Test: Suzuki S-Cross 1.0 Booster je nejracionálnější volbou

Novinářská auta většinou dostáváme v nejvyšší možné výbavě s nejsilnější možnou motorizací. Setkání s obyčejnějšími verzemi nám přináší velká zklamání. Ne tak zkoušený S-Cross, ten do testu přijel v prostřední výbavě se základním motorem, pohonem předních kol a pětirychlostním manuálem.

Na úvod si dejme trochu historie, jak vůbec testovaný vůz vznikal. Japonská automobilka spojila své síly při vývoji modelu SX4 s koncernem Fiat a v roce 2005 svět spatřil nový model (u Fiatu prodávaný jako Sedici). Většinu vývoje zajistilo Suzuki, jelikož SX4 stojí na její upravené podvozkové platformě. Fiat tehdy přispěl vznětovou devatenáctistovkou 1.9 JTD, později dvoulitrem (v SX4 označované vždy DDiS). V říjnu 2009 vůz prošel modernizací, což se v budoucnu ještě několikrát opakovalo. Rok 2013 pak přinesl zvětšený model SX4 S-Cross, který se s běžnou SX4 prodával nějakou dobu souběžně. A dnes tu máme faceliftovanou verzi s novým tříválcovým motorem.

Model S-Cross je oproti původní SX4 delší o 15 centimetrů (rozvor se natáhl o 10 cm) a má o 150 litrů větší zavazadelník (až 440 litrů). Zvětšení vozu se nejvíce projevilo v nabídce prostoru pro cestující, kteří si nemají na co stěžovat. Velkým plusem jsou dlouhé sedáky, nejen vpředu, ale i vzadu.  Interiér působí stroze, ale maximálně přehledně. Jistá jednoduchost vůbec nevadí, pro praktické použití je mnohem lepší, než překombinované interiéry francouzských konkurentů. Po stránce ergonomie nelze mít závažnější připomínku, kromě tyček ovládající palubní počítač - ty si suzuki zachovalo z devadesátek.

Facelift přinesl nový multimediální systém, který se ovládá prostřednictvím sedmipalcového dotykového displeje (ten dostanete už od druhého stupně výbavy), kde nechybí zadní parkovací kamera. Dotykové ovládání displeje je jednoduché, jen hlasitost se zvyšuje a ztlumuje tahem prstu po straně, což nám nepřišlo příliš praktické (zlatý kruhový ovladač). Spárováním s mobilními telefony je rychlé a bezproblémové. Třetí stupeň výbavy přináší vestavěnou navigaci.

Kufr pojme 430 litrů nákladu, má dvojité dno, které vyrovnává schod vzniklý případným sklopením opěradel zadních sedadel. Přístup do zavazadelníku je ukázkový, což nelze říct o zavírání pátých dveří, jejich bezproblémové zavření vyžaduje více síly (jednoduše s nimi musíte třísknout). Pod podlahou kufru je místo pro rezervu (standardně dostanete jen opravnou sadu).

Základní motorizací už nějakou dobu není oblíbená benzínová čtyřválcová šestnáctistovka VVT o výkonu 88 kW, ale téměř stejně výkonný (82 kW) přeplňovaný litrový tříválec Boosterjet, který je možné kombinovat s manuální pětirychlostní převodovkou, popř. s šestistupňovým automatem ale pouze ve spojení s pohonem předních kol. Komu výkon foukaného tříválce nestačí, může sáhnout po čtyřválcové čtrnáctistovce Boosterjet, která se chlubí 103 kW výkonu. Zájemcům o dieselové srdce je určená šestnáctistovka DDiS, která v našich očích přestala dávat po vyzkoušení tříválce smysl. V praxi jezdí totiž stejně draze, přičemž posádka je mnohem více obtěžována vznětovým projevem a při koupi je daleko dražší.

Výkon tříválce je plně dostačující, jelikož kompaktní suzuki váží pouhých 1165 kg. Maximum točivého momentu 170 Nm je k dispozici při dvou tisících otáček, přičemž slušného zátahu se dočkáte už při překročení 1500 ot./min. Zrychlení je plynulé, chod kultivovaný a zvuk neobtěžující. Lehké vibrace dané konstrukcí lze pozorovat pouze při volnoběžných otáčkách, jinak o agregátu prakticky nevíte (max. když začnete předjíždět). To, že vůz skvěle zvládá městské popojíždění, pro nás nebylo žádné překvapení, o to se postaral až na dálnici, kde nehází flintu do žita. S tříválcem lze pohodlně cestovat i na dlouhé trasy a nijak nejste omezováni. Třešničkou na dortu je reálná spotřeba paliva srovnatelná s dieselovým srdcem. Osm stovek najetých kilometrů po Česku (hlavně Praha a dálnice) jsme zakončili průměrnou spotřebou 5,7 l/100 km, což je naprosto stejně jako u dříve zkoušené vznětové šestnáctistovky.

S-Cross zvládá skvěle všechny jízdní režimy. Ve městě je příjemným společníkem a neztratí se v lehčím terénu ani na dálnici. Při vysokých rychlostech působí stabilně. I přes přítomnost sedmnáctipalcových kol si dokáže dobře poradit s rozbitou okreskou. Kola na výmolech netlučou a jejich rozhození dokáže způsobit jen vysoká rychlost v zatáčce a sled ostrých nerovností. Naladění podvozku plně odpovídá zaměření vozu - pohodlně cestovat bez sportovních ambicí. A je to dobře. Výsledek se povedl a tento japonec se nemá za co stydět. Na nic si nehraje a jezdí přesně tak, jak má. Stejně tak řízení plně odpovídá charakteru vozu a nemáme s ním problém. Stejně tak k řazení nelze mít připomínky, když se jedná o lepší průměr. Oproti tomu brzdy zaslouší slova chvály, jejich účinek roste postupně a skvěle se dají dávkovat.

Za pohon všech kol AllGrip si zbytečně nepřiplácejte, tedy pokud ho vyloženěně nepotřebujete z nějakého vážného důvodu (bydlíte na horách apod.). Předokolka jezdí dobře a levně. Pokud ale po obou poháněných nápravách toužíte, vězte že pohon všech kol AllGrip zajišťuje elektromagneticky ovládaná mezinápravová spojka poskytující čtyři jízdní režimy (Auto, Sport, Snow a Lock). Volbou režimu ovlivníte řídící jednotku motoru, ESP nebo převodovky CVT. Vše kontroluje systém SDVC, který sleduje rychlost kol, natočení volantu a pohyb celého vozu. Pohon všech kol funguje bez připomínek. Zajímavostí je režim Lock, ve kterém je trvale sepnutá mezinápravová spojka, která se při překročení 60 km/h samočinně přepne do módu Snow.

Suzuki SX4 S-Cross nás mile překvapil. Na nic si nehraje, netrpí závažnějším nedostatek a dělá přesně to, co se od něj žádá. Na trhu je jen málo podobných aut, která jsou tak uživatelsky přívětivá a nerozptylují posádku zbytečnou výbavou. S-Crossu už v druhé výbavě nechybí nic zásadního, když dostanete automatickou dvouzónovou klimatizaci, multimediální systém včetně parkovací kamery, vyhřívání předních sedadel nebo bezklíčkové startování. A to vše za cenu, na které konkurenti v základu teprve začínají. Jen považte sami, testovaný vůz ve výbavě Premium přišel na necelých 450 tisíc korun.