Test: Citroën C4 - benzín, nebo nafta?

Oba motory doplňovala manuální pětistupňová převodovka, což se nám před úvodními jízdami zdálo jako výrazná slabina obou motorizací. Šetří snad výrobce nepatřičně na výdajích za šestistupňovou převodovku, když jinak zjevně věnoval nové Cé-čtyřce velkou péči odrážející se v esteticky vytříbeném designu exteriéru i interiéru a také v kvalitě zpracování uvnitř? Ještě než na tuto otázku odpovíme, věnujme se prostorovému uspořádání modelu C4 a jízdním vlastnostem vozu, který může spojit ambice rodinného dopravce s „dravcem“ okouzlujícím okolí svými elegantními křivkami.

Dost místa pro pět

Nejprve jsme vyzkoušeli benzínovou Cé-čtyřku 1,6 VTi v nejvyšší výbavě Exclusive se světlým kombinovaným čalouněním „látka-kůže“ v kabině. Společně s měkčenými materiály zdařile tvarované přístrojové desky vytváří pro řidiče a jeho spolujezdce velmi příjemné místo k cestování. Praktičnost světlých materiálů (náchylnost ke špinění) ponechme stranou. Seřiditelnost sedadel i nastavení volantu ve standardní kvalitě ústí společně s odpovídajícím rozvorem v dostatek místa pro řidiče a jeho spolujezdce i cestující vzadu. Základní objem prakticky tvarovaného zavazadlového prostoru 380 l se nám v této třídě zdá dostatečný. Škoda, že po sklopení zadních dělených opěradel (2:1) vznikne na podlaze zvětšeného kufru výrazný schod. Je sice možné manipulovat se sedákem (nedělitelný) a schod zmírnit, ale je to obtížné a moc se vám do toho nechce. U jinak velmi propracovaného vozu bychom očekávali praktičtější řešení odvozené z MPV a dnes vcelku běžné i u aut nižších kategorií. Středová loketní opěrka vzadu obsahovala praktický otvor pro lyže (pouze ve výbavě Exclusive). S pátými dveřmi jsme ovšem museli pořádně třísknout, aby se zavřely, což kontrastuje s komfortním zavíráním ostatní čtveřice dveří. Mimoděk jsme si vzpomněli na slova známého a žel již zesnulého českého designéra Václava Krále, který říkával: „Když chci poznat kvalitu auta a nemám na to moc času, vyzkouším, jak se u něj zavírají dveře. Podle toho poznám, jak pečlivě k vozu konstruktéři přistupovali.“ V tomto případě se kritika týká naštěstí jen jedněch dveří.

Plavný koráb

Ačkoli se o nové Cé-čtyřce občas hovoří jako o modelu vzývajícím německý styl, nemyslíme si to. Minulá generace C4 byla naladěním podvozku i strohostí interiéru mnohem „němečtější“. Příznivce značky možná trochu zmátla, ale současná C4 je opět typický Citroën. Jízdním vlastnostem plavného „korábu“ odpovídají i poměrně měkká sedadla. Nemusí každému vyhovovat. Jestliže předpokládáme, že pocity z jízdy více pochválí jemné osoby ženského pohlaví než sportovně založení muži, musíme Cé-čtyřce přiznat, že zatáčky projíždí bez výraznějších náklonů. Kompromisem mezi pohodlím a „pevností v bocích“ nám jízda v C4 do značné míry připomínala mercedesy. Rázy vznikající přejížděním překážek (a že jich je na našich silnicích dost!) se do interiéru přenášely v přiměřené míře, tedy nepříliš rušivě. Moc příjemně se držel velký a kůží obšitý volant. Výrobce upustil od jeho pevného středu z minulé generace. Jen na velký počet tlačítek na něm jsme si za testovací týden nemohli zvyknout. Pro stálého majitele by to však neměl být problém.

Nepřekonatelné HDi

Jestliže jsme si v úvodu položili otázku, zda zvolit raději osvědčený benzínový motor 1,6 VTi (88 kW/120 k) než papírově výrazně slabší turbodiesel 1,6 HDi, z mezititulku je odpověď jasná. Tak jasná, že nás překvapila jednoznačností! Vždyť jsme k testu získali slabší motorizaci 1,6 HDi o výkonu „pouhých“ 68 kW/92 (silnější verze 80 kW/110 k) a 1,6 VTi vyvíjeli Francouzi společně s BMW podobně jako ještě výkonnější agregát 1,6 THP (155 k).

Po týdenní porci zhruba pěti stovek kilometrů v běžné kombinaci (město, dálnice, okresky) palubní počítač vozu s benzínovým motorem 1,6 VTi prozradil konečný účet průměrné spotřeby paliva v podobě hodnoty 7,8 l. Není to výrazně mnoho, ale ani ne málo. Výrobce udává 6,2 l/100 km, ale chápeme, že v praktickém provozu se nedají docílit „laboratorní“ podmínky, za kterých výrobci údaje stanovují. Benzínovému agregátu by výrazněji než naftovém prospěla šestistupňová převodovka. U motoru 1,6 HDi ji kupodivu ani moc nepostrádáte. Ačkoli čísla o zrychlení mluví ve prospěch benzínového motoru, subjektivně cítíte z turbodieselu větší sílu i ochotu zrychlovat. Rozdíl v pružnosti je markantní, 1,6 VTi působí poněkud mdle zejména ve středním pásmu otáček.

Dlouhá čtyřka a pětka turbodieselu zvládnou skvěle dálniční provoz, předepsané maximum 130 km/h točí motor 1,6 HDi na pohodových 2500 otáček. Nezadýchá se ani ve sto šedesáti, přičemž otáčky narůstají jen pomalu. Teprve rychlost 170 km/h přináší zjevné projevy vzrůstající námahy a připomenutí, že rychlostní maximum 180 km/h se blíží. V městském provozu je stejně jako ve vyšších rychlostech spolehnutí na pružnost 1,6 HDi, přičemž sametově tichý běh motoru trvá od nejnižších otáček až k těm maximálním. Při sto osmdesáti točil pouhých 3250 otáček! Vzrustající hlučnost šla více na vrub akustickému svistu, než zvuku motoru. A spotřeba? Po týdnu: 5,2 l/100 km. Se šestkou by to možná mohlo být i oněch skvělých 4,2 l, které udává výrobce.

Citroënu C4 s motorem 1,6 HDi bychom dali přednost navzdory slabší výbavě vozu i navzdory skutečnosti, že motor 1,6 VTi poháněl vůz v nejvyšším provedení Exklusive s krásným interiérem a jemným koženým čalouněním i prosklenou střechou. Navzdory tomu, že v hůře vybavené C4 jsme seděli „pouze“ na tmavou látkou potažených sedadlech a černé barvy v interiéru bylo vcelku až moc. Přes tohle všechno bychom dali přednost naftové verzi v konkrétním výkonovém provedení 68 kW/92 k. Ostatně i základní výbava C4 obsahuje docela bohatý výčet zejména bezpečnostních prvků (např. čelní i boční airbaby vpředu, hlavové airbaby vpředu i vzadu, bezpečnostní systém ABS, EBD a EBA). Jestliže se chlap může zamilovat do motoru, což je nepochybně méně rizikové než do ženské, tak se nám to stalo! Všichni, kdo se s Cé-čtyřkou poháněnou agregátem 1,6 HDi svezli, jím byli nadšení. A ženy vesměs nepoznaly, že jedou v „nafťáku“. Tak tiše předl svou niť...