Test ojetiny: BMW 330 xd E92 z roku 2007 - co víc si přát?

Mnichovské kupé řady 3 bylo skutečně představeno již v roce 2006. Událo se tak na autosalonu v Paříži, kde veřejnost vůbec poprvé spatřila sériovou podobu nové „E92-ky“ a za celý projekt byl zodpovědný někdejší šéfdesignér Marc Michael Markefka. O tom, že se mu design nesmírně povedl, však není pochyb. Dle dobových článků a reakcí lze s jistotou říci, že vůz se nadmíru líbil již v Paříži a nejzajímavější je na tom fakt, že se i po deseti letech nic nezměnilo. „E92-ka“ je totiž tak vyhledávaný model, že se zákazníci pro jeho krásu nebojí zaplatit nemalé sumy, a navzdory tomu, že produkce elegantního kupé skončila již v roce 2012 (drobnější modernizace proběhla začátkem roku 2010), najdou se i dnes verze (pro model M3 to samozřejmě platí dvojnásob), které svou cenou mnohdy převyšují konkurenční, o roky mladší produkty.

Námi testovanému vozu to však slušelo ještě víc. Nechyběla decentní šedá metalíza či vnější a vnitřní M-paket, který znamená sportovní prahy, přední a zadní nárazník až nápadně podobný těm z pravého „M-ka“ a krásná 18 palcová kola s nízkoprofilovými pneumatikami. Interiéru pak zpříjemňovala černá stropnice, ale také pohodlná sportovní sedadla se semišovým potahem, dofukem bočnic a prodloužitelnou délkou sedáku. Cítili jsme se tu proto jako v bavlnce a podobné pocity k nám zavanula i poklidná jízda mezi českými dědinami. To je ovšem už jiný příběh a prozatím se ještě vrátíme k interiéru.

Palubní deska zamrzí chladností, kterou v kombinaci se studeným hliníkem a geometrickou přesností ostrých hran vyzařuje. Ne že byste se tu cítili špatně či nechtěně, ale k dobrému pocitu (nyní se bavíme o pohledu spolujezdce) vám tu přece jen něco schází. Na řidičově straně je ale vše v nejlepším! Tlustý M-kový volant (zapomněl jsem zmínit ve výčtu prvků M-paketu), malá řadicí páka a celkový posed je geniální. Díky elektricky nastavitelnému sedáku s pamětí jsme se sice museli spokojit s o něco vyšší pozicí za volantem, po pár kilometrech jsme na ni ale dočista zapomněli a nejedná se tedy o nic strašného.

„Trojka je malá, tam se nevejdu.“ Kdo říká podobná rčení a rozumy, jistě by neměl hledat vůz s karoserií kupé právě v řadách BMW. Je samozřejmě pravdou, že „trojka“ malá je, se svými 185 centimetry se do ní ale pohodlně vejdu a posadím-li se na zadní sedadla sám za svou řidičskou pozici, zapadnu do poskytovaného prostoru jako ulitý. Nad hlavou místa tak akorát, před koleny pár centimetrů k dobru a v příčném směru se to ve dvou (kupé není koncipováno jako pětimístné) pohodlně zvládne a pohodlí tak světu vládne (ano, i na zadních sedačkách). A špatně na tom není ani zavazadelník, který nabízí 440 litrů objemu a případnou možnost sklopení zadních sedadel. Nelze mít proto dalších připomínek. Jdeme na motor.

Motor – mohutný bručoun
Testované kupé střední třídy bylo nabízené v nejrůznějších motorizacích a specifikách. Od zážehových i vznětových čtyřválců, přes atmosférické, nafoukané, ale i dvojitě dopované šestiválce (v benzinové i dieselové variantě) až po charakterní osmiválec s ukázkovou výkonovou špičkou v dodnes nadmíru ceněné M3. Námi testovaný vůz však představoval zřejmě tu nejzvláštnější kombinaci, jaká byla v kupé E92 k dostání. Byla to čtyřkolka, tedy xDrive. Byla to čtyřkolka se šestiválcovým vznětovým „třílitrem“ o výkonu 170 kW – stále nic divného. Jenomže to byla šestiválcová čtyřkolka s manuálem a tu skutečně tak často nevidíte! Výhody této verze jsou ale nesporné. Jde především o modulaci výkonu a o skvělé spojení s pohonnou jednotkou, jaké manuální převodovka zajistí. Zároveň se však nejedná o nic pro slečinky. Zařadit kvalt chce sílu a odhodlání. Stejně tak spojka si na delších trasách žádá přinejmenším o něco zdatnější nohu a k ukázkově tuhému řízení se ještě dostanu. „E92-ka“ v manuálu je tak jednoznačně „chlapské“ auto.

Motor má vždy dostatek síly a to i přes rovných 1.700 kilogramů hmotnosti vozu! Kopec prakticky nepoznáte a předjíždění je otázkou chvíle. Mnohem více ale překvapí doba, jakou motor potřebuje při zátahu od nejnižších otáček. Díky naprosto vyrovnanému chodu postřehnete jen stěží, že jednotku okolo hranice 1.000 ot./min. „dusíte“, a o to více se pak divíte, když dáte „plnej“ a nestane se nic… Mohutný zátah a nafouknutí velkého turbodmychadla totiž přichází až nad hranicí 1.500 ot./min., od kterých síla sice roste exponenciální křivkou, pořád jí ale není tolik, kolik byste čekali. Ty pravé orgie tak přichází až u hranice 2.500 otáček, kde motor na třetí převodový stupeň zpívá hutným basem, překypuje zátahem 500 Nm a celý vůz nabírá oslnivé tempo, abyste za hranicí 4.400 otáček mohli již ve zcela nelegálních rychlostech zařadit „čtyřku“. V trojkovém kupé je vznětový třílitr rychlý, skutečně hodně rychlý, ale způsob, jakým je výkon servírován, přesto postrádá jakoukoliv sportovnost. Na to je model E92 v kombinaci s pohonem xDrive zkrátka až příliš těžký.

Odladěný motor BMW je nejen zárukou vysokého výkonu a dobré účinnosti, ale také příznivé spotřeby, která nedosahuje závratných výšin ani při velice rychlých přesunech, a z elegantního kupé tak dělá skvělý dálniční expres. Náš test skončil po necelém tisíci kilometrů na průměrném odběru 8,4 litru na 100 km, což je, vezmu-li v potaz rychlosti, jakými jsme se přesouvali, skvělá hodnota. Ve městě sice počítejte s 9 či 10 litry, jen co se ale silnice trochu narovná a vaše rychlost se ustálí na cestovním tempu, dostanete se bez problémů pod 7 a při klidné jízdě ještě o litr níž.

Jízda – „Gétéčko“ jak má být
Hmotnost testovaného vozu již byla zmíněna. Pro úplnost ale doplním, že jízdní styl, jaký „našemu“ trojkovému kupé nejvíce seděl, byl výrazně ovlivněn i použitím pohonu všech 4 kol. xDrive zkrátka ubere z řízení vozu dobrých 30% citu a hravosti, jakou běžné „E92-ky“ hojně poskytují a relativně těžký vůz proto není ideálním náčiním na oblíbené okresky. Zatáčky samozřejmě miluje, méně už však přehánění nájezdové rychlosti do nich. V kombinaci s těžkým šestiválcem pod kapotou to jistě není to pravé ořechové a boj s přesunem hmot zanedlouho přestane bavit i vás. Při ostré jízdě tak máte pocit, jako kdyby BMW bez jediného náznaku nejistoty jen sentimentálně proneslo: „Nechceš na chvilku zpomalit, holomku? Vždyť život je tak krásný, tak proč se někam hnát. Užívej si tu přírodu kolem a mě si nech brblat tak, jak se mi líbí. Síly mám na rozdávání, ale nač to dokazovat každé zatáčce?“ A přesně díky tomuto charakteru se do „E92-ky“ beznadějně zamilujete…

Tuhé řazení je navíc z říše fantazie a spojka, která ano, je opravdu silovou záležitostí, má v sobě tolik citu, že by mohla okamžitě jít ostatní spojky vyučovat někam na univerzitu. Celková sladěnost je proto dokonalá a po klidné cestě s občasným využitím potentního motoru máte pocit, že chcete jet minimálně jednou tak daleko.

Závěr – ještě se uvidíme
BMW E92 330 XD je prostě zatraceně dobré auto. Dokonce tak dobré, že mám největší chuť si ho koupit. Za cenu 335.000 Kč je navíc i překvapivě dostupné a chtít proto nový vůz s cenovkou okolo půl milionu korun, působí v porovnání s tímto vozem jako špatný vtip. Jistě že na servisu zaplatíte o něco víc, ale když budete počítat s drobnou rezervou na případné opravy porouchaných komponent, budete mít vůz, jehož kvalitě, zpracování, jízdním vlastnostem a hlavně charakteru nesahá dnešní půlmilionový „koloniál“ ani po kotníky.

Plusy
+ Image a design
+ Výkon motoru
+ Přijatelná spotřeba
+ Aktuální cenová dostupnost
+ Jízdní vlastnosti
+ Pohodlí a odhlučnění podvozku

Mínusy
- Svist od bezrámových oken v rychlostech nad 130 km/h
- Vyšší cena náhradních dílů
- Strohý interiér
- Malá zpětná zrcátka
- Nemám ho doma
 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA