Test ojetiny: Mercedes-Benz třídy C - poctivé auto za jeden plat

První generace „céčka“ vyjela už v roce 1993, a to ve verzi sedan. O dva roky později prošel vůz drobnou úpravou vzhledu a v roce 1996 rozšířilo nabídku i praktické kombi. Skutečný facelift se odehrál v roce 1997, po němž automobil vydržel ve výrobě ještě následující tři roky. V roce 2000 jej totiž nahradil Mercedes-Benz třídy C druhé generace.

Konstrukční stáří „céčka“ první řady, dává tušit nevelkou úroveň bezpečnosti. To potvrzuje i nezávislý bariérový test Euro NCAP z roku 1997, kdy vůz dostal za ochranu posádky při nárazu pouhé dvě hvězdičky z pěti možných. V dané době to nebyl nijak překvapivý výsledek, podobně dopadlo i konkurenční BMW řady 3 (generace E36), které získalo jen o půl hvězdičky více. Z dnešního pohledu jde ale o jasný podprůměr.

Na dnešní dobu jednoduše tvarovaný interiér nabízí dostatek místa pro posádku a ani zavazadla nepřijdou zkrátka. Sedan disponuje zavazadelníkem o objemu 430 litrů, kombi má nákladový prostor o objemu 465 litrů. Sedadla nabídnou dostatek pohodlí, i když s dnešními důkladně tvarovanými sedačkami se srovnávat nedají. Jednoduché a přehledné pracoviště řidiče stále vychází z vozů předchozích let, uspořádání ovládacích prvků i jejich ztvárnění je tedy podobné jako u předchůdce.

Potěší dobrá zpětná vazba řízení i poměrně zdařilé řazení. Pokud je vůz vybaven automatickou převodovkou a ta je v dobré kondici, řadí přesně a hladce. Automat zde zpravidla pracuje bez potíží. Ani z hlediska jízdních vlastností si „céčko“ první generace nestojí vůbec špatně. Zejména verze Esprit se sportovněji nastaveným podvozkem potěší optimálním kompromisem mezi sportovností a komfortem. Motor vpředu a pohon zadních kol ale od řidiče vyžaduje jistou dávku zkušeností, zejména na mokré vozovce nebo při jízdě v zimních podmínkách.

Do automobilu se zpočátku montovaly atmosférické vznětové čtyřválce pocházející ještě z dob předchůdce. Jejich výkon 55 a 70 kW není nijak oslnivý, zdobí je ale nenáročnost na údržbu a excelentní spolehlivost. Výkřikem moderní techniky nejsou ani diesely o výkonu 83 a 110 kW, taktéž původem ještě z dob předchůdce. Naopak moderní turbodiesely CDI se vyznačují celkovou kultivovaností, jsou tišší, výrazně úspornější, ale servisně také náročnější. Oblibě se mezi motoristy těší i menší benzinové motorizace, vynikající spolehlivostí. Občas se s nimi na trhu setkáte v přestavbě na LPG.

Mezi častější závady Mercedesu třídy C první generace patří poruchy dobíjení nebo centrálního zamykání. Vyloučit nelze ani potíže s imobilizérem. „Hlavním nepřítelem tohoto vozu je vzhledem k jeho stáří koroze. Ta se nejvíce vyskytuje na prazích a lemech blatníků,“ říká Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. U automobilů vybavených klimatizací pozor na její funkci, u řady ojetin nepracuje. Vyskytují se i potíže se stahovačkami oken.

Pozor si dejte na stav Hardy spojky, její natržení je příčinou vůlí v pohonu zadní nápravy. „Po modernizaci vůz dostal čipový klíč známý z novějších modelů Mercedes. Pokud jej ztratíte, musíte objednat nový v Mercedesu. Pak počítejte s několikatisícovým výdajem,“ varuje zástupce AAA AUTO. Moderní turbodiesely CDI někdy trápí vadné vstřikovače, benzinové motory může potrápit palivové čerpadlo.

„Můžete se setkat také s nefunkčním ABS, což je většinou zapřičiněno vadným čidlem. Pozornost věnujte všem brzdovým vedením i stavu brzdových kotoučů, jenž jsou u mnohých ojetin na konci životnosti,“ nabádá Jindřich Topol z AAA AUTO. Automobily z počátku výroby trápí viklání předních sedadel, což není zrovna příjemné. Častá je koroze výfuku, vyloučit nelze ani vadný katalyzátor u benzinových verzí.

Mercedes-Benz třídy C je ve své první generaci cenově snadno dostupným vozidlem, ne vždy ale bude v dobrém stavu. První ročníky se už pomalu blíží limitu umožňujícím veteránskou atestaci, avšak najít sběratelsky zajímavější exemplář je opravdu velice složité. „Céčko“ první řady tak spíše představuje lacinou cestu k mercedesu, který zejména v případě kombi může nabídnout praktickou prostornost.