne obrovským překvapením, a to i přesto, že se na rozbitých českých cestách citelně kroutí. Bylo však jasné, že u Coupe nic podobného nehrozí...
Dokonalý podvozek, perfektní vyvážení, komunikativní řízení a pocit, že po asfaltu mizícím pod nekonečnou kapotou běžíte snad holýma nohama... Takové řízení se musí prožít, ne odsedět! Ani ty nejlepší sportovní vozy dneška nic podobného neumí.



V jízdním ohledu se proto testované "Z4-ce" dají vyčíst jen dvě věci. No vlastně tři, ale za tu první auto nemůže. Abyste s ním dokázali jet bezpečně a zároveň rychle, musíte umět řídit. A teď nemyslím jen prosté točení rukama a šlapání na pedály, dle toho, co se zrovna hodí. "Z4-ka" si žádá velmi vnímavý přístup a chyby neodpouští. Pokud se ale s krátkou zádí a dvěma sedadly nad zadní nápravou sžijete, zažijete řidičskou nirvánu. V opačném případě je ale lepší "Z4-ku" dobře pojistit a pamatovat, že kvůli nízkému posedu se svodidly v úrovni ramen může případné selhání hodně bolet.

A zbylé dvě chyby? Automatická šestistupňová převodovka, která ubrala citelnou část výkonu a občas si dělala, co chtěla, a nepřítomnost samosvorného diferenciálu na zadní nápravě. Silné kupé s oblibou protáčí vnitřní kolo, což v utažených zatáčkách působí vcelku nedůstojně. Zmiňované video jeho chování ostatně dokonale ilustruje. Už jste jej shlédli? Jinak je ale jízda s ním bezchybná!

Závěr - lepší, než si myslíte!
Od jednoho z nejzajímavějších BMW minulé dekády jsem čekal mnoho. Když nad tím tak přemýšlím, není to zrovna nejlepší cesta, jak po týdnu a bezmála 1 300 kilometrech dojít k pozitivnímu závěru. Již mnohokrát se stalo, že vozy, od kterých člověk čeká, že budou dobré... No však to znáte sami.



Mnichovský prcek to ale dokázal! Je ještě lepším přítelem, než jsem si dokázal představit, a ani v těch nejdivočejších snech by mne nenapadlo, že si s ním naše redakce užije tolik zábavy.
A jestliže klasické BMW Z4 E85 představovalo jednu z nejlepších koupí absolutně zbytečného auta, pak BMW Z4 Coupe 3.0si představuje absolutní vrchol. Jen bych si došel pro kus s manuální převodovkou.

plusy
+ zábavné jízdní vlastnosti
+ charakter a projev motoru
+ podvozek
+ komunikativní řízení
+ spotřeba při klidné jízdě
+ vnější vzhled

mínusy
- náročnost na řidiče
- horší základní sedačky
- absence samosvorného diferenciálu
- rozverná automatická převodovka

Technické údaje