Bouráme stále častěji?

Pokud si pustíte večerní televizní noviny nebo si jen otevřete internetové zpravodajství, ze všech koutů na Vás s velkou pravděpodobností vyskočí informace o nějaké aktuální dopravní nehodě. To se opakuje den co den. Pokud bych se stal pravidelným divákem nebo čtenářem uvedených zpravodajských médií, zajisté bych po pár dnech nabyl dojmu, že situace na silnicích je doslova kritická, že v Česku panuje chaos a řidiči jezdí rok od roku hůře. Po pár týdnech sledování černého zpravodajství bych nevytáhl (z obavy o svůj život) z domu paty. Proč nás masová média stále děsí obrázky hrůzostrašných nehod, lidského utrpení a Policie neustále straší? Jezdíme doopravdy tak špatně a bouráme na každém rohu? Proč se média honí za piráty silnic?

Nejprve si odpovíme na otázku: "Proč jsme každý den zásobováni reportážemi zobrazující dopravní nehody?"
Protože to chceme. Respektive většina diváků či čtenářů zpravodajství po tom doslova touží. A rovnou říkám, nemohou za to. Touha vidět lidské utrpení v podobě dopravních nehod či jiných neštěstích je doslova chorobná a určité televizní publikum ji vyžaduje. Pokud by sledovanost během těchto reportáží rapidně klesala, např. televizní stanice by je přestaly vysílat. Průzkumy však ukazují, že právě "krimi zprávy" a záběry dopravních nehod naopak sledovanost zvyšují. Televize a zpravodajské servery se doslova předhánějí v přinášení nejčerstvějších informací o dopravních nehodách.

Jaká je skutečnost? Jezdíme doopravdy tak špatně, jak ukazují každý den v televizi?
Ne. Jezdíme stále bezpečněji. Možná si teď klepete na čelo, ale doopravdy tomu tak je. Za posledních dvacet let enormně narostla intenzita dopravy, přičemž o výstavbě dostatečné infrastruktury si můžeme nechat jenom zdát. Obyvatele Česka vlastní stále více automobilů (aktuálně mírně přes 4,5 mil. vozidel) a musíme se také vyrovnávat s rostoucí tranzitní dopravou. Obrovské množství dopravních prostředků se musí vejít stále na stejné dopravní komunikace (těch nových přibývá doopravdy málo). Také neustále roste průměrný roční kilometrový proběh.  Rostoucí dopravní zátěž přináší rostoucí riziko lidského selhání či výskytu obyčejné chyby. Přestože se vyrábějí stále bezpečnější automobily, na silnicích se potkávají stále různí účastníci dopravního provozu (chodci počínaje přes řidiče osobních automobilů a motocyklů až po řidiče tiráků či koňským povozů). Všechny uvedené skupiny se přepravují z místa A do místa B a jejich vzájemný pohyb musí být v symbióze. Pokud jedinec (účastník dopravního provozu) chybuje, je nepozorný nebo dokonce přecení své schopnosti, může to mít fatální následky. Vzájemnou souhru může ovlivnit také celá řada jiných faktorů (neutěšený stav komunikace, dopravní značení, zvěř, počasí atd.).

Ale pojďme k věci. Pod článkem naleznete graf  "Vývoj počtu nehod a jejich následků". Ten mapuje vývoj dopravních nehod a jejich následků (vždy za prvních sedm měsíců v daném roce) za posledních 22 roků. Ten jasně dokazuje, že v současné době je na silnicích bezpečněji než v roce 1989, kdy dopravní zátěž komunikací byla sotva poloviční. Z hlediska počtu dopravních nehod byl kritický rok 1999 a z hlediska počtu usmrcených rok 2003. Nejvíce osob bylo těžce zraněno v roce 1997, lehce naopak v roce 2003.

Mým cílem není moralizovat, penalizovat a stresovat řidiče, resp. všechny účastníky dopravního provozu. Myslím si, že žádný účastník dopravního provozu se nechce stát samovolně účastníkem dopravní nehody. A podle toho řada z nás také jezdí a snaží se předvídat a odvracet kolizní situace. Proto se zaměřím pomocí série článků na nebezpečná místa na českých komunikacích (nebezpečné křižovatky, nepřehledné úseky, nelogická a matoucí značení a další). Je totiž známo, že třetina dopravních nehod se koncentruje na pouhé 3% délky komunikační sítě. Tento fakt dokazuje, že na českých silnicích není vše v pořádku, stejně tak jako v celém Česku (Policie ČR měří jen tam, kde to vynáší atd.). Postupně se tak budu věnovat všem absurditám spojených s řízením motorového vozidla.

A jaký je Váš názor?