Test ojetiny: Citroën C4 - auto dvou tváří

První vydání modelu C4 uvedla francouzská automobilka Citroën v roce 2004 a ve výrobním programu jej držela až do roku 2010, kdy byl nahrazen druhou generací. V průběhu výroby vůz prodělal modernizaci, která přinesla vynikající šestistupňovou převodovku a také drobnou úpravu vzhledu a několik nových pohonných jednotek. Stalo se tak ale až v roce 2008. Levné ojetiny na trhu jsou tedy vyrobené ještě před touto úpravou.

Právě cena je značným lákadlem pro zájemce o ojetý vůz s dobrou bezpečností. „Cé-čtyřka“ si totiž v bariérovém testu Euro NCAP vysloužila pětihvězdičkové hodnocení ochrany posádky při nárazu a za ochranu dětí v autosedačkách dostala čtyři hvězdičky z pěti možných. Celkově si tedy z hlediska stojí opravdu velice dobře. Po stránce jízdních vlastností to ale žádný hit není. Měkčí naladění podvozku, větší náklony karoserie v zatáčkách, slabší držení jízdní stopy, řízení bez zpětné vazby a vyjma zmiňované šestistupňové převodovky citelně podprůměrné řazení - to vše znamená, že jízdní vlastnosti lze hodnotit horko těžko jako průměrné.

Další minus představuje nabídka karosářských variant. K dispozici je buďto pohledné, ale nepraktické kupé nebo nepříliš vzhledové vydařený pětidveřový hatchback. V roce 2007 vyjel ještě sedan, který je však k vidění jen vzácně. Praktické kombi v nabídce chybělo a český řidič vyžadující velký zavazadelník, tak bude jen těžko vybírat. Kupé totiž disponuje zavazadlovým prostorem o objemu 314 litrů, hatchback pak má zavazadelník o objemu 320 litrů – v dané třídě podprůměrná hodnota.

Tip: vozy Citroën C4 na prodej

Přitom nabídka místa pro posádku není vůbec zlá. Tísnit se nebudete ani na zadních sedadlech. Jenže, co je to platné, když chcete jen na dovolenou ve čtyřech a každý si chce vzít pořádný kufr. Přitom kombi by tento problém jistě řešilo, stejně jako to řeší u konkurenčních modelů, mezi něž patří třeba Ford Focus, Volkswagen Golf, Opel Astra nebo domácí Škoda Octavia, která disponuje velkým zavazadelníkem i v případě verze liftback.

Interiér vozu zaujme originálně řešenou palubní deskou i pracovištěm řidiče. Centrálně umístěná přístrojová kaplička mnoho příznivců mezi motoristy nemá, nakonec aby jo, když jsou přístroje mimo zorné pole řidiče, hlídajícího situaci před vozem. Zde je určitou výhodou citelné vyvýšení přístrojového štítu, který dostal digitální podobu. Zvyknout si ale novopečený majitel Citroënu C4 musí ale i na volant s pevným středem věnce.

Citroën C4 vyjel i ve sportovněji laděné verzi VTS s atmosférickým motorem 2.0 16V/130 kW, který byl při modernizaci nahrazen přeplňovanou pohonnou jednotkou 1.6 THP/110 kW. Nutno však říci, že kromě svižnějšího motoru se v případě tohoto modelu o nějakém sportovnu nedá vůbec mluvit. Totéž platí pro edici „by Loeb“ – tyto vozy dostávaly benzinové čtrnácti a šestnáctistovky.

Základ nabídky přitom představoval právě agregát o objemu 1,4 litru a výkonu 65 kW. Z vozu trhače asfaltu neudělá, je ale spolehlivý a řadě klidnějších motoristů může dostačovat. Lepší je však jednotka 1.6 16V/80 kW, které se taktéž zásadní problémy vyhýbají. Dvoulitry o výkonech 100 a 103 kW jsou už žíznivější (stejně jako 2.0 16V/130 kW) a po modernizaci montované motory 1.6 VTi/88 kW a 1.6 THP/103 a 110 kW už nevykazují takovou spolehlivost.

Doslova průšvih je ale turbodiesel 1.6 HDi nabízený o výkonech 66 a 80 kW. Naopak turbodiesel 2.0 HDi/100 a 103 kW patří k těm spolehlivějším naftovýmm motorům. Objevila se i jednotka 1.6 16V Bio-Flex/80 kW upravená pro spalování paliva E85, často se s ní ale nesetkáte. Pozor na robotizovanou převodovku SensoDrive, která řadí s velkou prodlevou a navíc je u ní zvýšené riziko poruch.

Při výběru vozu se zaměřte na správnou volbu jak převodovky, tak pohonné jednotky. Můžete si tak do budoucna ušetřit spoustu starostí. Nejrizikovější jsou turbodiesely 1.6 HDi, kde bývají problémy s podtlakovým okruhem, který ovládá práci turba, EGR ventilu a škrticí klapky. Tento motor má také potíže se vstřikovači a známé jsou i prodřené hadice od turba, což vede k poklesu výkonu agregátu. „Problémy bývají s turbem. Jeho oprava či výměna ale nestačí, je důležité vyčistit také mazací cesty k turbu a zejména pak sítko, které je jejich součástí. Jinak nové turba opět odejde,“ varuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

Závady se nevyhýbají ani elektronice a někdy jsou dost záhadné. Doslova umí žít svůj vlastní život. „Pozor si dejte na vůle na přední, ale i zadní nápravě. Od té se u některých vozidel ozývají klepavé zvuky, což značí nutnost opravy,“ vysvětluje zástupce AAA AUTO. Taktéž brzdové kotouče jsou u některých ojetin nadměrně opotřebené a to může mít za následek jejich vlnění. Občas narazíte na vůz s ložisky kol na hraně životnosti – jejich stav prozradí typické hučení. U automobilů z počátku výroby v provedení kupé, praskala následkem kroucení karoserie panoramatická střecha. To se naštěstí automobilce později podařilo vyřešit.

Zážehové atmosférické šestnáctistovky občas zlobí škrticí klapka či lambda sonda. Ta umí potrápit i čtrnáctistovku. V zásadě jde ale o závady lehčího typu. To jednotky 1.6 THP se někdy potýkají s problémy se svíčkami a teplotním čidlem. To může zcela zabránit nastartování vozu. „U naftových motorizací pozor také na stav filtru pevných částic FAP a zda je vůbec ve výfukovém systému přítomen. U motorizací které mají dvouhmotový setrvačník pozor také na jeho stav. Klepavé zvuky zespodu motoru, které změní zvuk či utichnou po sešlápnutí pedálu spojky, ukazují právě na nadměrné opotřebení dvouhmotového setrvačníku,“ radí jak vůz prověřit Jindřich Topol z AAA AUTO. Samozřejmě nepodceňte ani prověrku veškeré elektrické výbavy a klimatizace. I zde se někdy vyskytují závady.