Test ojetiny: Ford Kuga 2.5 Duratec 4x4 AT - Nečekaný introvert

Ford Kuga existuje již 8 let a od roku 2013 je vyráběn již ve druhé generaci, které stojí za vzor americký Ford Escape. Jak si ale stojí někdejší vrchol nabídky té první, který dnes pořídíte za méně než polovinu ceny nového vozu, a to dokonce i v případě, kdy má vůz najeto necelých 40 tisíc kilometrů a je tudíž v perfektním stavu stejně jako ten náš? Vyplatí se taková koupě, nebo byste se ojetému Fordu Kuga měli raději vyhnout? Vše se dozvíte v následujícím testu.

Exteriér – Individuální záležitost
Již jsme předeslali, že Kuga vypadá staře a svým vnějším designem tedy dvakrát neoslní. Vzhled vozu je však čistě individuální záležitostí a i mezi námi se najdou tací, kterým se vzezření vyvýšeného Fordu líbí nezávisle na míře jejich estetického cítění. Rozhodnutí, o jak moc hezký vůz se jedná, tak necháme na vás samotných. Za nás: jedná o běžné auto, které rozhodně neurazí. Důležité je ovšem zmínit, že testovaný vůz stál na sedmnáctipalcových kolech z lehkých slitin, která, ač na velké karoserii příliš nevyniknou, jsou ideálním kompromisem mezi dobrými jízdními vlastnostmi a pohodlím, jež Kuga nabízí.

Interiér – Výbava není všemocná
Vnitřek testovaného vozu je přinejmenším zajímavý. Prémiová výbava Individual v sobě totiž kromě vkusných nápisů a lišt zahrnuje také jemnou kůží potažená sedadla s individuálně zvoleným prošíváním, která jsou velice pohodlná. A jemnou kůži nalezneme i jinde. Ukrývá se ve výplních dveří včetně jejich horní strany přímo pod vnějšími okny tak, aby si i ti z posádky, kteří rádi cestují s loktem nahoře, přišli na své. Je to skutečně dobré a interiéru to na první pohled dodává téměř až luxusní charakter. Celkový dojem z vnitřního prostoru je proto docela jiný, než jaký známe z předchozích Kug, a i když své koncepční stáří a celkovou příbuznost s menším Fordem C-Max palubní deska jistojistě nezapře, dává svůj původ alespoň na chvíli zapomenout.

Vadily nám ovšem levně vyhlížející plasty, které jsou vždy na očích, neboť je jimi poseta celá palubní deska (zvláště prostor okolo voliče automatické převodovky působí velmi lacině) a po pár dnech nám celkové pojetí interiéru přišlo poněkud schizofrenní. Na jedné straně luxusní kůže nejlepší jakosti, na té druhé tvrdá loketní opěrka, na kterou již kůže jaksi nezbyla, a místy zpracování, za které by se nejspíše styděly i ty nejhorší evropské automobilky. Výsledný dojem proto není tak úchvatný, jak jsme si zpočátku mysleli, a i přesto, že na nás Kuga Individual při prvním dojmu skutečně zapůsobila, v následujících dnech svým interiérem již nenabídla nic navíc.

Koneckonců ona i celková praktičnost samotného vozu moc nepobrala. Zavazadlový prostor sice s hodnotou 410 litrů není parodií na hru: „pro dva málo, pro tři nic“, i tak ale budete mít problém se do něj s celou rodinou sbalit a vyrazít třeba na hory. Nemluvě o kapsách ve dveřích, kam neodložíte ani 1,5 litrovou láhev (v zadních dveřích přihrádky raději ani nejsou). Namísto toho má námi testovaná verze na zadních stranách předních opěradel připravené jídelní stolečky, které však kohokoliv většího dříve či později tlačí do kolen. Skutečně zvláštní kombinace…

Motor – Síla charakteru
Pýcha přeplňovaných motorů od Fordu. I tak lze nazvat pohonnou jednotku, která pohání námi testovanou Kugu a která dala za vznik legendárnímu pěti-válcovému Focusu ST. Je to skutečně skvělý motor a i s 1.653 kg těžkou Kugou proto „cvičí“ velice dobře. Údaj 8,8 sekund na 100 km/h vás sice neshodí ze židle, ovšem v praxi za něj může zejména pomalejší pětistupňový automat, který ani v době svého vzniku nepatřil k nejchytřejším. Vůz proto do nějakých 140 km/h upaluje skutečně svěže, pokud zrovna neřadí.

Není to ovšem síla 147 kW (200 koní) ani obrovské rozpětí točivého momentu 320 Nm mezi 1.600 – 4.000 ot./min., co propůjčuje motoru jeho charakter. Je to především zdvihový objem 2.497 ccm a počet pěti válců, který dává pohonnému agregátu jeho nezaměnitelný zvuk. Šlápnete na vůz v křižovatce a koukáte na kolemjdoucí, kteří se ve snaze zahlédnout „sporťák“, ohlížejí všude možně, a než si uvědomí, že to byla vaše Kuga, kdo tak srdceryvně vykřikl své jméno do ulice, jste pryč. Škoda jen, že si Ford nedal více záležet na výfukovém potrubí. Výfuky totiž neslyšíte a motor, který má nejhezčí hlas do zhruba 4.000 ot./min., působí hodně utlumeně. (V redakci jsme se všichni shodli na tom, že by si testovaná verze jistě zasloužila drobné vylepšení.)

Kamenem úrazu je ale spotřeba a pokud nejste vyloženým fanouškem pěti-válcových motorů od Fordu a netoužíte právě po Fordu Kuga, ekonomické důvody vás od provozu tohoto vozu jistě odradí. Zmiňovaná dynamika totiž upřímně ani zdaleka neposkytuje tolik radosti, kolik peněz a čekání na všemožných benzinových pumpách stojí. Spotřeba ve městě? 13-17 litrů na 100 km (velmi odvislá od jízdního stylu). Spotřeba za městem 10-20 litrů. Přičemž obě hodnoty jsou extrémní (pod 10 litrů se nedostanete a s 20 litry budete permanentně kopat plynovým pedálem o podlahu). Suma sumárum, po několika dnech testování se naše průměrná spotřeba ustálila na 15,3 litrech na 100 kilometrů a to ti, milá Kugo, rozhodně neodpustíme. Nejsme ve Spojených arabských emirátech. U nás dvouset-koňové auto s hmotností okolo 1650 kilogramů jednoduše nemůže tolik „žrát“!

Jízda – Jen dobré je málo
Na jízdu s pěti-válcem jsme však byli výrazně zvědavi. Ještě než vyrazíme, upravíme si pozici za volantem, který lze nastavit podélně i výškově. Sedí se zde poměrně vysoko, ale jak jsme již zmiňovali, sedadla jsou skutečně pohodlná. Ač se to nezdá, mají poměrně výrazné boční vedení a naprosto přirozeně drží tělo ve správné pozici. Nechybí ani nastavitelná bederní opěrka či aktivní opěrky hlavy a proto zde nemáme sebemenších výhrad. Pozice za volantem tedy v pořádku – vyrážíme.

První metry a pěti-válec dává jasně znát, že zde to bude hlavně o akustickém zážitku z jízdy. Velice mile nás překvapilo, že vůz i v mrazivém lednovém ránu topí dříve než po pěti minutách a vhod nám přišlo i vyhřívání čelního skla, které svými nenápadnými spirálkami nijak neruší výhled vpřed. Pomalu se ohřívají provozní kapaliny, a proto zjišťujeme, jak jsou na tom příplatkové reproduktory Sony (hrají výborně) a další komfortní funkce spolu s ospalým vytápěním sedadel, které si skrze prochladlou kůži sedadel dává skutečně na čas. Provozní kapaliny jsou již ohřáté a můžeme tak pořádně vyrazit vpřed. Ford Kuga je automobil, za jehož pověstí stojí nemalou měrou i příbuznost s menším Fordem Focus. Říká se, že jde o automobil, který je na poměry třídy zábavné řídit a že s ním není dvakrát nuda. Pokud tomu tak skutečně je, pak musí být námi testovaná verze zábavou na druhou.

Jízdní vlastnosti? Fantazie. Zde si dali technici od Fordu skutečně záležet. Auto skvěle sedí na silnici, a ačkoliv není nejměkčí a přehnaně poddajné, dokáže naprosto skvěle snoubit jízdní komfort s dostatečnou odezvou podvozku na rozbitých silnicích. Člověk se zde jednoduše tolik netřese jako v konkurenčních SAV od BMW, ale zase nejede jako v bavlnce typické pro vyšší automobily. Řízení vozu je ovšem velice svérázné a bohužel ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Pomineme nyní mnohdy až hloupé vlastnosti automatické převodovky, která často není schopna řadit jakkoliv inteligentně, a vrhneme se rovnou na pocity ze samotného řízení. Ford Kuga s dvouapůllitrovým Duratecem hostí pneumatiky o šířce 235 mm. Díky nim auto skvěle drží v zatáčkách, avšak na těch „pravých“ českých silnicích s vyjetými kolejemi, do nichž s menším autem téměř zapadnete, tak na těch si v SUV od Fordu připadáte jako v posilovně. Auto je totiž nesmírně náchylné na změnu směru ve vyjetých kolejích a daleko ochotněji mění směr spíše dle povrchu vozovky, než dle prvotních pokynů volantem. Jak s neposedným psem na vodítku…

Zvláštností je také, že ačkoliv řízení poskytuje jakous takous zpětnou vazbu a na danou kategorii je až nečekaně strmé, je zároveň dost nepřesné a ona strmost je následně vykoupena mizerným rejdem, který zhoršuje manipulaci při parkování. Rozporuplnost pocitů, jaká se nám za volantem testovaného vozu dostavila, je tak opravdu nečekaná. Jakoby si Kuga svou hravost schovávala pro někoho jiného a my jí nevoněli. Podivné. A vytáčet pětiválec do otáček je zase velice zábavné jen do chvíle, než se podíváte na čísla aktuální spotřeby začínající pětkou (a ne, nejsou jednomístná!). Jezdit s testovanou Kugou nás proto nakonec bavilo méně, než bychom si kdy mysleli.

Závěr – Není divu, že jich je tak málo
Testovaný Ford Kuga je dobrý a velice neobvyklý vůz. Nepřízni jeho osudu však hrají do karet dnešní trendy snižování spotřeby paliva na úkor jízdních prožitků a také fakt, že i samotný vůz je pln mnoha rozporů a zvláštností. Výbava Individual se skutečně hodí jen a pouze do Mondea. Pěti-válcový klenot zase nikdy neměl opouštět hostitele v podobě Focusu ST. A Ford Kuga? K tomu se podle nás nejlépe hodí dvoulitrový Duratorq o výkonu 120kW, se kterým se jedná o svižné, ale úsporné auto.

Pokud však toužíte po stylovém svezení ve voze s pohonem 4x4, děti vám již odrostly a z rodinného rozpočtu nemůžete nebo nechcete dát více jak 400.000 Kč, Ford Kuga 2.5 Duratec, je dobrou alternativou. Poskytuje nevídané pohodlí, akustický zážitek z odladěného motoru a možnost relativně dobře se bavit za volantem i ve vyšším vozu s pohonem všech kol. Za zmiňované peníze jej navíc koupíte v naprosto zánovním stavu a věci jako trvanlivost náhradních dílů vás tak ještě dlouhá léta nemusí zajímat. To zase není tak špatná nabídka, co myslíte?

Plusy
+ Tuhý, ale pohodlný podvozek
+ Příznivá cena v bazaru
+ Komunikativní strmé řízení
+ Zvuk motoru
+ Jistý nádech prémie u výbavy Individual

Mínusy
- Spotřeba paliva
- Hluk od kol
- Nepřesnost řízení
- Nižší inteligence automatické převodovky
- Odtažitost v projevu motoru
- Nepodsvícená tlačítka na volantu

Ford Kuga 2.5 Duratec (rok 2009)

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.