Test ojetiny: Fiat Barchetta - vítr ve vlasech, nebe nad hlavou. To vše za pár kaček

Italský roadster Fiat Barchetta vyjel už v roce 1995. Dvoumístný vůz oplývající pověstným italským temperamentem používá klasickou plátěnou střechu, která však vzhledem ke kroucení vozu v zatáčkách a nedbalému dílenskému zpracování ne vždy pomůže – do auta často prší mezerou mezi bezrámovým sklem dveří a střechou. Automobil se dočkal jediné motorizace, která je právem považována za vynikající.

Doporučit lze ale jen vozy vyrobené do roku 2002, kdy došlo k úpravám kvůli emisím a Barchetta přišla o svůj výjimečný zvuk i trochu toho temperamentu. Novější vozidla vybavená třetím brzdovým světlem tak nejsou zrovna dobrou volbou. Právě zvukový projev dělá polovinu zážitku z jízdy tímto automobilem. Jeho výroba byla ukončena v roce 2004.

Kdo se pro Fiat Barchetta rozhodne, měl by mít ujasněné priority. Nejde o auto pro nějaká princátka, jde o vůz pro ty, co si chtějí jízdu užívat a jsou kvůli tomu ochotni udělat nějaké ústupky z komfortu. K tomu patří již zmíněný průnik deště do interiéru, ale i tuhá sedadla a celkově tvrdší naladění podvozku. To má ale svůj důvod. Sedačky bravurně drží tělo v zatáčkách a podvozek vede auto jako po kolejích.

To spolu se živým motorem dělá z Barchetty úchvatnou hračku pro velké kluky. Motor běžně označovaný jako osmnáctistovka má přesný objem 1747 cm3. Správně by tedy měl být značen 1.7 16V. Nabízí výkon 96 kW (130 koní), což je pro malý roadster naprosto vyhovující. Ve vyšších otáčkách umí být dost živý, nicméně v tomto případě i celkem žíznivý. Při delší sportovní jízdě se bohužel můžete setkat s vadnutím brzd vlivem přehřátí.

Po otevření dveří pomocí zapuštěných klik (vyjedou po stisknutí tlačítka) můžete směle nastoupit do spartánsky vyhlížejícího interiéru. Dýchne na vás trochu toho retra, ale i tak oceníte nadčasové líbivé tvary palubní desky z tvrdých plastů. Absence odkládacích míst zrovna nenadchne, o chybějících držácích nápojů nemluvě. Střecha se skládá manuálně do prostoru za sedadly – k rámu čelního skla je upoutaná pomocí dvou pák. Zavazadelník má skromný objem 165 litrů.

Při výběru vozu se můžete setkat s již zmíněným průnikem vody do interiéru. Ten má někdy na svědomí i nedoléhající střecha k ránu čelního skla. „Samotnou střechu dobře zkontrolujte, a to zejména v místech, kde překrývá klouby své konstrukce – právě zde jsou její nejchoulostivější místa. Pozornost věnujte i zadnímu plastovému sklu,“ nabádá Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

Pozor si dejte také na korodující výfuk, ale i lemy blatníků nebo prahy. „Známé je vlnění brzdových kotoučů, setkat se můžete také s nadměrně opotřebenými ložisky kol. Jejich špatný stav prozradí typické hučení,“ vysvětluje zástupce autobazaru. Vyloučit nelze ani vůle na přední nápravě či na silentblocích zadní nápravy.

„Při volnoběhu a následné testovací jízdě věnujte pozornost zvuku motoru. Někdy je zakarbonovaný a má nepravidelný běh,“ pokračuje ve výčtu možných problémů Jindřich Topol. Občas se objeví závada elektroinstalace nebo dobíjení. Známé jsou i problémy se startérem a imobilizérem. Při prohlídce vozu na zvedáku se zaměřte na kontrolu úniku motorového, ale i převodového oleje. Pozorně také prohlédněte brzdová vedení. Zde pozor na korozi brzdových trubiček a praskání brzdových hadiček, což je důsledek jejich stáří.

Vzhledem k ceně ojetého Fiatu Barchetta se výčtu možných závad nelze divit. Na druhou stranu, vozy v opravdu dobrém stavu se už pomalu stávají předmětem zájmu sběratelů – tedy ty z počátku výroby. A v případě těch v běžném stavu platí, že za opravdu příznivou cenu si můžete užít hodně radosti za volantem auta, které vás skutečně bude bavit řídit!