Test ojetiny: Peugeot 207 - často přehlížené lvíče

Model 207 v době svého působení na trhu nových vozů (vyráběl se v letech 2006 až 2013), doplácel na prodej modernizovaného Peugeotu 206+, který mu odvedl část zákazníků a na silnou konkurenci ve třídě malých aut.

„Dvěstěsedmičce“ navíc byla vytýkána vyšší hmotnost ovlivňující reakce na plyn a do jisté míry i spotřebu. Zkrátka v porovnání s předchůdce pod označením 206 tento vůz zrovna neoslňoval. Tedy až na design, jenže právě v tomto směru na něm parazitoval model 206+, který si s „dvěstěsedmičkou“ dodnes řada motoristů plete – podoba je zde značná.

Na trhu s ojetými vozy tak bývá Peugeot 207 nabízen za zajímavé ceny a proto může představovat zajímavou volbu. Zejména vezmeme-li v úvahu fakt, že v bariérovém testu Euro NCAP dostal pět hvězdiček z pěti možných – z hlediska bezpečnosti se tak zdá být dobrou volbou. Navíc se kromě provedení hatchback vyráběl i jako praktičtější kombi pod označením SW, ale i jako atraktivní kupé-kabriolet s elektricky skládanou střechou z pevných dílců (také kupé-kabriolet si v nárazovém testu vysloužil plný počet hvězd!). Díky tomu neláká různé nenechavce jako kabriolety s plátěnou střechou. V roce 2006 dokonce vůz vyjel v provedení 207 SW Outdoor, se vzhledem allroadu, avšak toto provedení potkáte na trhu jen vzácně.

Hatchbacky, klasické kombíky i kupé-kabriolety ale najdete v dostatečném počtu. Na první pohled zaujmou stále neokoukaným a moderně působícím designem, což je pro mnoho zájemců o koupi ojetiny zásadní. Nicméně vnitřní prostor zrovna rekordy netrhá, když třeba v hatchbacku naleznete opravdu málo místa v oblasti hlavy cestujících na zadních sedadlech. Čtyřmístný kupé-kabriolet má zase zadní sedadla opravdu jen jako nouzová a sedět na nich je skutečně za trest (minimální prostor pro nohy).

Ani pro zavazadla mnoho prostoru modelová řada 207 nenabízí. Hatchback má objem zavazadelníku 267 litrů, praktičtější kombi 335 litrů. Kupé-kabriolet dokáže nabídnout zavazadlový prostor o objemu 370 litrů, avšak jen v případě, že máte nasazenou střechu. Ta se totiž skládá do prostoru zavazadelníku, čímž jej zmenší na pouhých 187 litrů. Ale vraťme se ještě na skok do interiéru. Ten působí skutečně dobře z hlediska použitých materiálů, na pohled je kvalitní a útulný. Palubní deska je přehledná a sedadla pohodlná.

Základním motorem se stal benzinový osmiventilový čtyřválec o objemu 1,4 litru a nevelkém výkonu 53 kW. S těžší „dvěstěsedmičkou“ má hodně práce a tak je daleko lepší volbou šestnáctiventilový čtrnáctistovka, disponující výkonem 65, 70 nebo dokonce 80 kW – samozřejmě že čím silnější verze, tím lepší volba. Čtrnáctistovky se profilují jakožto celkem spolehlivé pohonné jednotky. Šestnáctistovky jsou na tom o poznání hůře.

Nejslabší z nich je 1.6 VTi/88 kW, více sil nabídnou přeplňované motory 1.6 THP o výkonech 110 a 115 kW. Jenže ty se potýkají s ještě více problémy, než slabší „vé-té-íčko“. V případě turbodieselů je situace jako přes kopírák: spolehlivější je čtrnáctistovka, silnější šestnáctistovky trápí více potíží – v tomto případě navíc opravdu hodně a zásadních. Motor 1.4 HDi o výkonu 50 kW je lenoch, ale při dobré údržbě spolehlivý a velice úsporný. Agregáty 1.6 HDi/66, 68, 80 a 82 kW jsou čilé, velmi úsporné, ale i poruchové.

„Turbodiesely 1.6 HDi častěji trápí poruchy turba či EGR ventilu. Nevyhýbají se jim ani závady vstřikovačů nebo úniky oleje,“ vysvětluje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Potíže bývají s podtlakovým okruhem, který ovládá práci turba, EGR ventilu a škrticí klapky. „Pozor na stav hadic od turba, které se prodírají, což vede k poklesu výkonu,“ doplňuje zástupce největšího autobazaru. Silnější provedení 1.6 HDi o výkonech 80 a 82 kW navíc může potrápit i nadměrně opotřebený dvouhmotový setrvačník.

Turbodiesely 1.4 HDi mohou při vysokých nájezdech potrápit vstřikovače či úniky oleje, benzinové čtrnáctistovky někdy zlobí zapalovací cívky. Motory 1.6 VTi a 1.6 THP se zase mohou potýkat s obtížnými starty, za což může vadné teplotní čidlo. Agregáty 1.6 THP jsou známé problematickými rozvody – motory se nepotkají, ale kouří a netáhnou, nedrží volnoběžné otáčky. Potrápit tyto motory umějí i ulité svíčky.

„Výjimkou není koroze výfuku nebo vůle na přední nápravě. Pozor také na stav brzd, které zde mají kratší životnost,“ nabádá Jindřich Topol z AAA AUTO. Brzdové komponenty dodává do prvovýroby Bosch a výměnu si mnohdy žádají už po 40 000 kilometrech, a to jak destičky, tak kotouče! Jediným logickým krokem pak může být použití kvalitní druhovýroby jiné značky. Pozor také na nefunkční koncová světla, která o sobě nedají nijak vědět a vozidlo bude v noci jen těžko viditelné.